CO JE DOBRÉ VĚDĚT O SNĚHU

Sníh je vysoce porézní a je tvořen vzduchem, ledem a malým poměrem vody. Měkký sníh s velkými vzduchovými dutinami (póry) je náchylnější k lomu, a tedy i lavinám.
Během 24 hodin se 1 m čerstvě napadlého sněhu sesedne o 30 cm. Vločky se většinou přemění v kulatá zrna a sníží se objem sněhu.


Teplotní gradient ve sněhové vrstvě je rozdíl teplot vztažený k jednotce výšky. Při přeměně sněhu hraje gradient významnou roli. Čím větší gradient, tím rychlejší je tzv. růstová krystalizace. Takový sníh (pohárkové krystaly, hranatozrnitý) pak vytváří kritickou, labilní vrstvu.
Velké teplotní gradienty vznikají především v první polovině zimy, když leží méně sněhu a je silný mráz. Obecně platí, že za jasného, mrazivého počasí je přeměna sněhové struktury z hlediska nebezpečí lavin nevýhodná.
Přeměna sněhu. Struktura sněhu se v čase mění.
Bortící přeměna – nastává při malém rozdílu teplot (gradientu) ve sněhové vrstvě. Krystalky nového sněhu se zakulacují a zmenšují. Objem sněhu se zmenšuje. Mezi krystaly sněhu vzniká více vazeb a probíhá pomalé sesedání vrstvy.
Růstová přeměna – čím teplejší je sněhová vločka, tím více zledovatělé vodní páry vyplní volný prostor v porézní sněhové vrstvě. Čím větší je rozdíl teplot ve sněhové vrstvě, tím více vodní páry a tím více a tím rychleji rostoucích hranatých a pohárkovitých krystalů.
Tavící přeměna – pokud je sníh teplejší než 0 °C (slunce, déšť) začíná sníh tát. Póry v jeho struktuře vyplní voda, což způsobí zakulacení sněhových krystalů. S přibývajícím obsahem vody se zmenšují vazební síly mezi jednotlivými krystaly, sníh ztrácí soudržnost a razantně klesá jeho pevnost. Naopak po zmrznutí takové sněhové vrstvy pevnost razantně roste. Střídáním tání a zmrznutí se zmenšuje pórovitost vrstvy a dochází k sesedání sněhu, které je pro jeho stabilitu příznivé.
Variabilita sněhové vrstvy – označuje rozdíly vlastností v prostoru sněhové vrstvy. Má velký vliv na inicializaci praskání sněhové vrstvy v případě deskových lavin. Čím menší variabilita sněhové vrstvy (do hloubky 1 m), tím horší podmínky pro uvolnění deskových lavin. K posouzení variability pomohou znalosti povrchu starého sněhu. Pokud je povrch různorodý – rozježděný mnoha stopami, plochy s erodovaným sněhem –, pak jde o výhodné podmínky. Pokud je však povrch homogenní v 10m oblasti, je to nevýhodné.