Ondro, čím Tě přitahuje skitouring?

Rozhodně poznávání nových míst, pak taky je to pro mě výzva když si můžu zdolat vrchol a následně si ho sjet, není lepší kombinace. No a to že člověk přijde na úplně jiné myšlenky, nebo spíš na žádné, prostě si vyčistím hlavu.

Co je potřeba zvládnout, než se někdo vydá sám na lyžařskou túru? Co bys doporučil

začínajícím skialpinistům?

Hlavně ať si to užijí, a neřeší, jestli zrovna zdolali vrchol nebo ne. Podstatné je, aby z toho měl člověk radost. Myslím si, že skitouring je úplně pro každého, kdo umí alespoň trošku lyžovat.

 

Lákáš prý na „skialpy“ i manželku. Jak ji přesvědčíš o tom, že to není extrémní sport?

To je pravda, zatím to pro ni nebylo úplně jednoduché z hlediska terénu, ale ona vydrží hodně. Nemusím se bát, že by do toho nešla. Je to otázka časuJ, než z ní bude skialpinistka. Teď jí ale čekají mateřské povinnosti.

Jaké pojetí skitouringu je Ti nejbližší? Vícedenní přechody od chaty k chatě, hvězdicové túry z jedné chaty, nebo intenzivní tréninkové „výběhy“ opakovaně na jednom místě, např. na Králický Sněžník?

Já jsem vděčný za každý výlet, ať je to kamkoli. Čím déle, tím líp:-)

Po olympiádě jsi byl na „skialpech“ na severu Itálie, v Jižním Tyrolsku. Kde přesně jsi byl a jaké túry jste podnikli?

Od chaty Lavarella jsme zvládli všechny túry v okolí, někdy jsme zvládli i dvě za den. Castello, Col Becchei, Zehnerspitze, Neunerspitze, Lavarela, Stinga. Všechno túry s převýšením do tisíce metrů. Navíc bez zrádných ledovcových trhlin.

Čím Tě Jižní Tyrolsko zaujalo?

Nebyl jsem v Jižním Tyrolsku poprvé, a znovu se mi potvrdilo, že úroveň veškerých služeb je v této oblasti na nejvyšší úrovni. Především jídlo bylo v Jižním Tyrolsku vynikající. Patřím mezi ty, kdo milují italskou kuchyni a navíc v této oblasti to umí ještě vyšperkovat vynikajícím steakem z domácího chovu. K tomu bych zmínil velice příjemnou obsluhu na chatě Lavarela. A co se týče vín, nejsem velký znalec, ale vína která nám doporučili, byla vynikající. Jednoznačně jsem si to v Jižním Tyrolsku užíval po všech stránkách, také proto, že nám vyšlo počasí, takže to bylo naprosto dokonalé.

Chata Lavarella na planině Fanes Skrýt poznámky

Nedaleko planiny Fanes se nachází italská biatlonová „Mekka“ – Antholz / Anterselva. Každoročně se tam konají závody Světového poháru. Jsou něčím speciální?

Jak už jsem zmínil úroveň služeb je, dá se říct nejlepší ze všech míst, která během Světového poháru navštěvujeme. Navíc divácká kulisa je v Anterselvě výborná a počasí taky bývá téměř dokonalé. Je to jedno z mých nejoblíbenějších středisek.

Můžeš porovnat oblast Dolomit s ostatními částmi Alp?

Každé místo má svoje kouzlo, V každé lokalitě jsem si našel něco a doufám, že po zimě se zase někam podívám.

Máš mezi jihotyrolskými soupeři nějakého kamaráda? Jak přátelské jsou vlastně vztahy mezi závodníky světové špičky?

Jo, Lukas Hofer je z této oblasti a co vím tak taky chodí na skialp. Jinak vycházím prakticky s každým, není mezi námi žádna velká rivalita, to až na trati J

Jak se liší náročnost výstupu na stoupacích pásech od bruslení na biatlonových tratích, pokud tedy v obou případech jedeš naplno? Co sebere víc sil?

Rozhodně je pro mě náročnější skialp, tím že chodím málo, tak je to znát. I síly ubývají rychleji.

Když si shrneme tvoji výbavu, jde vesměs o ty nejlehčí kousky. Lyže Cho Oyu, vázání Radical ST a karbonová verze lyžáků TLT 6. To přímo svádí k trysku vzhůru. Nezapomínáš se kochat?

Kochám se hodně! Já jsem trošku „gramista“, ale určitě ne při skitouringu, to jen na biatlonových závodech. Ale i na túře je fajn mít lehoučkou výbavu.

 

Zkus krátce okomentovat jednotlivé části výbavy, které jsi měl možnost otestovat?

Asi nejvíc bych vyzdvihnul lyže - dokonalá kombinace váhy a jízdných vlastností na jakémkoli sněhu. Boty jsou na tom hodně podobně, začínal jsem na TLT3 a ten pozitivní pokrok je na TLT6 pořádně cítit. Dokonale mi sedí cestou nahoru, při sjezdu mám radši trošku volnější boty, to je deformace z běžek. V jednoduchosti je síla, takže vázání je jasná volba, nehledě nato že jsem na starším typu „pastiček“ začínal.

Kolik času a sil Ti sebraly všechny oslavy, setkání, besedy a další povinnosti, které souvisely s Tvými úspěchy, zejména olympijskými?

Po olympijské sezoně toho bylo opravdu hodně, ale stálo to zato!

Jak dlouhá bývá dovolená a kolik dní se vydržíš jen tak „povalovat“ bez sportu?

 Volno máme zhruba asi tak měsíc, ale bez pohybu to vydržím tak týden. Navíc letos nebýt té nemoci ke konci sezony, snad bych ani volno nepotřeboval. Né to přeháním, ale po letošní sezoně jsem nebyl extra unavený. Trošku mě mrzelo, jaká byla zima, protože jsem se těšil na typickou jarní lyžovačku v krátkém tričkuJ. Snad příští rok.

Spočítal jsi, kolik dní v roce jsi z domova, na závodech a soustředěních?

Hezká otázka, tak jsem si to dost přesně spočítal a z 11 měsíců, během nichž trénuju a závodím, jsem zhruba 210 dní mimo domov!

Jak se připravuješ na další sezonu v průběhu léta?

 Začínáme v květnu klasickým objemem na kole nebo v běhu, postupně se přidávají kolečkové lyže. Střelbu trénujeme prakticky každý den, za celé to období vystřílím cca 17500 nábojů (jsou v tom i závody). Pro zpestření jezdíme lyžovat do tunelu, který je v Oberhofu. Naštěstí tyhle lyžovačky jsou jen na 3 dny, protože kroužit na 1,5km kolečku není zrovna zábavné...

 

Přečtěte si další rozhovory s osobnostmi: