Zledovatělý sníh s prolamující se krustou nebo sníh udusaný větrem

Nejnepříjemnější situace ve volném terénu způsobuje zledovatělý sníh s prolamující se krustou nebo sníh udusaný větrem. Problémy nastávají, zejména když se sice dá jet rovně, aniž byste se probořili, ale při vychýlení se okamžitě nebo občas proboříte. Nezávisle na sněhu také záleží na tom, jaký tlak vyvíjí lyžař na sněhový povrch. Pokud jedete šusem po spádnici, leží lyže na poměrně velké ploše rovnoměrně zatíženy, a proto se váha dobře rozloží. Jakmile ale jedete do oblouku, musíte hranit (čímž se tlak přenese na menší plochu, a tím vzroste) a vzniknou další síly (aerodynamický přítlak, „odstředivá síla“), které zvyšují tlak na sněhovou vrstvu.

Co je pro zvládnutí jízdy podstatné? Zatěžovat lyže co možná nejrovnoměrněji, zejména před obloukem. Žádné nebo jen velmi pomalé pohyby nahoru a dolů, aby nevznikalo nárazové zatížení. Nečekejte, až se krusta prolomí, ale aktivně ji prolomte. Vyveďte lyže nad sníh jejich výrazným zatěžováním a odlehčováním. Rytmické oblouky a oblouky malých poloměrů pomáhají vydržet zvýšenou námahu.

 Hluboký, mokrý, těžký sníh

Čím hlubší a těžší je sníh, tím větší je odpor při točení. Lyže je nutno vyvést na povrch, aby se daly zatočit. Vysokou rychlostí se dá sice dosáhnout „vyplutí“ lyží na povrch, ale to můžete čekat jen od opravdu zkušených freeriderů. Normální lyžař se musí pokusit vyvést lyže aktivně na povrch, aby mohl zatočit. Kromě toho by se mělo točení podpořit natočením celého těla. Čím je sníh těžší, tím aktivněji je třeba odlehčovat a točit lyže.

Jízda hlubokým těžkým sněhem vyžaduje sílu a dobrou kondici. Rytmický způsob jízdy šetří sílu. Pokud již nejste schopni jet v obloucích, zbývá jen zdolat terén jízdou šikmo svahem spojenou s otočkami nebo přeskakováním při změně směru jízdy. 

Zledovatělá místa

Velmi neoblíbené a často i nebezpečné jsou ledové úseky. Lyže vůbec nezabírají a ani ocelové hrany se do ledu nezaříznou. Abyste získali alespoň trochu oporu, musejí se lyže, přesněji jejich hrany, zaříznout do ledu. Je potřeba razantně hranit a hrany používat krátce a s velkou silou. Doporučuje se široké vedení lyží, protože tak získáte větší stabilitu.

Jakmile začnou hrany lyží „podkluzovat“, je velmi těžké dostat je znovu pod kontrolu. Proto je taktické výrazně snížit tempo jízdy před zledovatělými místy.

Nejdůležitějším předpokladem bezpečného pohybu na ledě jsou ostré hrany. Se špatně nabroušenými hranami klouže po ledu bezmocně i špičkový lyžař. A zrovna u skialpinistických lyží se péče o hrany často podceňuje. Takže: pravidelně brousit nebo nechat si brousit hrany! Dnes jsou již k dostání miniaturní a praktické brousky na hrany, které se dají používat i v terénu.

 Strmý terén

Jízda strmým terénem je technickou i psychickou výzvou. Při jízdě na prudkých svazích (tedy od 35°) volte raději krátké oblouky, v první fázi oblouku je důležitý pohyb vpřed, záklon v tomto případě znamená ztrátu kontroly či pád.

Důležité je počínat si s rozmyslem a do příkrých pasáží vjíždět pomaleji. I ve strmém svahu je nutné nalézt odpovídající tempo a nezůstat po každém oblouku stát.

Na rozdíl od dosud popsaných situací dbejte ve strmém terénu na zatížení vnější lyže. Jestliže zároveň zatížíte vnitřní lyži, vzniká nebezpečí, že se nakloníte ke svahu a uklouznete. Pro kontrolu rychlosti je rozhodující co nejrychleji přejet spádnici a rychle lyže přehranit, aby hrany zabraly co nejdříve.

Ve strmém terénu se každá, i malá chyba okamžitě projeví. Proto je třeba dbát na bezpečnou a stabilní střední pozici těla. Pokud je terén tak příkrý, že už nezvládáte jet řízenými oblouky, pomohou oblouky „přeskakované“. Přitom se opíráte spodní holí (nebo oběma) a odskakujete oběma nohama (nebo pokrčujete obě nohy) a přetáčíte celé tělo kolem hole, o kterou se opíráte. Pokud se na jízdu necítíte, raději svah opatrně sesouvejte bokem, po hranách. 

