English
Deutsch
Ale začali jsme prašanově. Poslední dubnový den u nás plály čarodějnické ohně a na Tirberglihütte v Urnských Alpách se vytrvale a neslyšně snášel sníh. Ráno ho bylo půl metru a tak jsme dostali možnost vyzkoušet Zenoxidy v prvotřídím prašanu, jako v Kanadě!
Zenoxide 88 jsou pod vázáním široké 88 mm, na špici 120 a na patě 111 mm. Mých 60 kilo hravě unesly a ladně mě nadnášely bílou peřinou. Mám ráda krátké kristiánky, přece jen už mám něco najeto a tak je na mém stylu patrný oldschool. Točivost lyží byla tak akorát, odpovídající poloměru 16 metrů.
Prašan
Endorfiny se spokojeně rozlily po těle, ale to už jsem měla nalepené pásy. Jali jsme se prošlapávat stopu na oblíbený Sustenhorn. Mám sice před totální endoprotézou kyčle, ale náčelník mě občas vysílá prošlapávat stopu. Táhnu a srůstám a tak mě těší, že lyže váží necelých 2,5 kg. To je docela příjemná váha, slušný standard u špičkové touringové lyže.
Že to z kopce jelo dobře asi tušíte, na mírnějším ledovci jsem nechal zenoxidy rozjet i do delšího oblouku a svoje pocity po těle raději nebudu rozebírat:)
Krusta
Počasí se sněhem trošku zapracovalo a po prašanu ani památky. Počíhala si na nás krusta. 1400 výškových metrů, na které jsme se tak těšili…Bylo to peklo! Parta sedmi švýcarských guidů i my dva jsme vláli na třicetistupňovém svahu jako Anděl na horách po pěti rumech. Devatero lyží různých značek prohrálo boj se zrádnou kůrou. Místy jsme museli přenášet... Začátek stoupání byl pro všechny vysvobozením.
Stovky otoček
Sníh je mokrý, občas nějaká ta lavinka, ze začátku musí lyže na batoh. Velebím délku 166 cm. Nějaká váha dolů a s lehkým pinovým vázkem ION se dají lyže unést i dobře připnout na batoh.
Hlavní předností kratších lyží (měřím 173 cm) pociťuji při nekonečném množství otoček. Tři kroky, cikcak, 5 kroků cikcak, občas kličkování mezi hroudami starého i mokrého sněhu. Pásy G3 Alpinist spolehlivě drží a kratší lyže, díky snadné manipulaci, ulehčují už tak zkoušené kyčli.
Ufoukaný nový sníh
Další den azuro. Prošlapáváme stopu na ledovci a čeká nás skvostný sjezd. Prašánkový, ale působením větru místy trošku chytlavý. Rozhodně to byl sjezd, který mi přinesl slast. Lyže spolehlivě projely bez zaváhání nepříjemné rozhraní prašanu a o něco tvrdšího sněhu. Že by to utlumil ten karbón.
Provlhlá kaše
U chaty Gelmerhütte svačíme a víme, že musíme rychle dolů. Sníh už povolil na firnové máslíčko, kopec je prudký a my spěcháme. Dole nad jezerem se lyže začínají bořit. Záklon a rychlost – dokonalá prověrka vodivosti skialpových slalomek se povedla na výbornou.
Boj s živly
Překonáváme skalnatý břeh jezera. Rovinka, ale občas se propadneme, i s lyžemi na nohou, půl metru hluboko, do mokrého bílého marastu. Při táhání lyží nad sníh se hodí, že jsou lehké, občas si je podáváme a přelézáme skalky. Když se motáme do údolí mezi kosodřevinou je to jako v písničce „Hráli jsme kličkovanou“. 16 m vykrojení zase zabodovalo.
Firnový beton
Jasná noc, silný mráz a tak si květnového rána vyzkoušíme, jak drží lyže na strmém, zledovatělém. firnovém betonu. Sklon 35 stupňů. Nezbývá než podotknout…“G3, zřejmě slušnej oddíl!“
Na zledovatělé strmině si zenoxidy zatancovaly ještě po přelezení žebříků v sedle při dlouhém traverzu.
Radost na konec
Přes 2 vertikální kilometry, to člověk nesjíždí často…Za věrnou týdenní službu si modrošedé gétrojky užili hodně důstojný závěr. Severní svah a prašan, pár prudkých míst a na závěr po firnu až na břeh potoka. Odpočinek na písečné pláži, zamávat Sherlockovi H. (prý tu spadl do soutěsky) a domů, do Prahy, do Karlína, do Boatparku!
Bylo mi s váma dobře, milé zenoxidy. Až si vás někdo půjčí, vzpomínejte na mě v dobrém, já na ten týden s vámi nikdy nezapomenu!
PS. Nenechte se zmást modrou barvou, když je v přehledu lyže šedá. Za velkou louží se řeší redesign každý rok, takže pod modrou slupkou je tatáž lyže – Zenoxide Carbon 88
