Na Jekkevarri ve­dou dvě výstupové trasy, my jdeme klasickou, která uhýbá vlevo a obchází horu Holmbukttin­den 1668 m ze západu.

 

Na Holmbukttindenu končí většina freeraiderů, kteří neloví nejvyšší vrcholy, ale hlavně sjezdy. Poslední metry na Holmbukttinden stoupáme na mačkách.

Z tohoto vrcholu sjíždíme 150 výškových metrů dolů východně podél hřebenu, a asi po kilometru docházíme k ledovcovému svahu o sklonu 40°, kterým traverzujeme vpravo a následně obcházíme kótu 1738 zleva. Za touto boulí se skrývá samotný vrchol Jiekkevarri. Přecházíme kilometrové náhorní plato a stoupáme posledních 100 výškových metrů na vrchol. Vrchol je velmi rozlehlý a není zde žádný mužík ani kříž, jak bývá například v Alpách zvykem.

Kocháme se krásnými výhledy na ledovce a celé Lyngdenské Alpy. Sníh je velmi zmrzlý, díky čemuž je cesta zpět přes plato rychlá. Za kótou 1738 nás čeká strmý sjezd 40°zmrzlým svahem, který protíná i trhlina, ale naštěstí to není dlouhé a sluníčko trošku sníh povolilo. Následně opět nahazujeme pásy a šlapeme posledních 150 výškových metrů zpět na Holmbukttinden. Odkud už se spouštíme opravdu dlouhým sjezdem až k autu, ve spodní části už značně rozbředlým sněhem. Chvíli po nás spadla na spodní moréně lavina, která zakryla naše oblouky.

Zpátky nad Holmbukttinden Skrýt poznámky

Přejíždíme autem k poloostrovu Kval­vika, kde jsme se rozhodli strávit tři následující noci v turistické chatce Sieddi­hitta, a tak si Lyngenské Alpy trochu více prozkoumat.

Shrnutí túry:

Jiehkkevarri 1834 m

Vertikální metry: 2200 metrů 

Čas túry: 9-15 hodin 

Orientace: W-N 

Sklon: 30°