Gabi, jak dlouho pracuješ na Fridolinshütte?
Už 28 let, z toho 20 let jsem byla na chatě sama, bez dalších pomocníků. Ale chci si užívat víc času na horách a taky občas zajet do údolí a tak je lepší pracovat ve více lidech. Když jsem začínala, práce v údolí v kanclu mě nebavila a tak jsem si kancl posunula do výšky 2111 m a to je trošku jiné, než v údolí.
Tehdy, v roce 1990, jsem vstoupila do téměř výhradně chlapského světa chatařů a musím říct, že mě všichni přijali s respektem a úctou.
Jaký je tvůj statut? Jsi zaměstnaná u sekce Tödi v rámci švýcarského alpského klubu, která chatu vlastní?
Vůbec ne, mám chatu v ekonomickém pronájmu. Takže je Ti asi jasné, že o ekonomickém výsledku rozhoduje především počasí a v zimě navíc ještě sněhové podmínky a lavinové nebezpečí.
Jak často obnovuješ se sekcí smlouvu.
Podepisuji ji vždy na rok. V září se mě zeptají, zda chci pokračovat další rok. Zatím jsem vždycky odpověděla ano, chci. Chataření je to nejlepší, co se mi mohlo v životě přihodit.
Kdybys chtěla jít do chatařského důchodu, byl by o pracovní pozici vysoko v horách zájem?
No to si piš, že byl. A velký, odhaduju to na alespoň 50 uchazečů. Když jsem začínala, vybírala sekce z pěti lidí, zájem byl malý. Já vlastně neuměla pořádně ani vařit. Myslím, že kdybych jednou chatu opustila, byl by s chatařením konec. Jestli to budu dělat rok, dva, pět nebo deset let, to jednoduše nevím.
Proč tu práci vlastně děláš?
Jsem srdcem horalka, hory miluju, pocházím z Linthalu, kde taky bydlím a vlastně celý život jsem strávila hlavně v našem, turisticky zapomenutém, kantonu Glarus.
Co je na správcování chaty nejtěžší?
Hlavně o víkendech je to dřina. Běžně je potřeba pracovat 16 až 18 hodin denně a je to mnohdy vyčerpávající. Často je chataření velmi neromantické
Bez jaké charakterové vlastnosti se chatař neobejde?
Důležitá je vytrvalost. Prakticky půl roku v kuse děláš to samé – vaříš, uklízíš, komunikuješ s hosty. Pořád dokola.
Hlavně Ti ovšem nesmí vadit lidi a práce musí bavit. Když je to jinak, moc dlouho na chatě nevydržíš. Musím být i trpělivá, někteří lidé neumí být spokojeni s ničím, ale takoví jsou naštěstí v menšině. Takže taky pevné nervy se hodí....
Fridolinshütte je naštěstí poměrně daleko od civilizace a když už sem někdo dorazí, má většinou srdce horala a je tolerantní k nedokonalostem.
Jaká je noční můra chatařky?
Uvařit rizoto a nést plnou porcelánovou mísu ke stolu pro 12 lidí. Když Ti mísa spadne, rizoto se „obohatí“ i o porcelánové střepy a večeře je komplet na vyhození a musíš se lidem omluvit a rychle zvládnout něco náhradního…
Co ti přináší na chatě největší radost?
Jednoduše práce, která mě baví a naplňuje. Spokojení hosté mi dodávají energii, a když je plná chata, což obnáší 60 lidí, je to sice hodně práce, ale i pozitivní energie.
Dost zajímavé je, po tak dlouhou dobu sledovat změny krajiny. A nejde jen o ledovec, i když u něj jsou změny nejmarkantnější. Probíhá spousta sesuvů půdy, zřícení skalních věží, působí eroze…
Jak se projevuje globální oteplování?
Je jasné, že se otepluje. Loni v létě bylo občas v noci až 25°C, ve výšce 2111 metrů nad mořem! Dlouhodobý důkaz je ale pramen pitné vody. Dříve roztával v květnu, poslední roky pravidelně už v březnu.
Je Fridolinshütte energeticky soběstačná?
