CO JE DOBRÉ VĚDĚT O SNĚHU
• Sníh je vysoce porézní a je tvořen vzduchem, ledem a malým poměrem vody. Měkký sníh s velkými vzduchovými dutinami (póry) je náchylnější k lomu, a tedy i lavinám.
• Během 24 hodin se 1 m čerstvě napadlého sněhu sesedne o 30 cm. Vločky se většinou přemění v kulatá zrna a sníží se objem sněhu.
• Teplotní gradient ve sněhové vrstvě je rozdíl teplot vztažený k jednotce výšky. Při přeměně sněhu hraje gradient významnou roli. Čím větší gradient, tím rychlejší je tzv. růstová krystalizace. Takový sníh (pohárkové krystaly, hranatozrnitý) pak vytváří kritickou, labilní vrstvu.
• Velké teplotní gradienty vznikají především v první polovině zimy, když leží méně sněhu a je silný mráz. Obecně platí, že za jasného, mrazivého počasí je přeměna sněhové struktury z hlediska nebezpečí lavin nevýhodná.
• Přeměna sněhu. Struktura sněhu se v čase mění.
• Bortící přeměna – nastává při malém rozdílu teplot (gradientu) ve sněhové vrstvě. Krystalky nového sněhu se zakulacují a zmenšují. Objem sněhu se zmenšuje. Mezi krystaly sněhu vzniká více vazeb a probíhá pomalé sesedání vrstvy.
• Růstová přeměna – čím teplejší je sněhová vločka, tím více zledovatělé vodní páry vyplní volný prostor v porézní sněhové vrstvě. Čím větší je rozdíl teplot ve sněhové vrstvě, tím více vodní páry a tím více a tím rychleji rostoucích hranatých a pohárkovitých krystalů.
• Tavící přeměna – pokud je sníh teplejší než 0 °C (slunce, déšť) začíná sníh tát. Póry v jeho struktuře vyplní voda, což způsobí zakulacení sněhových krystalů. S přibývajícím obsahem vody se zmenšují vazební síly mezi jednotlivými krystaly, sníh ztrácí soudržnost a razantně klesá jeho pevnost. Naopak po zmrznutí takové sněhové vrstvy pevnost razantně roste. Střídáním tání a zmrznutí se zmenšuje pórovitost vrstvy a dochází k sesedání sněhu, které je pro jeho stabilitu příznivé.
• Variabilita sněhové vrstvy – označuje rozdíly vlastností v prostoru sněhové vrstvy. Má velký vliv na inicializaci praskání sněhové vrstvy v případě deskových lavin. Čím menší variabilita sněhové vrstvy (do hloubky 1 m), tím horší podmínky pro uvolnění deskových lavin. K posouzení variability pomohou znalosti povrchu starého sněhu. Pokud je povrch různorodý – rozježděný mnoha stopami, plochy s erodovaným sněhem –, pak jde o výhodné podmínky. Pokud je však povrch homogenní v 10m oblasti, je to nevýhodné.
Ve videu souvisí s problematokou sněhu hlavně část, která se zabývá druhy sněhové přeměny (od 2:36), vlhkost v sněhovém profilu (8:27) a teplota ve sněhovém profilu (10:01)
Pro vyhodnocení sněhové pokrývky slouží sněhový profil, podívejte se na video, jak se dělá ajak se posuzuje a hledá kritická vrstva
