Jižní okraj pohoří Hohe Tauern tvoří údolí Defereggental ve východním Tyrolsku (Osttirol). Z Brna 600 km a parkovat se dá kousek pod sedlem Staller Sattel ve výšce 1980 m. Okolní vrcholy dosahují výšek mezi 2700 -  3200 m a vybírat se dá mezi túrami s rúznými expozicemi. Podnikli jsme 4 túry, jednu na jižních svazích, zbývající na severech.

Seespitze 3021 m

Využili jsme chladnějšího pocasi na Velký pátek a z parkoviště u usedlosti Trogach jsme vyrazili výše za sněhem. Po třičtvrtihodince jsme došli k cestě, která byla vysněžená a vedla ke slunné terase chaty Seespitzehütte. Odtud už terénem příjemného sklonu k jezeru a nakonec prudším kotlem na závěrečný hřeben. Silný vitr, nedostatek spánku a nechuť sjíždět stínem a proto krustovitým sněhem nás poslal dolů. Krusty bylo i tak až moc, ale tenhle panoramatický den stál zato.

Innerrodelkunke 2279 m

Předpověď pocasi se naplnila, ráno poletoval snih, oblačnost klesla, ale než zůstat hnípat, vyrazili jsme se vyvětrat. Dostali jsme se do sedla pod vrchol, ale pocasi se pomalu horšilo a začalo se oteplovat. Troška sněhu, která napadla se proměnila v ne zrovna klouzavou hmotu, ale pár oblouků se povedlo. Máme dost času na odpolední grilování a pivečko, to už za odpoledního vyjasňování.

Rote Wand – Croda Rossa 2818 m

Poslední dva dny byly příslibem. Ráno mráz a krasně slunečno a tak jsme se vydali znovu do severního sektoru a na nejvzálenější vrchol Rote Wand. V plánu byl i pokus přechod vrcholového hřebínku a sjezd sousedním, paralelním údolím. Od hraničního sedla Staller Sattel stoupáme stínem a klikatíme se údolím. Vítr a pak také včerejší oteplení sníh notně zdevastovaly. Překvapivě rychle docházíme do sedla, odkud se v plné kráse odhalí Dolomity. O kousek výš na vrcholu Rote Wand je výhled úplně dokonalý, určitě nejlepší v celé oblasti. Riesenfernergruppe, Hohe Tauern na straně jedné a celé Dolomity směrem na jih. Přímo pod námi letecký pohled na olympijský biatlonový stadión Antholz - Anterselva. Polední pohodu navíc podtrhuje bezvětří.

Dosyta pokocháni a poučeni ukazatelem vrcholovů nasazujeme mačky, lyže na báglu a po širokém hřebínku sestupujeme na vrchol sousedního údolí. Severní svahy jsou tvrdé - ufoukané a promrzlé. Krátký sestup pokračuje zónou s kameny a pak už na lyžích. Tuhé, sportovně laděné lyže Dynafit Blacklight 88 mi dodávají pocit jistoty na kopci sklonu 35-40 stupňů, kvalita sněhu víceméně konzistentní. Místy se daří vysbírat prašan ve žlábcích a oproti předchozím dnům je lyžování fantastické. Když se dostáváme do zóny firnu, neboříme se a fičíme na vlně euforie pořád dál. Odkroutíme si ještě krátký výstup zpět a kolem jezera Obersee se po běžkařské stopě vracíme na parkoviště.

Hinterbergkofel – Monte di Dentro 2727

Předchozího dne jsme si vyhlédli sjezd vrcholu Hinterbergkofel po zfirnovatělém západním svahu. Ráno je zataženo a noční mrazík nebyl bohužel dost silný. Vyrážíme na průzkum třetího údolí se severními svahy. Jednoduchý terén dovoluje vystoupat s lyžemi až na vrchol. Zkoumáme západní svah, na který právě vyjíždí lokální matadoři. Poslední pohledy na Cristallo, Tofanu, Civettu a další dolomitské obry a po chvíli najíždíme do měknoucího firnu 40stupňového svahu. První, prudký úsek je fantastický, ale s klesající výškou roste četnost propadání do firnové kaše, protože noční mráz odfláknul svou práci. Zbytek sjezdu se dá označit za pouhý přesun k cíli.

Defereggental má skialpový potenciál

Tohle slepé údolí (v zimě) nám ukázalo v plné kráse svůj skialpinistický potenciál. Myslím, že je to oblast, která mě láká k další návštěvě. Vrcholových důvodů je několik - Almerhorn 2985 m, Barmerspitze 3200 m, Keeseck / Keesegg 3173 a pár dalších. Pro další sezónu je budete mít připravené v obvyklé informační kvalitě, ke stažení i s videii. Po zbytku sezóny dávejte pozor na mokré laviny, labilní vrstvy jménem “starý sníh” jsou stále hrozbou.

PS. Na těchto túrách jsem testoval lyže Dynafit Blacklight 88 FI90, softshellovou bundu Hannah Vertical a ultralehkou helmu Blue Ice Blast. Recenze budou následovat v sekci vybavení!