Sobotní dopoledne na parkovišti Klamm nás nepřivítá s otevřenou náručí, a pokud ano, je plná sněhu a větru. Ani dva vykřičníky v lavinové předpovědi nepůsobí zrovna lákavým dojmem. To nám ale nevadí. Vybíráme superbezpečnou túru na Gscheideggkogel a užíváme si pohodového ťapání v lese, kde jsme kryti před zuřením vichřice.
Na vršku sotva poznáme, že jsme na vršku. Gscheideggkogel (1788 m) opravdu není žádnou výraznou dominantou a zachraňuje nás jen vrcholový kříž a ostatní skialpinisti, kteří si tu sundávají pásy. Prvních pár set výškových metrů si užíváme prašanovou peřinu, ve které mohou krásně plout i takoví neumětelové, jako jsme my a po sněhu se v pohodě sklouznem až do údolí. Je sice ještě hodně brzké odpoledne, ale my si do hor jedeme také odpočinout. V našem mobilním winterraumu spíme, čteme si, vaříme a tento koloběh zvládáme až do rána.
Nejen předpověď, ale i noc plná hvězd napoví, že nedělní ráno bude skvělé. A také že je. Však taky rtuť teploměru spadla pod -10 ºC. Odpoledne se to má kazit, takže už v osm šlapeme směrem k chaloupkám , za cíl máme dnes Leobner. Stopa je šláplá, nad hranicí 1500 m n. m. opět solidní nálož prašanu.
V sedle Leobner Törl na nás zasvítí slunce a dostaneme pěknou facku od silného větru. Ještěže se můžeme brzy schovat v chráněném kotli. Pomalu se blížíme ke kříži a v posledním úseku aby sněhu pohledal. Z vrcholového hřebene je vše sfoukáno a není div, že jsou na té předpovědi dva vykřičníky.
Chvíli stepujeme kolem kříže Leobneru (2013 m) a užíváme výhledy – impozantní je především Lugauer, přezdívaný též štýrský Matterhorn. Zároveň také špekulujeme, kudy to vezmeme dolů. Četné stopy nás nejdřív nalákají do západních svahů, ale když zjistíme, jak bídný je tam sníh, raději se vracíme a sjíždíme zpět trasou výstupu. Rozhodně nelitujeme! Oproti sobotě je sjezd delší, prudší a zábavnější. Jen co zmizíme z vrcholu, začíná se obloha zatahovat a přichází slibovaný mordor. Tak to máme rádi, aspoň nemusíme litovat, že jedeme pryč.
PS. Túry jsme podnikly o víkendu 9. - 10. 12. 2017