Letošní sezóna začala brzy. Lysou Horu jsme jeli s kamarádem už počátkem října a Velký Kriváň ve Fatře pak sám hned druhý den. Začátkem listopadu Ďumbier a Štiavnica v Nízkých Tatrách, kde dole jsem ještě klouzal po zmrzlé a lehce poprášené trávě, zatímco nahoře v severní stěně už prášil ve 40ti cm krásného třpytivého prašanu. Takže první strmé sjezdy v nadýchaném sněhu ve Vysokých Tatrách na sebe nenechaly dlouho čekat, ačkoli pořádný sníh pro extrémy začal až s dlouhou slunečnou periodou v lednu.

Vysoká, 2 547 m, JV stěna, 47°

Nejprve jsme s klukama, experty na strmé tatranské sjezdy, Martinem Eliasem a Karlem Svobodou vyrazili na Vysokou a to hned velmi exponovanou a strmou JV stěnou až 47°. Bylo první den výrazně slunečno, ačkoli pod bodem mrazu, takže sníh byl ještě hodně volný a na slunci se rychle topil a vytvářel velké splazy. Lezli jsme nahoru pravým žlábkem, kde byl ještě stín, zato dva malé ledíky, takže sjezd tudy nepřicházel v úvahu. Na vrcholu jsme byli po jedenácté a sjezd zahájili před dvanáctou hodinou. O hodinu dřív než dva roky předtím, kdy jsem stěnu jel s Mirem Peťem. Shora jsme se všichni tři rozjeli parádně, problémy začaly až uprostřed, kde byl sníh už moc měkký, a shazovali jsme velké splazy. Proto jsme to zabalili, obuli znovu mačky a vrátili se na vrchol. Slezli jsme severní stranou do Centrálu a sjeli dolů. I tak to byl nádherný zážitek a cenná zkušenost. Vrátil jsem se s ženou o týden později, abych sjel svoje další cíle, tentokrát už na dobrém firnu.

Karel a Martin pod stěnou Vysoké Skrýt poznámky
Karel Svoboda stoupá do žlabu Vysoké Skrýt poznámky
Modrá výstup a červená sjezd JV stěny Vysoké Skrýt poznámky
Autor Na JV vrcholu Vysoké. Skrýt poznámky
Všichni tři ve stěně Vysoké. Skrýt poznámky
Martin Elias při jízdě z Vysoké, vzadu Gerlach. Skrýt poznámky

Rumanův štít, 2 428m, J, Vyšná Zlobivá štrbina, 45°

Druhý den po Vysoké jdu sám na Rumanův štít. Každý z naší trojice máme dnes svůj vlastní plán. Mě lákají vrcholy, Martin hledá schovaný prašan v Železné kotlině a Karla zajímají přechody, tak právě přechází do Polska. Stoupám přes Rumanovy terasy do Vyšné Zlobivé štrbiny, a odtud doleva přes skály na další sněhovou pláň vrcholové hlavy Rumanova štítu. Tady jsem však překvapený, pláň odděluje od štrbiny skalní žebro, takže plán jet z vrcholu vzdávám, protože sundávání lyží už pro mě nemá cenu. Zajímají mě jen kontinuální sjezdy. Jsem tady až po poledni a to je dobře, protože sníh teprve začíná měknout. Celý svah na jih je panenský. Linie ze štrbiny vede diagonálně doleva a dolů úzkým žlábkem na konci stěny. Krásné lyžování na poměrně širokém prostoru mezi skalami. Expozice zase celkem mírná, E2. Sklon kolem 43°, jen dole v nájezdu do žlábku krátce 45°. Krásný sjezd do Rumanovy dolinky.

Sjezd Rumanuv z Vyšné Zlobivé štrbiny a červeně Zlobivá. Skrýt poznámky
Rosťa při výstupu Rumanovými terasami. Skrýt poznámky

Těžký štít, 2 520m, J stěna, 50°

Za týden opět šlapu stínem a zimou Zlomiskové doliny. Tentokrát jsem nic nepodcenil a po desáté hodině už stojím pod stěnou. Žena s hodinovým zpožděním šlape za mnou do Dračího sedla. Firn byl už tak kvalitní, že nechtěl změknout ani na slunci. Nakonec jsem čekal na vrcholu až do 11,45h. Extrém je to krátký. I přes vysoký sklon na začátku, je to celkově mnohem lehčí sjezd, než Vysoká. Obtížnost mezinárodní asi S V, zatímco Vysoká na JV S V+. Expozice taky není velká, jen tak E2, přesto člověka čeká poměrně dlouhý sjezd až do Dračí dolinky anebo na Dračí sedlo. První nejprudší oblouky jsou přímo nad skalami, pak mírně vlevo a už je člověk na bezpečnějším svahu okolo 45° a postupně míň. V takových sjezdech je potřeba mít absolutní jistotu v oblouku. Oblouky se skáčou a jezdí pomalu, soustředěně a obezřetně. Na chyby není moc prostoru!

