Co je důležité u stoupacích pásů…

Vybírat pásy vyžaduje určité základní znalosti. Zajímá nás materiál stoupací vrstvy, typ lepicí vrstvy, kompatibilita s lyžemi a také jak se o pásy správně starat. I když lyže, boty i vázání jsou dražší než pásy, věnujte jejich výběru velkou pozornost.

Vlastnosti pásů

Pásy, připevněné na skluznice lyží, nám umožňují stoupat vzhůru po sněhu, aniž bychom podkluzovaly. Ovšem zároveň musí být po odlehčení lyže a jejím posunu po sněhu vzhůru co nejklouzavější. Sladit optimálně protikladné vlastnosti – dopředu klouzat, dozadu brzdit – není snadné a velkou roli přitom hraje materiál stoupací vrstvy.

Podstatné je také spolehlivé přilnutí pásu k lyži, zejména v blízkosti hran, kde jsou pásy nejvíce zatěžovány. Na výběr je klasické lepidlo nebo adhezní vrstva.

Další vlastnost ovlivňující uživatelský komfort je odolnost proti nalepování sněhu na pás. Pokud na pásu sníh ulpívá, je to zásadní problém. Je jedno, zda jde o sníh prachový nebo mokrý, dobrý pás přilnutí sněhu dovolit nemůže. Možnou obranou je impregnace speciálními přípravky nebo prostě voskování. Kvalitní, zejména novější pás se ale obejde bez vosku při jakékoli konzistenci sněhu. Jeho chlup bývá totiž chemicky ošetřen, aby byl hydrofobní.

Opotřebení a životnost

Opotřebení stoupací vrstvy se dá přirovnat k vzorku u pneumatik, délka chlupu se postupně zkracuje (ubrušuje) a zmenšuje se podobně jako hloubka drážky u pneumatik. Až dojede k tomu, že pásy nedrží a je třeba je vyměnit za nové.

Jaká je životnost v praxi? Nejodolnější nylonové pásy mi vydržely 200 celodenních alpských túr, čistý mohér asi čtvrtinu. Trvanlivost mixu má blíže k nylonu.

Je cena pásů vysoká?

Moderní pásy pořídíte obvykle za cenu, která začíná na 3 500 a končí těsně nad hranicí 5 000 korun. Na první pohled se to zdá mnoho. Ovšem výroba takového pásu je skutečně věda, která čítá 200 až 300 výrobních operací. Vše musí být bezvadně zvládnuté, protože pásy jsou vystaveny na každé túře dlouhodobé zátěži.

Tvar a šířka pásů

V závěru minulého století skončila éra rovných pásů, které byly vystřídány vykrojenými. Při vysokém množství možných šířek a vykrojení jsou ideálním řešením pásy, dodávané s ořezávací soupravou. Jejich šířka i délka před ořezem musí rozměrově překrývat lyže, pak už jen zbývá nalepit pásy a oříznout je přesně podle tvaru vlastních lyží (podle návodu).

Pásy přímo pro konkrétní lyže

Jasný trend potvrzují rok od roku výrobci lyží, kteří si nechávají vyrobit u specializovaných producentů (viz níže) pro každou délku každého modelu přesně padnoucí pásy. Ty pak nabízejí v setu s lyžemi. Běžné jsou i typické úchyty špičky a patky pro jednotlivé značky, např. Dynafit, Ski Trab nebo Völkl.

Uchycení pásů ke špičce a patce

Nejlepší je uchycení pásu na obou koncích lyže, na jednom pevně a na druhém pružně (přesné délky) nebo variabilně (ořezávací sety). To je u současných pásů pro skitouring standardem. U některých značek pásů, které mají úchyty na špičce řešené v souladu s tvarem lyží stejné značky (např. Ski Trab), je třeba myslet na to, že takové pásy budou pro lyže jiných značek nepoužitelné.

Naopak univerzální je např. systém uchycení pásů Pomoca, G3, Black Diamond, Colltex, Contour nebo Montana. Pevné uchycení ve špičce je řešeno hrazdičkou nebo očkem z ocelového lanka. Pružné napnutí pásu zabezpečí pružný plastový pásek, přinýtovaný ke spodnímu okraji pásu. Je dlouhý asi 15 cm a po něm se dá posouvat spona. Tento systém umožňuje snadné a rychlé přizpůsobení různým délkám lyží s podobnou šířkou a vykrojením.

