Parkoviště na kraji údolí Riedingtal leží ve 1350 metrech. Přes modřínový les jsme vstoupili do skalami obklopeného Felskaru. Naproti prosluněný Grosses Mosermandl.
Sněhová poetika v kotlině s názvem In der Hölle.
Výškové metry přibývají, kulisy jsou parádní.
Řízečky od maminky bodly. Nad okrajem převěje jsme šli o hodinu později.
Panenský prašan při sjezdu z Felskarspitze.
Závěr výstupu v karu a monumentální stěna Weissecku.
Rozlehlé vyfoukané hřebeny...
Závěr výstupu na první vrcholek Felskarspitze (2506 m).
Po mírném hřebeni nad převějí míříme na úpatí vrcholového svahu Weissecku.
Kousek jsme museli přes kameny sundat lyže.
Pak kus otočkama na pásech a nakonec musely lyže na batoh. Závěrečných 50 výškových metrů v krupicovém sněhu nebylo zadarmo.
Konečně nahoře u převěje, 200 výškových z Felskarspitze je za námi a přichází zasloužený výhled z nejvyšší hory Radstädter Tauern. 2711 vysoký Weisseck a u kříže stojí bratři Weiszovi.
Pohled na Hohe Tauern, široká ledovcová pláň je Ankogel.
Panorama v Ödenkaru
Skrýt poznámky
Dost kochání, čeká nás náročný sjezd impozantním kotlem Ödenkar. Když nejsou ideální podmínky, musí se z vrcholu lyžaři vracet po trase výstupu. Pokud to klapne a vstupní hrdlo ověnčené převějí je stabilní. může začít extrovní prašanová extáze. Pět předjezdců nám zmapovalo terén ve dvaceti centimentrech promrzlého prašanu. Obrázky mluví za vše!
Krásné skály lemovaly náš sjezd širokým kotlem. 1400 vm v euforii.
O den později začínáme kolem potoka a svah nad ním se leskne ledopády.
Cílem je prosluněná jižní strana mohutné hory Gr. Mosermandl.
Stoupání vede modřínovým lesem, směrem k Jakoberalmu a před ním se stáčí doleva.
Velkolepý kotel Ödenkar z vrcholu Weissecku.
Skrýt poznámky
Pohledům dominuje protější Weisseck a spokojeně vzpomínáme na včerejší sjezdařskou hostinu.
Pod námi je sotva slyšitelná dálnice a svah nedosahuje 30 stupňového sklonu.
Za hranou je už prudší a směrek ke skalnatému vrcholu je svah stále příkřejší.
Pod skalami necháváme lyže, bereme cepín a díky konzistenci sněhu nemusíme do maček.
K vrcholovému kříži je to bez lyží 80 vm.
Jižní sjezd byl lepší, než jsme čekali. Žádná krusta, občas firn, občas měkká vata.
Abychom se vyhli sjíždění lesní cestou a hůlkované kolem potoka, vystoupali jsme ještě 300 m z Jakoberalmu na Schöpfing a odtud sjeli skoro až na parkoviště ve Waldu. Dva parádní dny s túrami, při nichž jsme nastoupali 1450 a 1700 m. Hodné následování, ale jen za stabilních podmínek a krásného počasí.
