Píše se 14. březen roku 1970. Počasí jako z pohádky přilákalo na hřeben Nízkých Tater spoustu lyžařů, turistů a skialpinistů. Na památku svých kamarádů, kteří zahynuli rok předtím v lavině na Holičné, dělali košičtí horolezci přechod hřebenů Nízkých Tater. Na Chopoku se k nim chtěla přidat čtyřčlenná skupina studentů a horolezců ze Žiliny – Igor, Peter, Sväťo a Miro. Na lanovky čekaly zástupy lidí, a čtyři kamarádi zmeškali hlavní skupinu. Na Chopok se dostávají až kolem poledne, na hřeben se vydávají sami. Počasí bylo pěkné, sněhové podmínky přímo ideální. Jejich cílem byla horská osada Magurka ležící na severní straně pod vrcholem Ďurkové. Během přechodu je zdržovaly problémy s Mirovým běžkařským vázáním. Kluci věděli, že pokud nechtějí do Magurky dojet potmě, musejí přidat. Proto změnili původně plánovanou trasu sestupu. Rozhodli se zkrátit si cestu do Magurky sjezdem ze sedla Ďurkové. Z hlavního hřebene odbočili směrem do strmého kotle.

Osudové rozhodnutí

V kotli bylo nafoukané obrovské množství sněhu. Překonali sněhovou převěj a traverzem sjížděli svahem dolů do kotle. Sväťo šel první, měl náskok asi 30 m. Byl to právě on, kdo si jako první všiml, že něco není v pořádku. Ve zlomku vteřiny se celý svah dal do pohybu. Ještě se mu podařilo dostat se na okraj valícího se sněhového valu. Rychle se zorientoval a zbavil se nepotřebné zátěže. Ale ani to mu nepomohlo. Lavina ho i tak vzala s sebou. Sväťo se ze všech sil snažil zůstal na povrchu. Jeho snaha ale byla marná. Lavina láme dospělé smrky jako zápalky a po stranách nechává mantinely sněhu místy vysoké až 20 metrů. Světlo střídá tmu. Bezmocný Sväťo je chvíli na povrchu a o pár vteřin později zase hluboko v lavině. Lavina si s ním hraje jako kočka s myší. Jeho šance na přežití závisí jen na šťastné náhodě. Když proud laviny začíná zpomalovat, Sväťovi se podaří zachytit se na spadlém stromě. Celý dezorientovaný zůstává na povrchu, než se lavina úplně zastavuje. Po prvním šoku zjišťuje, že po jeho kamarádech není ani stopy. Přejde celé laviniště až k jeho čelu, které se zastavilo kousek od lyžařského vleku.

 Lidé lyžující na vleku mu zpočátku nechtějí věřit. Až když se podívají nahoru a uvidí lavinový nános, rozběhnou se pro pomoc. O neštěstí dostala Horská služba v Jasné rychlé hlášení. Ihned byla nasazena první skupina záchranářů s lavinovým psem. Ještě ten večer pes Dolf našel a vyhrabal lyžařskou hůl. Záchranáři intenzivně sondovali v okolí místa, kde byla hůl nalezena, s nadějí, že se jim podaří najít ještě někoho živého. Pátrání za stálého nástupu dalších skupin záchranářů pokračovalo celou noc. Bohužel veškerá snaha o záchranu byla neúspěšná. Téměř tři měsíce se hledají oběti katastrofální laviny. Igor a Peter byli nalezeni v  dubnu. Igor byl zaklíněný mezi stromy v pravém, východním mantinelu ve výšce 2 m. Ze sněhu vyčnívala pata jeho boty. Peter byl v nepříznivé poloze v hloubce 1,5–1,8 m. Začátkem června byl jako poslední z laviny vyproštěn Miro.

Z dnešního pohledu je velmi obtížné tuto nehodu hodnotit. Výbava, ale i dostupné informace byly v té době úplně jiné, než jsou dnes. Je dobré si však uvědomit, že ne vždy ta nejkratší trasa je zároveň ta nejbezpečnější. Lavina měla ohromné rozměry. Člověk má jen mizivé šance na přežití, když ho strhne lavina podobných rozměrů.

 O lavině

Polooblouk tržné stěny s odtrhem se táhnul po obvodu hřebenového kotle a dosáhl délky 1 500 m. Nadmořskou výškou 1620–1680 m procházel v podobě klikaté zalomené čáry. Výška sněhové vrstvy dosahovala ve žlabech max. 8–12 m, na hřebenech 1,8 m. Lavina byla 2,2 km dlouhá a největší část přemístěné sněhové hmoty se rozprostřela do 500 m od čela nánosu, kde dosáhla maximální výšky 22 metrů. Lavina vymýtila 3,6 ha smrkového porostu. Laviniště mělo plochu 35,8 ha s obsahem 625 000 krychlových metrů sněhu. Sníh hlavního nánosu neroztál, vydržel až do následující zimy.

