Omyl č.1: „V lavině Mohu plavat"
Laviny ukazují sílu přírody! Už po krátké vzdálenosti dosáhne lavina rychlosti 80 až 100 km/h. Spolu s tunami těžkého sněhu se stržená oběť řítí převážně strmým a často i kameny posetým terénem. Lyžař se stává v lavině hříčkou sil a na plavání nemůže ani pomyslet. Ale o co byste se měli vždy snažit ze všech sil? Zůstat na povrchu! Jak toho dosáhnout: šlapat, kopat, prostě bojovat o přežití. Uspět však můžete pouze tehdy, pokud se zbavíte lyží a holí.
V proudícím médiu mají velké částice tendenci zůstat na povrchu. Naopak částice malé se propadají do hloubky. Toto se nazývá "Brazil Nut Effect", hovorově známý jako "müsli" efekt: Pokud zatřesete s cereáliemi, obilninami, velké komponenty zůstávají na povrchu, malé poklesnou. Nejúčinnější metodou, jak se stát v lavině velkou částicí, je aktivovat naplnění airbagů lavinového batohu o objemu 170 - 200 litrů.
Omyl č. 2: „Když zůstanu v blízkosti stávající stopy, nemůže se mi nic stát"
Zejména při sjezdu jde o nebezpečný omyl. Jen proto, že už je vidět na svahu několik málo stop, ještě zdaleka neznamená, že je to bezpečný svah. Nejlépe si člověk představí svah jako minové pole. "Hotspots" – citlivá místa sněhové pokrývky, jsou za ne právě optimistické lavinové situace rozprostřeny jako nástrahy po celém svahu.
Navíc, nikdy nemůžete přesně vědět, za jakých podmínek byly již existující stopy vytvořeny. O několik hodin později, mohou být podmínky velmi odlišné. Dalším nebezpečí spočívá v tom, že další a další lyžaři, v touze jet svoji stopu v nerozježděném sněhu, opouštějí bezpečnější zónu svahu. Jako relativně bezpečné lze považovat jen takové svahy, které jsou intenzivně sjížděny po celé zimní období.
Omyl č. 3: „Před lavinou mohu ujet“
Ve vzácných případech se to může podařit. Ovšem ve většině případů nemáte šanci, na lyžích lavině uniknout. Sníh pod lyžemi je náhle v pohybu, podobně jako v případě, když s vámi někdo táhne koberec, na kterém stojíte.
Kromě toho, lavina se může uvolnit i během výstupu, když jsou na skluznicích nalepené pásy a vázání je v módu chůze, s volnou patou. To už lavině neutečete ani náhodou!
Omyl č.4 „V lese se laviny nemusím obávat“
Souhlasí. Ale jen v případě, že les je zarostlý stromy tak hustě, že na lyžích nemůžete projet. Takový les tudíž nemá smysl sjíždět. V lese, kde se lyžovat dá, se rozhodně nemůžete cítit bezpečně jen proto, že jste v lese. Sněhové desky se mohou uvolnit v pásu lesa i pod ním.
Lesy chrání obydlené samoty i vesnice osady před velkými lavinami, nikoli však lyžaře před deskovými lavinami.
Hlavní zásada pro lyžování v lese: Kde začíná les chránit před lavinou, tam končí lyžování.
Omyl č.5: „Méně sněhu znamená menší lavinové nebezpečí“
V dlouhodobém průměru se na sníh chudé zimě vždy vyznačují nadprůměrným počtem nehod. Čím tenčí vrstva sněhu, tím náchylnější je sníh k vytvoření nestabilních, nebezpečných vrstev starého sněhu. Navíc, už menším zatížení sněhu lyžařem, se působení sil snadno přenáší přímo do labilních vrstev sněhu a rozhraní mezi nimi.
Když na svahu nad úroveň sněhu vykukují kameny nebo křoví, je třeba to považovat za signál nebezpečí a důsledně se vyhnout přechodům mezi tenkou vrstvou a sousedícím hlubokým sněhem.
Omyl č.6: „Kudy jdu já, tam to není nebezpečné“
Někteří turisté se vydávají na túru bez pečlivé přípravy, nebo dokonce bez nouzového vybavení, protože věří, že jim stačí posoudit terén a odhadnout lavinové nebezpečí až v průběhu túry. V případě, že by lavinové nebezpečí bylo očividné, žádné nehody by se jednoduše nestaly, protože nikdo přece nevyrazí na túru vstříc smrtelnému nebezpečí.
Riziko uvolnění laviny může být sníženo díky důkladnému plánování túry, praktikování pravidel bezpečného pohybu v lavinovém terénu a schopnosti poznat nebezpečná místa a vyhnout se jim. I kdyby se na oné túře během posledních dvaceti let nic nestalo, není to záruka bezpečnosti zrovna v podmínkách, které právě panují.
Zejména na rutinních, lehčích túrách, turisté velmi často nedávají pozor a nezbytnou opatrnost házejí za hlavu!
Užitečné odkazy: