Na parkovišti v Dolní Moravě mi táta zkontroloval pípák. Den předtím jsme si s ním hráli a já se naučil hledat taťku v chalupě i v okolí. To pro případ, kdyby ho zasypala lavina a já ho zachraňoval. V batůžku jsem měl i lopatu a sondu, abych ho měl čím vyhrabat.
Každé ráno jsme jeli první lanovkou a hned nahoru na Slamník. V údolí byla mlha, takže naše brněnská škola si sluníčka asi moc neužívala. Ahoj Radku, Ondro, Zuzko, Tony, Gábi...paní učitelko!
Jedno odpoledne jsem vyrazil s mamkou na Slamník na pásech. Šli jsme po bajkovém trailu, který končí u Stezky v oblacích. Na konci výstupu akorát zapadalo sluníčko a tak jsme koukali na všechny strany.
Zimní pohádka byla kolem dokola. Mamka furt fotila.
Na jednu stranu byl vidět Praděd a na druhou Králický Sněžník.
Lesem to bylo docela dlouhé, ale povídali jsme si a tak to docela uteklo. Tuhle ceduli asi chystal strejda Mirek Charvát z Horské služby.
Chata Franciska. Nejvýše položená stanice Horské služby v České republice.
K obědu byl chleba se salámem. Mňamka. Minulý víkend sněžilo a tak byly stromy krásně bílé.
Konečně jsme vyšli z lesa a vyfotili kamenné slůně.
Tento pohled jsem si pamatoval z léta, na vrchol už to nebylo daleko.
Za mnou je vidět hřeben, po kterém se jde na Kraličák od chaty Slaměnka. Přes Podbělku a Sušinu.
Pod sněhem jsem viděl pramenitou vodu z řeky Moravy. Označený lavinový svah, kde to může být nebezpečné.
Poslední metry a vrchol, vysoký 1424 m je náš! Mám radost. Bylo to lepší než po sjezdovce.
Celé Jeseníky máme před sebou. Musíme ale ješte dolů. Žádnej prašan, seznámil jsem se s krustou. Jedeme po červené směrem na Klepáč a včas odbočujeme doleva a sjíždíme na běžkařskou stopu a ke skibusu. Vystoupali jsme skoro 800 výškových metrů a túra měřila 18 km. Jsem unavenej, ale spokojenej!
Co vymyslíš příště, taťko?
