Alesund z oblíbené vyhlídky, za městem je pak typický maják jak od Hemingwaye. Jen Hemingwayova Starce jsme u majáku na pobřeží Atlantiku nepotkali.

Ålesund se s námi loučí krásnou polární září a pak už nabíráme směr Romsdal, domov obřích převýšení, trollů a Kiliana Jorneta (- že by ty atributy spolu nějak souvisely?). Po cestě do samotného údolí Romsdalen se zastavujeme pro vrchol Ystetind. Jaro na pobřeží začíná sílit. Je to túra, kterou máme prostě po cestě a navíc přesně vyhovuje našim požadavkům a situaci: po celou dobu túry máte Romsdalfjorden jako na dlani a je to túra krátká, což se hodí, protože v poledne se má počasí dramaticky zkazit.

7 - Vyrážíme za prvních ranních paprsků vycházejícího slunce po posledních zbytcích sněhu, přece jen hranice sněhu stoupá každým dnem, oteplovaná teplým vzduchem stoupajícím od moře. Klikatíme se mezi vřesovišti a pokroucenými zakrslými borovicemi jak někde na Korsice a přibližujeme se k samotnému západnímu úbočí hory.

Ystetind je pěkná hora klasického tvaru, která dominuje horskému panoramatu při pohledu z Molde.

Po západních svazích trpělivě klikatíme stopu až k vrcholové kamenné mohyle. To už se začínají kumulovat mraky všude okolo i v naší výškové hladině, změna počasí je už na spadnutí.

Na vrcholu se počasí kazí, ale to už nevadí, čeká nás pouze příjemný, snadný sjezd vstříc vodní hladině fjordu. Jeden den se počasí drží špatné, ale srážkové úhrny nejsou nijak vysoké. Spíš to vypadá, že by se mohla na Store Venjetindu, nejvyšší hoře Romsdalu, udělat excelentní podmínka. Vždyť i v průvodci píšou v poznámce ke sjezdu severním hřebenem tohle: ,,The large north ridge is often affected by the wind and is hardly exposed to any sunlight. Small amounts of fresh snow on stable base can be a safe bet." Zjednodušeně řečeno, bývá tam tvrdo až ľadovo, chce to trochu pocukrovat! Celé odpoledne poleháváme v postelích a čteme, nebo vaříme a jíme. Chceme si odpočinout na jeden z velkých sjezdů tohoto tripu.

Ráno nás vítá bledou oblohou, ale počasí má zlepšující se tendenci a tak vyrážíme. Nejdřív nás čeká 1500 metrů převýšení na 1852 metrů vysoký vrchol. Přímo naproti přes údolí můžeme pozorovat černou a nepřívětivou Trollveggen neboli stěnu Trollů, nejvyšší skalní stěnu Evropy.

Hezky nám to uprašuje, jen nového sněhu je trošku víc, než bychom si přáli. S přibývající výškou přibývá i sněhu a kousek pod výlezem na severní hřeben začínáme váhat a kopat sondu.

 Dál už postupujeme hodně obezřetně a pomalu, protože jakákoliv i malá lavina by tady byla fatální. Na každou stranu hřebene to máme dolů do doliny tak 300 metrů vzduchem...

Samotný sklon není problém, maximum je 45°, ale nánosy sněhu, které jsou i mírně ovlivněné větrem, nám dělají vrásky. Krok za krokem ale situaci defenzivně vyhodnocujeme a nakonec nás to na vrchol pouští.

Všechna námaha a složité rozhodování je už teď odměněno, Romsdal je z vrcholu Store Venjetindu úžasný! Vidíme všechno - rozervanou krajinu plnou spektakulárních skalnatých vrcholů, které třeba lyžovat ani nejdou, přehluboké údolí silně meandrující řeky Raumy...a její barevnou deltu na pobřeží Romsdalfjordu.

Sjezd má jedno jedovaté místo, kde se při objíždění skalní bariéry na hřebeni dostanete na jeho samý okraj a jeden oblouček je třeba udělat v absolutní expozici nad kolmou několika set metrovou stěnou. Zbytek ale není příliš těžký, maximálně 45°, a sníh drží, je to perfektní prašan!

Store Venjetinden, nejvyšší hora Romsdalu, z které nevede lehká lajna. Poprvé byla slyžována až v roce 1995 právě tímto severním hřebenem. Na podmínku jsme měli veliké štěstí!