Při monotónně azurové předpověďi pro Alpy až do poloviny ledna bylo zřejmé, že se po prvním šlapacím výletu doma moc neohřeji, a tak se i stalo.
Druhý letošní skitouringový výjezd byl do Zillertalu (kam jsem jela primárně zalyžovat na sjezdovky). Vytipovala jsem si pár severně orientovaných jednodenních třítisícovek s tím, že snad i ještě zapráším, zadaří-li se.
11.1.2020 - Wildkarspitze (3073m) - 14 km/1652m
Autem se dá (přes podivný zákaz vjezdu) dojet až na placené parkoviště (5 EUR / den / osobní auto) u penzionu Finkau a tam rovnou nazout lyže a vyrazit. Z chladného údolí okolo jezírka Gerlos se začíná stoupat po naučné stezce podél vody. Na prvním rozcestí lze pokračovat přímo na Gabler nebo to stočit doleva do lesa a nasměrovat na Wildkarspitze.
![](https://live.staticflickr.com/65535/49418766487_1980ff1ef6_o.jpg)
Výhled z protější sjezdovky Zillertal Areny na obě túry od penzionu Finkau.
Lesem to bylo s lyžema na zádech - nahoru i dolů. Těžko říct, zda by se to vůbec dalo jít i za lepších sněhových podmínek na lyžích - trasa vedla po klasickém lesním alpském kořenitém singletrailu prakticky stále kolmo na vrstevnice. Poslední třetina lesíku pak byl trénink skialpové stoupací obratnosti a ve sjezdu naopak kreativního sesouvání - i to je potřeba občas potrénovat - ostatně, jak říká pán v popisu trasy: “Eine tolle Tour, wenn man die Waldstufe nicht so ernst nimmt.”
![](https://live.staticflickr.com/65535/49418552766_f13cfe4b39_o.jpg)
Nad lesem už je to easy. Výhled do údolí jezírka Gerlos.
Nad lesem se otevřely široké pláně a hned to bylo jednodušší - stopa prošláplá, fajnový sníh, stačilo nastoupit do kolejí a konzistentním tempem ukrajovat výškové metry. K výstupové trase se později napojila stopa z jiného údolí, pravděpodobně se dá jít na tento kopec i více user-friendly terénem než byl "můj lesík”, nicméně to jsem dál nezkoumala.
![](https://live.staticflickr.com/65535/49418076053_de4d18861d_o.jpg)
Údolí, ze kterého vychází trasa
![](https://live.staticflickr.com/65535/49418767347_ed9c7929b3_o.jpg)
Zprava se napojuje jiná stopa - možná lepší přístupová cesta
Celé stoupání je uzavřené mezi okolními skalami, koukat se tak dá před sebe nebo za sebe, 360ti stupňové panorama se nenabízí.
![](https://live.staticflickr.com/65535/49418551851_1671194a69_o.jpg)
Cíl je to malé kulaté uprostřed, není kde zabloudit
Výstup na lyžích končí pod prudkou skalnatou pasáží (posledních 50 výškových metrů), kterou už jsem neměla čas ani ambice zkoušet zdolávat a radši jen sundala pásy a začala pokukovat, kde je ještě nepopsáno směrem dolů.
![](https://live.staticflickr.com/65535/49418076253_d55df190b3_o.jpg)
Podmínky nahoře velmi dobré, pokud píšeš na nepopsaném, jinak to drncá a to nechceš, že jo.
První část sjezdu byla v pěkném sklonu, zbytek byl mírnější a decentně se dovlnil zpátky nad lesík. Pak už mě čekalo jen sesouvání následované procházkou.
Bezvýznamný plusový bod má u mě výborná restaurace, která je součástí penzionu Finkau. Na jídelním lístku totiž měli kromě typicky rakouských Wurst, Schnitzel, Spätzle, Kaiserschmarrn i top připravené špagety aglio e olio s rukolou a rajčátky - sladká to pro mne třešnička na hezkém dni v horách.
