Těsně vedle sjezdovky na Speirecku
V přechodu z oblasti s menším množstvím sněhu do oblasti s větším množstvím sněhu uvolnil tento lyžař deskovou lavinu. Lavina ho strhla přibližně 15 metrů členitým terénem, částečně pokrytým skalami, do nejnižšího bodu muldy. Následně ho pohybující se sníh zcela zasypal.

Obr. 1: Lyžař sjížděl od horní stanice vleku těsně pod Speiereck směrem na sever (žlutá šipka). Lavina byla spuštěna v oblasti označené červeným kruhem.

Obr. 2: Přehledová fotografie laviny (© Manfred Pfeiffenberger). Lavina byla přibližně 40 metrů široká, 50 metrů dlouhá a výška odtrhu se pohybovala mezi 20 a 130 cm.
Terénní past
Krátce před tím, než byla horská služba informována o této lavině, obdržela zprávu o druhé deskové lavině (negativní lavina). Záchranáři proto již byli poblíž a na místě zásahu se ocitli velmi rychle. Jeden z členů místní horské služby pomocí lavinového vyhledávače rychle lokalizoval zasypaného. Kvůli terénní pasti v nánosové oblasti laviny byl muž zasypán do hloubky přibližně 1,5 metru. Bohužel, již nebylo možné mu pomoci, byl nalezen mrtvý.

Obr. 3: Lavina se zastavila v terénní pasti (muldě), kde se sněhové masy nahromadily nad zasypaným. (© LWD Salzburg)
Povrchová jinovatka byla kritickou vrstvou
Dne 26. 12. 2024 provedl LWD Salzburg spolu s horskou policií a členy místní horské služby analýzu nehody. Vyšetření sněhové pokrývky ukázalo přítomnost slabé vrstvy povrchové jinovatky na východním svahu ve výšce 2300 m. Testy stability odhalily, že praskliny v povrchové jinovatce mohly pronikat až do slabých vrstev poblíž sněhové pokrývky těsně nad zemí. Tyto vrstvy se vytvořily na začátku zimy.

Obr. 4: Testy stability provedené v blízkosti odtrhu ukázaly možnost prasklin ve slabé vrstvě povrchové jinovatky (průměrná velikost 4 mm). Tyto praskliny pronikaly až do hlubších slabých vrstev tvořených hranatými pohárkovými krystaly.
Krátce před osudným okamžikem přešli stejný svah jiní lidé. Slabá vrstva byla sice citlivá na porušení, ale bylo obtížné ji aktivovat, protože byla překryta tvrdou vrstvou navátého sněhu. K uvolnění laviny pravděpodobně došlo v přechodu mezi místem s menší a větší vrstvou sněhu.

Obr. 5: Detailní záběr na zasněženou povrchovou jinovatku v blízkosti laviny.
Na základě údajů z meteostanic a pozorování lze vysledovat, že povrchová jinovatka, která byla příčinou nehody, se vytvořila v polovině prosince.

Obr. 6: Z dat z období 11.–14. 12. je patrné, že teplota povrchu sněhu (OFT) opakovaně výrazně klesala pod rosný bod (TD). V tomto období se mohla vytvořit povrchová jinovatka. Původně byla pokryta vrstvou nového sněhu za malého vlivu větru. Později na ní ležely místy silné vrstvy navátého sněhu.
Povrchová jinovatka v některých oblastech odolala mírným teplotám (16.–19. 12.) i větru a nyní je pokryta vrstvami nového a navátého sněhu. V nižších polohách a na slunných svazích je navíc překryta ledovou krustou. Na stinných svazích nad 2000 m je slabá vrstva stále místy citlivá na zátěžový impuls pohybem lyžaře.