Táta se v zimě snaží co nejčastěji lyžovat se mnou a se ségrou. Moc nás to baví. Když mi bylo pět, dostal jsem první běžky. Na sjezdovkách jsem začal ve dvou a půl. Když odpočíváme po sjezdování, taťka nalepí pásy a jde si vyšlápnout a s čelovkou se vrací zátky. Na jaře už sněhu moc není a on jezdí často do Alp na túry. Letos jsem si moc přál, abych dostal pod stromeček skialpy. Nakonec z toho byl nejlepší dárek. V balíčku jsem měl chlupaté pásy a k nim takovou plastovou vložku, kterou si nazuju na lyžáky a cvaknu do vázání. Nepotřebuju celou výbavu, to by stálo Ježíška hodně peněz.

Hned po Vánocích jsme vyrazili na Ramzovou s obvyklou partou. Byli jsme na běžkách na Paprsku, ale já už netrpělivě toužil po skialpech. Šli jsme to zkusit na osvětlenou sjezdovku pod Klínem. Jezdili tam dva lidi a tak nebyl problém jít po okraji nahoru. Hned napoprvé se mi povedlo zapnout botu do adaptéru a ten do vázání. Nejdřív jsem se ale s tátou musel naučit, jak nalepit pásy. 

Do kopce se mi šlo dobře, konečně na pásech! A když to bylo trochu prudší, ohnul jsem se a zvedl jsem si podpěrku. Nahoře jsem pásy odlepil a sbalil do pytlíčku

Na Silvestra bylo krásně, na sjezdovce to byla nuda a tak jsme z Ramzové vyrazili na Šerák.

Šli jsme po vedlejší sjezdovce, kde se nelyžovalo. Ťapalo se mi dobře a těšil jsem se na svačinku u mezistanice Čerňava.

Bylo moc hezky a výhledy se mi moc líbily.

Táta říkal, že to je jeho nejlepší Silvestr v životě. Zdálo se mi, že fakt nekecá.

Šerák už byl na dohled, ale trochu mi na zmrzlém sněhu klouzaly pásy. Naštěstí jen někdy.

U horní stanice lanovky jsme nechaly lyže. Bylo málo sněhu a tak jsme popošli k Chatě Jiřího. Mrkli jsme na Praděd a v dáli jsme viděli Krkonoše.

Tahle úsměvavá paní se jmenuje Veronika, jak taťka zjistil. Třeba bude mimino taky někdy chodit na pásech.

Táta s mámou jsou prý romantici a tak to mám asi po nich.

Lanovka už dojezdila a tak jsme byli poslední lyžaři, kteří sjeli Šerák v roce 2016.

Už se těším, až zase s půjdu s taťkou na túru...