 Meteorologická situace a sněhová pokrývka

Celá zimní sezóna 1969/70 se vyznačovala mimořádně nepříznivými podmínkami a velkým počtem uvolněných lavin. Poslední dny února a začátek března se vyznačovaly intenzivním sněžením, které bylo provázeno převážně jižním prouděním větru. To mělo za následek vznik nestabilní sněhové pokrývky s mimořádně nepříznivým a nerovnoměrným uložením. Na severních svazích se nacházela 2metrová, a v žlabech dokonce 8–10metrová vrstva navátého sněhu, který v době pádu laviny vytvořil měkkou desku z mírně vlhkého, jemného firnu. Podložní vrstva byla navíc tvořena 4 cm tlustým hrubým ledem a zledovatělým firnem, což vytvořilo ideální skluznou plochu. Od 10. března se počasí zlepšovalo, přestalo sněžit a sněhová pokrývka se začala staticky zpevňovat. V den pádu laviny bylo polojasno, téměř bezvětří, beze srážek, s maximální teplotou -1 °C a minimální -7.5 °C.

Komentář SkitourGuru.com a magazínu Snow

Cílem komentáře je připomenout pravidla a zásady bezpečného pohybu ve volném terénu, která s nehodou souvisí a patrně byla porušena. Cílem není soudit konkrétní nehodu, ale na konkrétní situaci navést čtenáře k aplikování pravidel, která jim v praxi pomohou k bezpečnému zvládnutí túry. 

Kdysi dávno…

…kdy nebylo k dispozici nouzové (lavinové) vybavení a pojem lavinová prevence byl v plenkách, byla úspěšná záchrana při lavinové nehodě spíše souhrou náhody a štěstí. Mezi lidmi kolovala řada mýtů a laických pouček, jejichž pravdivost si netroufnu odhadovat. Jediný recept byl prostý, a přesto občas těžko proveditelný – lavině se vyhnout!

Vliv času

Troufnu si odhadnout, že právě časový stres byl hlavní příčinou popisovaného neštěstí. Kdyby zůstali lyžaři na hřebeni a nemuseli využít osudnou zkratku, zřejmě by se jim nic nestalo. Možná stačilo stihnout první ranní lanovku, ale v té době bylo sjezdové lyžování obrovsky populární a pamětníci vědí své o nekonečných frontách u vleků a lanovek.

Vybavení

Pro mladší lyžníky se patří zmínit nedostupnost skialpové výbavy v té době. I v alpských zemích byli tehdy skialpinisté exoti, rozvoj závodů začal až v další dekádě, a tak předpokládám, že všichni čtyři se pohybovali na běžkách. Pokud měl někdo z nich problémy s vázáním, nelze se tomu při kvalitě tehdejších výrobků vůbec divit. Jestliže měli skialpovou výbavu, pak si možná vázání vyrobili sami nebo je složitě a draze sehnali na „západě“. Boty měli přinejlepším kožené přezkáče a na lyžích měli šroubované hrany. Dnes můžete koupit cokoli, vesměs ve výborné kvalitě, a pokud vám současné vybavení selže, je to velká smůla.

Blízkost hřebenu

Neuvádí se, jaká byla expozice i sklon svahu, jisté je, že v předchozích dnech bylo větrno a sněhu bylo hodně. Pojem navátý sníh asi nebyl známý, natož jeho nebezpečnost. Lyžaři se pohybovali v blízkosti hřebenu, a právě hřebeny jsou vystavené silnému větru a dochází zde k masivnímu přemísťování sněhu působením větru z návětrné strany na závětrnou. Takový sníh „jen čeká“ na malý impuls, který stačí k uvolnění laviny.

Mimo hlavní proud

Sväťo měl štěstí, že jel první a dostal se na okraj laviny. To je vždy výhoda, proud sněhu bývá totiž nejsilnější uprostřed laviny a stejně tak je uprostřed největší pravděpodobnost hlubokého zasypání. Připomínám, že pokud je lyžař stržený lavinou zasypán hlouběji než 1 metr, výrazně klesají jeho šance na přežití, když je 2 m pod sněhem, je to už hodně zlé!

Snaha Horské služby

Bohužel v případech, kdy je zasypaný bez vyhledávače, je skupinové sondování pouhým vzýváním štěstěny, záchranáře navíc ohrožuje sekundární lavina. Považte, že na úspěšnou záchranu je potřeba zasypaného vyprostit během patnácti, osmnácti minut! Jedinou šanci, jak přežít déle, představuje velká vzduchová dutina, která náhodou vznikne v těsné blízkosti zasypaného. Už se to stalo, ale pravděpodobnost se blíží nule.

Poučení

Využívejte současného pokroku…

  • Vybavte se vyhledávačem, sondou a lopatou, nejlépe i lavinovým batohem.
  • Používejte kvalitní a úplné vybavení!
  • Sledujte lavinové zpravodajství a prognózu.
  • Studujte metody lavinové prevence!
  • Plánujte si podrobně každou túru!
  • Své kolegy na túře poučujte a trénujte s nimi záchranu, děláte to totiž také kvůli sobě!
  • V terénu přemýšlejte v souvislostech a strategicky!

 Hodně štěstí!

 Autor komentáře Michal Bulička

Tourenführer OEAV, rakouská státní zkouška v oboru skialpinistické, ledovcové a vysokohorské túry, 

redaktor magazínu Snow pro skitouring

tvůrce a redaktor webu SkitourGuru.com

Článok vznikol vďaka ochote Horskej záchrannej služby – Strediska lavínovej prevencie, najmä Marka Biskupiča a magazínu o lyžování SNOW. SkitourGuru.com jim velice děkuje!

Tento článek vyšel v časopise SNOW 81 (únor 2014).