1. den: La Grave - Dôme de la Lauze - Glacier de la Selle - Brèche du Rateau - Refuge du Châtelleret.
Ze středověké vesničky La Grave stoupá moderní kabinová lanovka přes lesy, ledovce a vysněžené pláně vysoko do vertikálního království strmých skal a ledu. Přesto La Grave není fabrikou na zimní radovánky jako např. nedaleká střediska Les Deux Alpes nebo L'Alpe-d'Huez. Dolů totiž nevede žádná sjezdovka, nikdo tu neodstřeluje laviny, nejezdí zde rolba a nebezpečná místa nikdo neznačí. La Grave zůstává i nadále malou kamennou vesničkou, kam v zimě nepřijíždějí autobusy cestovek, nýbrž osamělí freerideři, skialpinisté a ledolezci.
Vezli jsme se s mým parťákem Zbyňkem vstříc našemu ecrinskému dobrodružství a labužnicky jsme okénkem z kabinky pozorovali lyžaře, kteří si užívali volného terénu pod temně modrou oblohou. Lanovka z La Grave nikdy neměla na růžích ustláno. Byla dokončena v létě 1976 a už na podzim téhož roku někdo vyhodil zánovní spodní stanici do povětří dynamitem. Místní mají zřejmě na takové novinky svůj názor. Rádi jsme se svezli touto unikátní lanovkou, jejíž osud je opět nejistý. Dosavadní nájemní smlouva totiž skončí v roce 2017 a nový nájemce se zatím nenašel.
Lanovka nám ušetřila krásných 2000 výškových metrů stoupání, což by byl jinak téměř celý den přechodu. Z nejvyššího bodu na hřebeni (Pic de la Grave, 3667m), kde byla ještě stále cítit blízkost civilizace, jsme sjížděli na jih do divočiny Dauphinských Alp.
V té chvíli jsme ještě nevěděli, že v následujících šesti dnech nepotkáme více lidí, než by se vešlo do dvou kabinek od lanovky. Skalní jehla Aiguille du Plat de la Selle (3596m).
Nad chatou Selle jsme se napojili na vyšlapanou stopu do sedla Brèche du Râteau (3235m). Při strmém výstupu do sedla musely lyže na batoh, mačky na skelety a cepín do ruky. Objevil jsem zde dokonce jedno místo, kde bych si s chutí zasekl i dva cepíny.
Alternativou k Brèche du Râteau je výstup do sedla Col du Replat (3335m), odkud je možné sjet na východ přímo k chatě Châtelleret.
Dosti prudký a až zbytečně přemrzlý žlab ze sedla Brèche du Râteau, který se někdy i slaňuje, jsme tak nějak „sešoupali“. Pod žlabem jsme pak uspořádali závod ve sjezdu se stínem, který dobrý sníh rychle měnil na krustu, jejíž prospěšnost při sjezdu je jak známo mizivá.
Přesto jsme museli závod přerušit. Otevřel se nám parádní výhled na teplým odpoledním světlem nasvícené jižní stěny La Meije (3983m), místní horolezecké ikony. Dosyta vychutnáváme tuhle skalnatou nádheru, a hlavně nabíráme dech a ulevujeme unaveným stehnům. Dále nás naštěstí čekal už jen odpočinkový firn a otevřená, ale úplně prázdná chata Refuge du Châtelleret.
Výškový profil 1. dne
Text a foto: Martin Čadík, http://mc.posvete.cz
Publikované fotografie byly zpracovány systémem LOCATE: http://cadik.posvete.cz/locate