Ano, stoprocentně. Máme solární energii z panelů. Pramen vody je silný a voda protéká na chatě malou turbínou, což je další zdroj energie. Přebytek vody končí v jezírku pod chatou, u winterraumu. Takže v létě tady máme parádní koupaliště!
Jak početný je tým spolupracovníků Fridolinshütte?
Poslední léta tu pracujeme vždy ve dvou. Kromě mě a Heidi doplňují ženské kvarteto ještě dvě kamarádky, vždycky se o chatu staráme ve dvojici.
Jak je to pro ženu složité, starat se také o technické zázemí chaty?
Mám ráda tuhle chatu, protože je jednoduchá. Kdybych měla mít na starost nějakou supermoderní, třeba Monte-Rosa-Hütte, tak to bych nezvládla, tím jsem si jistá. V údolí mám početný podpůrný tým, na operativní spolupráci jsem domluvená s mnoha řemeslníky a firmami. Když se něco pokazí, mám komu zavolat a dokáži odhadnout, jak dlouho bude trvat vyřešení problému.
Zásobování Fridolinshütte je odkázané na dodávky vrtulníkem. Je to drahé?
Musím počítat, že 1 kg nákladu stojí 1 švýcarský frank. Jedna rotace vrtulníku přiveze maximálně 750 kg materiálu. Ročně zaplatím za použití vrtulníku asi 7000 CHF, někdy i víc, když je nutné v případě nějaké havárie přepravit náhradní materiál a opraváře.
Staráš se nějak o propagaci chaty?
Nemusím. Na Tödi chce vylézt hodně lidí a tak jediné, co potřebujeme, je slunečné počasí. Slunce se stará o naše promo…
Jak se v posledních 20 letech změnily potřeby hostů?
Vnímám touhu lidí po menších místnostech. Nechtějí být jako sardinky jeden vedle druhého. Snažíme se v našich dvacetilůžkových ložnicích stavět alespoň dřevěné přepážky mezi jednotlivými lůžky. Jsem však proti dalším moderním technologiím, v chatě i v kuchyni. Netoužím po supermoderním gastrovybavení ani vyřezávaných židlích. Moji hosté si nestěžují, že toaleta je mimo chatu - někteří lidé se prostě na hvězdnou oblohu podívají o něco déle.
Co děláš, když jsi v údolí, čekáš na další chatařskou sezónu?
Na čekání nejsem stavěná. Kromě chatařky jsem certifikovaná horská průvodkyně a založila jsem firmu Bergzyt, (česky Čas na horách). Je to něco jako škola pohybu v horách, zaměřená na horské poznávací výlety a túry v Glarner Alpen.
Abych toho neměla málo, když nejsem na chatě, nebo s klienty, pracuji ještě tři dny v týdnu ve firmě Colltex, která vyrábí u nás v Glarusu stoupací pásy, jak jistě víš. Zdravím touto cestou Stanislava Heczka, který má na starosti jejich prodej u vás, v Česku.
Jak jde dohromady chata a rodinný život…
Možná se budeš divit, ale dobře. Chatařská sezóna trvá od března do října a před prázdninami máme ještě pauzu. Můj muž pracuje od pondělí do pátku a chodí za mnou skoro každý víkend. Zajímá se o geologii a přes týden ho tak neruším při jeho hobby.
Kolikrát ročně jsi na vrcholu Tödi?
Každoročně pětkrát až desetkrát, na lyžích i v pohorkách, snažím se být co nejvíc v pohybu.
Čím to je, že na třech nejpopulárnějších chatách Glarusu správcují ženy?
Putzen, kochen, kindergarten… Prostě je to ženská práce – uklízet, vařit, pečovat o hosty, být milá a úsměvavá. Mě na tom nepřipadá nic divného.
Děkuji za příjemný rozhovor a přeji co nejvíce milých hostů!
PS. Během našeho povídání zvládla její parťačka Heidi sama, bez pomoci, smontovat regál na knihy z Ikea…
Související odkazy:
Horská chata Fridolinshütte, kanton Glarus, centrální Švýcarsko
Fridolinshütte – facebookový profil
Bergzyt – kdyby jste chtěli vyrazit do hor s Gabi Aschwanden