Jízda s těžkým batohem

Jízda s těžkým batohem může být velmi zrádná a často dochází k těžkým pádům. Proto je dobré dodržovat základní pravidla:

  • Vertikální pohyb vychází pouze z kotníků a kolenou, bez pomoci trupu, který by měl být od boků nahoru stabilizovaný. Za zhoršených povětrnostních podmínek či při únavě je lepší použít přívratný oblouk. 
  • Batoh je nutné dobře připoutat k tělu bederním a prsním popruhem, aby k tělu dobře přilnul a nepohyboval se. 
  • Těžké věci je třeba dát do spodní třetiny batohu.
  • Všechny nebezpečné předměty, jako jsou cepín, mačky, šrouby do ledu, by měly být dobře zabalené a pevně připevněné k batohu, v ideálním případě by měly být uvnitř batohu.
  • Při jízdě musíte upřednostnit bezpečnost, a proto snížit rychlost.
Foto: Ortovox Skrýt popisy

 SHRNUTÍ VE ZKRATCE

Jízda v hlubokém sněhu

- trup držet vzpřímeně

- nohy pokrčit tak, aby se daly přikrčit nebo natáhnout

- obě lyže zatěžovat rovnoměrně, při úzkém vedení lyží je to jednodušší

- paty zatěžovat jen o trochu více než bříška chodidel

- jet dostatečnou rychlostí (ne moc pomalu), aby lyže mohly „vyplavat“ nad sníh

- při přechodu z oblouku do oblouku vyvést lyže pokud možno co nejvíce na povrch či zcela ven ze sněhu pro snadnější točení

- čím těžší sníh, tím silněji odlehčovat lyže odrážením a přidřepováním a točit tělem i nohama

- čím se jede pomaleji, tím důležitější je zachovávat rytmickou jízdu

 Jízda zledovatělým sněhem s prolamující se krustou

 Krusta drží při „citlivé“ jízdě:

- zatěžovat lyže co možná nejrovnoměrněji, zejména před obloukem

- žádné nebo jen velmi pomalé pohyby nahoru a dolů, aby nevznikalo nárazové zatížení (nebezpečí proboření)

- hranit co nejméně

- horní lyži je možno pro zahájení oblouku vysunout do přívratu a následně velmi opatrně přisunout

- jet pomalu, plynule a ne příliš krátkými oblouky

- jet s citem, jako po „syrových vejcích“

 Krusta nedrží, lyžař se boří:

- rovnoměrně zatěžovat lyže

- více zatěžovat paty

- nečekat, až se krusta prolomí, ale prolomit ji (vyžaduje odvahu)

- vyvést lyže ze sněhu výrazným zatěžováním a odlehčováním lyží,

- odrážením a přidřepováním a propnutím nohou prorazit krustu

- rytmické oblouky a oblouky malých poloměrů pomáhají vydržet zvýšenou námahu

- v extrémně těžkém terénu pomůže jen jízda šikmo svahem spolu s přeskakováním

 

Jízda strmým svahem

- bříška chodidel a paty zatěžovat rovnoměrně

- trup držet ve stabilní poloze

- horní část těla naklonit nad vnější lyži, aby se zatížila

- lehkým pohybem směrem vzhůru lyže rychle přehranit

- zapíchnutí hůlky (pod lyžemi, směrem do údolí) pomáhá při zdvihu a stabilizuje celý pohyb

- na příkrém svahu nahradit zdvih přidřepnutím

- vysunutí horní lyže do přívratu může ulehčit přehranění a rychlé překonání spádnice

- rychlé a aktivní točení lyží vychází z nohou s klidným trupem

 

Jízda těžkým sněhem

- stehna a kolena náhle přitáhnout (přidřepnout)

- natažením odskočit (např. ve stoji se obrátit)

- krátký odraz, díky němuž dojde ke zdvihu, spojíme s podtažením nohou, čímž se lyže dostanou i v těžkém a hlubokém sněhu na povrch.

- podpořit točení lyží natočením trupu nebo dokonce otočením trupu ještě před manévrem

 

Jízda zledovatělými místy

- trup ve stabilní poloze

- udržovat střední polohu (vyvarovat se záklonu nebo předklonu)

- krátké oblouky

- krátké, razantní zahranění

- výrazné zahranění obou lyží

- obě hole před tělem (stabilita)

- jet klidně a plynule a ve svalech udržovat napětí