Rosťa Tomanec ve žlabu Zlobivé. Skrýt poznámky
Linie z Ťažkého štítu. Skrýt poznámky

Sedlo pod Drúkom a Východní Železná brána.

Odsud jsme vyrazili s ženou přes dolinku pod Dračím sedlem na Ľadové pleso a šlapali do Východní železné brány na pěknou podvečerní a dlouhou jízdu na Popradské pleso. Druhým důvodem bylo, že odpoledne se v sedle Drúk měl objevit můj parťák Karel Svoboda z Beton ski a sjet tady dolů. Chtěl jsem ho vidět i podpořit, protože z Drúku je to dost strmé i skalnaté a shora ani není dobře vidět, kudy nejlíp dolů. Trefili jsme se akorát a Karel předvedl parádní jízdu strmou navátou stěnou do žlabu do Železné dolinky. Všichni jsme si pak vychutnali parádní firnovou i dole prašanovou jízdu na Popradské.

Karel Svoboda pod Drúkom. Skrýt poznámky

Zlobivá, 2 426m, Wachterova věž, J žlab, 46°

Toto je krásný extrém, který vyzývá už z dálky Zlomiskové doliny. Vztyčený prst Zlobivé je jasně čitelný a první viditelný v tomto hřebeni. Žlab spadá z lávky vpravo od vrcholu při pohledu z doliny. Pěkně se vlní mezi skalami a zespodu ani nevypadá tak strmý, ovšem je. Celou dráhu se pohybuje mezi 43 až 46°a to už je dost na to cítit se ohroženě zvlášť, když pohled míří celým žlabem dolů. Zakřivení je malé, takže oči se nemají o co opřít a pocity jsou o to silnější. Zase stepuji na vrcholu a marně čekám, až sníh odměkne. Dole už to šlo, ale nahoře se tomu vůbec nechce. Pofukuje mírný větřík, proto i na slunci jsem v péřovce a pod ní mám ještě vestu a tenkou membránovou bundu. Je tu však na co koukat. Mimojiné se mezi Gankem a Nižnými Rysy vznášejí dva balóny. Netuším, že v jednom z nich sedí kamarád, který včera přes Gerlachovskou lávku doprovázel Karla. Naproti zase pozoruji na hřebeni Žabích věží Javorových, zda spatřím Karla stoupat do Sedla nad Zeleným při jeho dalším přechodu. Mezi tečkami skal jsem jeho tečku neobjevil, ačkoli čas se shodoval. Pak zalezu mezi skály, kde je příjemně teploučko. Konečně 13,30h rozhoduji, že je čas do toho vjet.

Balkóny mezi Gankem a Rysy. Skrýt poznámky

Lyže zapínám na vrcholku zvaném Wachterova veža, což je jeden z nižších vrcholků Zlobivé. Asi 10m pod hlavním vrcholem Zlobivé. Nahoře tři obloučky ještě v prašanu, pak kousek tvrdá firnová deska a už je to dobrý měkký firn. Jediné, co mě trápí, jsou hrboly a žlábky od splazů, které jsou pak tvrdší, a je nutné přesně odhadovat oblouk. V horní třetině je klíčové zúžení. Dnes už je i pod hranicí délky mých lyží, takže nutně potřebuji asi deset metrů sešlapat, což mi normálně taky vadí. Mám rád kontinuální jízdu. Ovšem na začátek ledna nemohu čekat ideální podmínky a jsem rád, že níže v zúžení už zase mohu vesele skákat. Pro laické oko nevypadá takové skákání nijak esteticky. I mě to kdysi připadalo jinak, než lyžování, ale dnes na to nedám dopustit a je to pro mě spíš vyšší lyžařská škola. Prostě jiné a velmi náročné lyžování. Střední část si už dovolím jet plynuleji a svižněji a raduji se z krásného dne a výživných zážitků z náročné jízdy. Dole už je to úplně nádhera. Jedu přes hřebínek doprava, protože ve spodním žlábku je led. I po týdnu si stále vychutnávám a nacházím panenské plácky sněhu mezi kosodřevinou a skalami  Zlomiskové doliny až po jiskřivý prašan pod lesem blízko plesa. Parádní den, parádní víkend. Janička dneska sjíždí sjezdovku od Chaty pod Soliskem, kde se opalovala a šťastní z naplněného dne se shledáváme u auta na Popradském plese zastávka. Díky hory!

Odpolední sjezd na Popradské pleso, autor. Skrýt poznámky
Večerní jízda Zlomisky. Skrýt poznámky

Rosťa Tomanec používá výbavu Climbing Technology.cz, lyže Movement Nexus, boty Scarpa F1 Evo, batoh Gregory Targhee 32, vázání ATK RT od Alpsport.cz