Úchyty jsou předmětem inovace a každý rok přibude nějaké vylepšení.

Hmotnost skrývá rezervy

Ne každý výrobce uvádí hmotnost pásů. Někdo jako celek, jiná značka bez úchytek, jiná zase hmotnost na m2. Nejtypičtější mixové pásy (nylon/mohér) pro touringovou lyži váží 400 až 500 gramů (pár). Nylonové jsou těžší, závodní mohérové nejlehčí.

Nové pásy Combin od Colltexu a technologie Tipon od Pomocy přinášejí úbytek gramů. Snižování hmotnosti je bezesporu trendem budoucnosti.

PŘILNAVÁ VRSTVA

  • Trvanlivá a pevná soudržnost lepidla s pásem.
  • Stabilní spojení pásu se skluznicí bez ohledu na teplotu.
  • Snadné odlepení pásu ze skluznice.
  • Rozlepení páru pásů, které jsou vzájemně slepeny, bez použití neadekvátní síly.

Uvedené vlastnosti nejsou vzájemně příliš kompatibilní, což ukazuje na technologickou náročnost vývoje a výroby moderních pásů. Silikonové vrstvy poskytují pevné spojení vrstvy se skluznicí, ale méně stabilní spojení vrstvy s pásem, které se projevuje jejím mechanickým poškozením. Vrstvy z polyuretanu (PU) drží dobře na pásu, ale pro stabilní držení na skluznici potřebují určitý tlak, což bývá často problémem v přední části lyže, zejména má-li rocker.

Lepidlo

Klasické, léty osvědčené pásy drží na skluznici díky lepidlu na bázi umělé pryskyřice. Mají dvě nevýhody. Při hlubokých mrazech se snižuje jejich lepivost, což může být při túře s několikerým nalepením docela problém. Naopak, když lepidlo funguje tak, jak má, může být zejména u širokých lyží potíž s přílišnou lepivostí. Pásy slepené k sobě lze těžko oddělit a nutností je používání transportní neboli separační fólie, která lepí na lepicí vrstvu pásů, případně mezi ně.

Adheze

Nevýhody lepidel měly odstranit tzv. adhezní pásy se silikonovou přilnavou vrstvou. Fungovaly na principu povrchového napětí mezi pásem a skluznicí. Jejich výhodou byla snadnější manipulace, bezúdržbová přilnavá vrstva, možnost umývání nečistot a stabilnější držení i při hodně nízkých teplotách. Po počátečním nadšení se ale projevily neduhy – pásy špatně držely za vlhka a na skluznici ulpívaly po sundání pásu zbytky silikonu.

Vývoj přilnavé vrstvy bez lepidla stále pokračuje, ale zatím nebylo dosaženo takové spolehlivosti a trvanlivosti, která by klasická lepidla překonala.

Hybridní pásy

Tyrolská firma Kochalpin, vyrábějící pásy Contour, vyvinula pásy hybridní. Jde o pásy s přilnavou vrstvou bez klasického lepidla. To však součástí pásu je, díky jedné lepicí vrstvě navíc. Contour Hybrid má totiž dvouvrstvou konstrukci lepicí vrstvy, která řeší slabinu makromolekulárních přilnavých vrstev – jejich postupné odlupování od stoupacího (chlupatého) „těla“ pásů v místech největší zátěže u hran pod vázáním. Proto se jako pojivo přidává „mezivrstva“ klasického lepidla, zajišťující pevné spojení přilnavé vrstvy se stoupací. Jednodušeji - je to třívrstvý sendvič: stoupací vrstva-klasické lepidlo-adhezní vrstva.

 Péče o lepicí vrstvu

U klasických pásů s lepidlem je důležité zamezit přilepení nečistot na lepidlo. Vzniká tím zárodek žmolků a při výstupu po tvrdém sněhu způsobí vzniklá nerovnost intenzivní odírání stoupací vrstvy chlupu na místě žmolku.

