V podstatě celé Alpy trápí na začátku března 2022 nedostatek sněhu. Příčinou je jednak malé množství srážek, ale hlavně silný vítr, který nenechá sníh spojit se s podložkou. Kromě toho je vítr také zásadní příčinou deskových lavin, pokud je tedy na jejich uvolnění dostatek sněhu.
Měníme plány a z níže položeného Sellrainu míříme do Ötztalských Alp. Když už má být všude tvrdý sníh a sjezdy nebudou stát za to, tak ať nás aspoň neomezují četné kameny nebo dokonce pole suti a šutrů. Hodně si slibujeme i od dalekých výhledů, když už to lyžařsky bude asi slabší. A opravdu bylo.
Vent
Skrýt poznámky
Odbočka do údolí potoka
Skrýt poznámky
Cestou na Martin Busch Hútte
Skrýt poznámky
Vent na konci světa
Ötztalská Haute Route se dá podniknout i v maximalistickém pojetí, se začátkem v Obergurglu a trasou, která má první styčný bod chatu Langtalereckhütte. Zbytek trasy je po chatách nad Ventem, které poskytují jednu výhodu. Z každé z nich se dá poměrně snadno dostat během jednoho dne do Ventu – horské vesničky, kde končí silnice a je to synonymum pro slovo Zapadákov.
Similaunhütte i Rifugio Bella Vista
Na trase se dá spát ještě ve dvou chatách, které jsou v soukromých rukou, na rozdíl od Alpenvereinu. Obě leží velmi vysoko, Similaunhütte i Rifugio Bella Vista/ Gasthof Schöne Aussicht jsou držší, Bella Vista dokonce víc než dvojnásobně. K oběma chatám ale existuje ekonomicky výhodnější možnost přespání.
Z Ventu na Martin Busch Hütte
Při parkování ve Ventu není nedostatek sněhu očividný. Stačí ale zamířit údolím k chatě pojmenované po Martinu Buschovi a po chvíli je vidět, že sněhová situace je žalostná. Na chatu vede oficiální přístupová trasa, která se po necelé hodince za Ventem stáčí do kousek dolů údolí potoka, a pokračuje jihozápadním směrem, velmi příjemným a hlavně lavinově bezpečným terénem. Pořádně do kopce je to až v závěrečné fázi, ale pořád je možná volba bezpečné stopy. Kdo neodbočí doleva a dá přednost traverzu, tak ten to má blíž, zato horší cestou. Na tvrdém sněhu je to očistec, podle ohlasů lidí, kteří to tak teď šli, a když je víc sněhu, hrozí laviny.
Řada hodnotných vrcholů v oblasti chaty
Schalfkogel, Hintere Schwärze a Hauslabkogel jsou lákavé cíle pro každého, kdo zůstane na chatě pár dní. Obvyklý scénář při ötztalském přechodu je výstup na Similaun, sjezd na chatu MBH a další den přes Finailspitze na Bella Vistu nebo Hochjoch Hospiz.
Ranní Hauslabkogel
Skrýt poznámky
Tudy na Similaun!
Skrýt poznámky
Sastrugi a blankeis, jedno horší než druhé...
Skrýt poznámky
Bílej bordel pod Similaunem
Skrýt poznámky
Na vrchol Similaunu
Skrýt poznámky
Kde je ten sníh?
Skrýt poznámky
Similaun 3.606 m
Je jasno a slabý větřík a tak se rozhodneme zvládnout obě 3,5 v jeden den. Snídáme jako první a po hladkém a tvrdém sněhu míříme směrem k Similaunhütte. Na úrovni 3000 m se nám staví do cesty mohutné, vichřicí vymodelované sastrugi. Místy až půlmetrové prohlubně, mezi kterými musíme kličkovat jako polárníci v Arktidě. Pořád je to lepší jak čirý vodní led, který je opodál. Za 30 let na skialpech jsem něco podobného nikdy neviděl. Nějak jsme se propletli pod skidepo a s mačkami a cepínem jdeme vysněženým, širokým hřebínkem k vrcholovému kříži.
