Sedlo mezi Salatíny

Stoupáme sjezdovkou v Salatínské dolině na severu Roháčů. Sjezdovka vede až do 1 500 m, tím eliminujeme pásmo, kde prší nebo padá mokrý sníh a dnes je to zmrzlé. Na Salatíne se ve větru honí mraky, ale fouká snesitelně. Slunce otevírá a zase zavírá své okno. Na zmrzlé desce leží deset čísel prašanu - dobrá kombinace.

Jdeme jen do sedélka mezi Salatínem a Zadným  Salatínem, kde je ještě sníh jako nepopsaný list. Dáme si příjemnou jízdu v panenském sněhu pod západními srázy Zadného Salatína. Vybíráme žlábky s nafoukaným „peřím“ mezi kosodřevinou až na sjezdovku. Tady propouštím ženu, nebo lépe ona mě a valím zpátky na Salatín (2 047 m), podívat se, zda by večer nešel udělat přechod přes Spálenou.

Podvečerní Salatín

Ve tři odpoledne se na Salatíne dělá opravdu nádherně. Všichni už odjeli anebo odjíždějí a toto zimní království se otevírá jen pro mě. Vítr čaruje z bílých oblaků a slunce zahřívá západní svahy. Jinak je zima, pod nulou. Jdu se podívat na jižní svah. Půjde to. Pouštím se do dolinky pod Pachoľu. Panenská mírná pláň střídá zmrzlé desky s nafoukanými peřinami, kde sníh stříká až do brýlí. Sklon je do třiceti stupňů, takže nepočítám s tím, že bych něco utrhl, navíc jedu rychle. V sedle pod Skriňarkami se držím co nejvíc pod skalami, abych co nejdál dojel na lyžích pod Spálenou.

Pod sněhem škrtám o skály a vzpomenu si na video Ivana Žily z loňského roku, které mě inspirovalo: „Jedny doškrábané a jedny zničené lyže, inu, klasický slovenský skialpinismus“… Letos je ovšem sněhu dvakrát tolik. V dolince krásné nafoukané vlny, jenom se po nich vozit. Jet tak odsud dolů Hlubokou dolinou… Západní stěna Spálené, 2 083m, krásně vysněžená čerstvým prašanem. Vystoupám na pásech s mačkami až na vrchol. Je 17 hodin a blíží se západ slunce. Hory jsou kouzelně zbarvené a stejně se barví i obloha. Okouzlující chvíle na vrcholu.

Sjezd Tmavou Spálenou dolinou

Podívám se do temnoty Tmavé Spálené doliny a vidím, že to bude dobré, prašan je i tady. Ještě si pár minut podržet tuto neopakovatelnou chvíli na vrcholu, dosyta se pokochat rozhledy a pouštím se přímo z vrcholu do žlábku východní stěny. Zpočátku 43°, níže už jen kolem 35°. Dlouhý panenský sjezd až na Rozcestí pod Roháčskými plesy a dále na modrou značku v lese a po ní zpět na parkoviště v Salatínské dolině pod vleky. 1 050 výškových metrů z vrcholu Spálené. Stehna hoří a jsou tvrdá jako beton. Je to velmi dlouhé, závěr lesem je nekonečný. Ani jsem nevěřil, že na Salatínu mohu něco tak zajímavého zažít. Inu, jsou to už velké hory a podařilo se trefit mimořádný den!

 

Rosťa Tomanec používá výbavu Climbing Technology.cz, lyže Movement Nexus, boty Scarpa F1 Evo, batoh Gregory Targhee 32, vázání ATK RT od Alpsport.cz.