12.1.2020 - Gabler (3263m) - 17,5 km/1850m
Ze stejného výchozího místa jsem vyrazila i následující den, tentokrát v doprovodu Pavla a Verči, kteří se ke mě přidali, resp. slepě mi věřili, že jsem vybrala nějakou hezkou túru, kvůli které jim stojí za to přejet z lépe zasněženého Salzburgska do Zillertalu. Naštěstí pro ně i pro mně se zadařilo.
Výšlap na Gabler je orientačně velm jednoduchý - vrcholek si může člověk prohlédnout hned ze startu a jít prakticky rovnou za nosem. Většina stoupání je nenáročná, odmyslí-li si člověk vzdálenost a celkové převýšení, jen závěr se postaví.
![](https://live.staticflickr.com/65535/49418076923_69e817da9a_o.jpg)
Kousek před vrcholem nás slunce stále z poza skály špehuje
Přestože byla obloha jak vymetená, pohlazení od slunečních paprsků je při severní orientaci svahu a této roční době velmi sporadické, o to víc nás zahřál na těle i duši skoro letní piknik uprostřed stoupání, který jsme si mohli dovolit rozbalit, a načerpat tak potřebné jouly do druhé polovičky výšlapu.
Vrcholový hřebínek Gableru
![](https://live.staticflickr.com/65535/49418552286_408d810ca7_o.jpg)
Panorama z Gableru
Co nám ovšem udělalo asi největší radost dne byl top sjezdík - jednička lavinovka, pořád hodně prudce dolů, sjezdové hřišťátko dostatečně široké na to, aby si každý maloval svou vlastní stopu a především ve stejném duchu to takto pokračovalo až dolů na začátek zpevněné cesty údolím, po které se pak dojede jen posledních pár výškových. Zapisuju do deníčku jako jeden z top sjezdíků. Jen je potřeba se držet pořád co nejvíce vlevo, většina stop totiž vedla doprava, kde už byl pak sklon menší.
15.1.2020 - Mittlere Grinbergspitze (2867m) - 10 km/1810m
Na který kopec přesně vyrazit poslední den, to byla otázka, nakonec jsem vybrala severně orientovaný, celkem prudký, tedy s šancí na hezké poježdění a výchozím bodem v údolí Tuxu. Za stávajících zapeklitých podmínek, kdy dlouho nesněžilo a teploty byly i nad nulou, to bylo i přes mé sáhodlouhé vymýšlení hop nebo trop. Každopádně po předchozích dnech strávených na sjezdovkách jsem se těšila na další výlet do ticha a klidu liduprázdných hor, ať podmínky budou jakékoli.
![](https://live.staticflickr.com/65535/49418767222_008fcf7a68_o.jpg)
Nad lesíkem jsem ještě netušila, co číhá za rohem
Už z parametrů trasy bylo jasné, že “die Tour ist fast nie flach”. Na úvod se představila boulovatá mýtina, nad ní kratičký průchod lesíkem a pak už jen široký svah obklopený skalami. Za každým horizontem se z trasy odkrývá jen další nejbližší část. Nutno přiznat, že několikrát jsem doufala, že falešný horizont, co je přede mnou, už je ten poslední cílový.
![](https://live.staticflickr.com/65535/49418078128_692d065000_o.jpg)
Výstupové / sjezdové údolí
![](https://live.staticflickr.com/65535/49418553411_579e26e9b1_o.jpg)
Výstupové / sjezdové údolí o pár metrů výš
Nad lesíkem byly stopy zafoukané a musela jsem si je udusaném sněhu prošlapávat, k tomu vítr zvedal přemrzlé vločky, že jsem si občas připadala jako ve vánici, byť do protějšího jižního svahu se celý den opíralo slunce a na obloze nebyl ani mráček.
Po pár poctivých hodinách jsem byla nahoře a užívala si posledního sluncem osvíceného metru čtverečního a nádherná vrcholová panoramata.
![](https://live.staticflickr.com/65535/49418553301_9e7ae60f85_o.jpg)
Nahoře
Poslední metr slunce
Na vrcholu...
Sjezdík dolů byl tvrdý a ufoukaný, za lepších podmínek je to ale určitě moc pěkné poježdění, třeba na jaře.
A stejně pokaždé, i když jdu v horách za ne úplně ideálních podmínek, si říkám, že je to úžasně strávený den!