Výhledy jsou velkolepé, ale ani k jihu, ani k západu to se sněhem není lepší. Jižní údolí Val Senales / Schnalstal pod námi je zcela bez sněhu. Vrcholky nad 3000 m vypadají jako v půlce října po prvních 20 centimetrech.
Asi nejpekelnější sjezd mého života vede mezi sastrugami a nakonec volíme menší zlo a přejíždíme nebo spíš balancujeme přes skleněný led až k povrchu, ke kterému byl vítr milosrdný.
Ledový muž Ötzi
Tahle pyramida je trůní uprostřed Ötztálek a je podobně výrazná, jako třeba Weisskugel. Po sjetí Similaunu nalepujeme pásy a stoupáme pozvolna do sedla Hauslabjoch. Předtím ale musí být krátká odbočka k památníčku „muže z ledu“, kterého po 5300 let dlouhém spánku objevili v létě roku 1991. Dostal jméno Ötzi a poněvadž bylo tělo nalezeno na italském území, připravili mu muzeální lože v jihotyrolské metropoli Bolzanu. Po něm se možná pojmenoval i známý DJ s bílou hlavou, který na každém ápreski pěje chválu na Antona z Tyrol.
Polární motýl - babočka kousek od Ötziho
Skrýt poznámky
Po sjezdu Similaunu stoupáme
Skrýt poznámky
Ötziho památník na Tisenjochu
Skrýt poznámky
Pohled zpět na Similaun ze sedla Hauslabjoch
Skrýt poznámky
Finelspitze 3.516 m
U pomníku sníh skoro mizí a jsme rádi za sporadická místa, která nás vysvobozují po nepříjemného balancování na šutrech. Po chvilce rozmyšlení se rozhodujeme vyrazit nalehko po ostrém exponovaném hřebeni ke kříži na Fineilspitze. Jestliže Similaun byl v mačkách hračka, Fineilspitze rozhodně ne. Škoda, že chybí sníh a led, místy je to lezení po předních hrotech na čisté skále. Jsem rád, že máme na lyžácích připnuté nové lehoučké mačky Harfang od Blue Ice. Ty mají přední 4 hroty ocelové ajistota v nich se s lehoučkým hliníkem nedá srovnat. Ale o tom podrobně v recenzi.
Z hřebenu na Fineilspitze na sever. Vpravo Wildstitze.
Skrýt poznámky
Nahoru!
Skrýt poznámky
Kousek od kříže
Skrýt poznámky
Silueta Fineilspitze
Skrýt poznámky
Rychle dolů
Skrýt poznámky
K chatě Hochjoch Hospiz
Slunce rychle padá a tak otáčíme 50 m před vrcholem, kde to bez sněhu po skále bude časově náročnější. Raději co nejrychleji slézáme dolů k lyžím a chytáme poslední slunce na ledovcové pláni a od lávky přes potok jedeme vlevo ke korytu říčky, která ústí z dlouhého ledovce Hintereisferner. Na chatěna druhém břehu začínají rozvěcovat světla a my rychle hledáme kousky sněhu v jižním svahu. Máme to přes 130 výškových a bez čelovek to nejde. Na pasech a pak i po svých docházíme k chatě, podobně jako Jeníček s Mařenkou uvidíme osvětlená okýnka a už se nám sbíhají sliny na večeři.
Ze slunce do stínu
Skrýt poznámky
Pyramida Fineilspitze
Skrýt poznámky
Hochjoch Hospiz - pohoda za pecí
Skrýt poznámky
mňam
Skrýt poznámky
Infoservis k trasám později...
INFOSERVIS SKITOUR.GURU KE SKIALPOVÝM TÚRÁM
K bezpečnému a příjemnému zážitku na lyžařských túrách potřebujete túru naplánovat a pak na trase nebloudit. K obojímu napomáhá Skitour.Guru. Neváhej to využít! Vše máš na jediném místě...