Snažte se zabránit degradaci lepidla tím, že je skladujete v suché, chladnější a tmavé místnosti. Během přestávky při túře nevystavujte nalepené pásy kolmo na sluneční paprsky. Extrémní teplo způsobuje natavení lepidla, což má negativní efekt ústící v horším případě i k oddělování lepicí vrstvy od pásu.

Skluznice, na kterou pás lepíte, musí být suchá a bez nečistot, když ji vytáhnete z lyžárny, budou pásy lepit mnohem lépe, než když budou lyže vymrzlé po noci venku. Ještě důležitější je, aby byly pásy teplé. Před opakovaným nalepováním během mrazivé túry je dobré zahřát pásy na pár minut pod bundou tělesným teplem.

Podobná doporučení platí i pro adhezní pásy bez lepidla. Jejich výhodou je, že teplota nemá na jejich přilnavost takový vliv jako u lepidla a také je možné umýt ulpělé nečistoty vlažnou vodou s troškou saponátu.

Po každé túře vysušte pásy za pokojové teploty v suché místnosti a vyvarujte se jejich skladování ve vlhku.

Použití separační fólie

Má smysl u klasických lepidel. Slouží jednak k ochraně lepidla, ke snadnému rozlepování pásů od sebe a po odlepení z lyží k bezproblémovému slepení. U některých pásů je součástí balení, to když je její používání výrobcem doporučené (např. G3, Black Diamond), u jiných pásů se nepoužívá (např. Dynafit).

Tip pro jednodušší manipulaci - není špatné si fólii rozpůlit a používat její polovinu pro každý pás zvlášť tak, že jednu poloviční fólii vložíte mezi lepicí vrstvu každého napůl přeloženého pás.

Obnova lepicí vrstvy

Lepicí vrstvu můžete obnovit nažehlením nové, poté, co starou odstraníte. Doporučuji svěřit odbornému servisu. Obvykle si však vystačíte s potřením přilnavé vrstvy před sezónou novým lepidlem, a když to několikrát zopakujete, obvykle skončí i životnost stoupací vrstvy.

STOUPACÍ VRSTVA

Materiály stoupací vrstvy

Pásy se vyrábějí z přírodního materiálu (mohér – srst horské kozy), syntetických vláken (nylon) nebo kombinace obojího.

  • Mohér – má výbornou klouzavost při různých typech sněhu a různých teplotách (i za třeskutých mrazů). Nevýhodou je nižší životnost a vyšší cena.
  • Nylon – v porovnání s mohérem má umělé vlákno lepší stoupavost, zato horší skluz, má delší životnost a je také levnější. Nevýhodou je zhoršení vlastností při nízkých teplotách. Bez impregnace je náchylnější k nalepování sněhu.
  • Mix – směs mohérových a syntetických vláken je v současnosti nejrozšířenějším řešením. Tato mixová vlákna jsou výrazně odolnější proti opotřebení, než mohérová a ve stoupání drží lépe než přírodní. Solidní poměr cena – výkon.

Plastové pásy

Fischer přišel s revolučními pásy Profoil, které jsou vyrobené z plastu. Pokouší se aplikovat zkušenosti získané při výrobě šupinatých skluznic běžek (kde světu vládne) do světa skitouringu. Pásy Profoil mají dva druhy šupin. Uprostřed jsou šupiny v podélném směru a na krajích jsou šupiny šikmé. Ty slouží ke stabilitě v okolí hran, tedy v prudším svahu a při traverzování.

Na lyže se pásy lepí klasickým lepidlem, jehož vrstva je spojena s vrstvou plastovou. Pro lyže Fischer je určen speciální háček pro otvor ve špičce, pro ostatní lyže je řešením klasická kovová hrazdička. Uchycení na patce je kovovou sponou s variabilitou délky.

Na rozdíl od klasických pásů se Profoil ořezává tak, aby překrýval kovové hrany. Nesporným faktem je, že pásy Profoil nenasáknou vodou a údržba stoupacího povrchu bude asi snadná. Uvidíme, jak se bude vyvíjet životnost lepicí vrstvy a grip plastových pásů. Na běžkách tomu zprvu také málokdo věřil.

Stoupací pásy pro sezónu 16/17 - přehled trhu