Parkujeme v Tatranské Lomnici na parkovišti u vlakového nádraží, cesta na Chatu při Zelenom plese nám zabrala něco málo přes dvě hodiny. Je 21:30, venku už je tma, tenisky máme řádně promočené. poslední kilometr je pod sněhem, nebo se jde potokem vody.

Před pátou se budíme. Chvíli jsme mysleli, že jsme zaspali, dolina je zalitá sluncem. Snídáme balíček co nám připravila chatárka a zapíjíme vodou z PET lahve z balíčku. Snídaně je v ceně ubytovaní, tak proto tato královská snídaně.

Chceme dojít co nejdále na západ, v ideálním případě až na Kriváň, minimálně však na Popradské pleso. Z auta z dálnice již ale bylo vidět, že jižní stěna Kriváně a přilehlé doliny již sněhem příliš neoplývají.

Výstup do Barenieho sedla nastupujeme na lyžích hned za mostkem u chaty, sněhu je dost. Výstup je pomalejší, odměklý sníh a pod ním tvrdý firn pohyb na pásech zpomalují, lyže klouzají.

Sjezd do Malé Studené doliny je naopak zmrzlý a nerovný, v horní části rozšlapaný, dole pak povrch připomíná vlnitý plech.

Výstup do Priečného sedla je měkký, začátek sjezdu do Velké studené doliny zase zmrzlý. Na Zbojinické chatě dáváme oraz. Dorazili jsme zde s lyžemi na zádech, široké okolí chaty je již bez sněhu.

Na výstup do Studeného sedla si poprvé nasazujeme mačky, v horní části je vidět skalky bez sněhu a také je výstup ve stínu, dá se tedy očekávat tvrdší povrch. Do Velické doliny je již sníh odměklý a prudkých místech se dělají sněhové splazy. Tady mi sníh nastříká do lyžáků a od těď už mi v botách pěkně čvachtá. Po cestě dvakrát vylévám vodu. To je daň za lehké závodní skialpinistické boty, kde je materiálu málo, a tak má stříkající sníh spoustu prostoru se nacpat dovnitř.

Do Litvorového sedla jsme vyšli kompletně na lyžích, i když to zdálky vypadalo, že to nepůjde. Začátek sjezdu do Kačací je tvrdý a místy ledovatý, dále pro mne pak následuje nejlepší sjezd dne, super firnovačka, chrochatám.

Železná brána je další sedlo na naší cestě. Slunce se občas schová za mraky, tak nejsme pod přímou palbou jarního slunce.

Ze sedla následuje krátký sjezd a pak krátký výstup do Strážného sedla, které nás zavede do Rumanove doliny. Ze sedla to vypadá na velké přenášení lyží, ale nakonec se dá krásně prokličkovat mezi kameny, kromě jednoho krátkého úseku, až pod Dračie sedlo.

Tady poprvé pociťuji únavu, na tempuje to znát. Z Dračího sedla není vidět Dračí bránku, ale kde ji hledat tušíme celkem dobře podle fotek.

V první třetině je potřeba překonat vytátou díru ve sněhovém poli, poslední třetina je pak již po holé skále, je zde k zajištění dvojité fixní lano. Nahoře vytahujeme dnes poprvé cepín, začátek sestupu je ledovatým žlábkem bez fixu. V půli je přerušen skalním úsekem, poslední úsek sestupu pod skálu je pak zajištěn fixním lanem. Chata pod Rysy má otevřené okenice, ale nikoho u chaty není vidět. Nabíráme vodu z tekoucí vody po skále, výhoda jarního období. Kopírujeme ve sjezdu čerstvé stopy skialpinistů mířící ze sedla Váhy. Kolem vodopádu již není sníh. Kolem Žabích ples kličkujeme mezi skalami a kosodřevinou k cestě na Popradské pleso. Podle hodin je již jasné, že dnes už další výstupy a sjezdy nebudou. Musíme sestoupit k TAŽ, a přejet do Tatranské Lomnice a tradá autem zpět do ČR.

Sobota 02:00, ulehám se spokojeným úsměvem doma do své postele. Díky Pavle, příště trošku zrychlíme a dojdeme až na Kriváň.  

Průběh skialpinistického přechodu Tater, od sedla do sedla na fotkách...

Odkazy

Průlet v Google Earth nad naší trasou
www.vysoketatry.net
www.chataprizelenomplese.sk

 

Velká inspirace a obdiv Skialpový nonstop prechod: Brnčalka - Kriváň

Skialpový nonstop prechod: Brnčalka - Kriváň