Chata Sevenna je uprostřed stejnojmenné horské skupiny východních Alp. Její výhodou různorodost a pestrost túr na okolní vrcholy, svahy mířící na většinu světových stran a jejich sklon, který málokdy přesahuje 30 stupňů. Kdo se skialpu věnuje, ví, že laviny málokdy padají na svazích do známé "třicítky". Více než skialpinistické jsou túry na Sesvenně hodné označení skitouring. Ano, jsou místa, kde bude potřeba maček a cepínu, ale to platí hlavně pro vrcholový hřeben nejvyšší hory, která se jmenuje, jak jinak než Sesvenna.
Protože jeden obrázek je lepší než 1000 slov, pojďme si obrazem představit chatu a právě túru na nejvyšší horu oblasti...
Nad chatu jižním směrem přes dvojici sedel do Sesvennascharte. Skvělý výhled do údolí Uina a na jižní svahy širokého freeridového masivu Rassaspitze.
Ze sedla Sesvennascharte musíme kousek sjet a po zbytku ledovce, který nevyžaduje ledovcové vybavení stoupáme do dalšího sedla na hřebenu Sesvenny. A výhled je úchvatný. Výhledy míří na mohutný Ortler a v dáli je švýcarské Piz Palü a Piz Bernina.
My jsme zvolili výstup na jistotu v mačkách, ogaři z Augsburgu jen boty a místy byli kapánek nejistí. Na vrchol jsme ale zdárně došli všichni. Není to nic složitého, místy to ale chce mít jistý krok.
Po vylezení ke kříži bylo na co koukat. Západním směrem na Berninu a Palü, o dost blíž je Silvretta s pyramidovým tvarem Piz Linard. Na východě Ötztálské alpy, kterým dominuje na okraji Weisskugel. Tepnou západního Südtirol je údolí Vinschgau, italsky Venosta. Ale italsky se mluví hlavně v Bolzanu, hory a venkov jsou germánsky laděné. Po hřebeni do sedla a fajn sjezd mohl začít.
300 výškových sjezdu bylo po velmi solidním sněhu a v závěru se i prášilo. Cestou se jde kolem hory Schadler a ze sedla Sesvennascharte je to nenáročná odbočka. To co jsme si od stinného svahu slibovali, se vyplnilo. Parádní prašan skoro až k chatě zakončil poetické odpoledne. Mohli jsme se těšit na Milanovy epesní tyrolské knödle - sýrový a špenátový.