Ačkoli jsme si vyhradili na zdolání náročné a monumentální hory Tödi dva dny, nevyšlo to. Pokusím se popsat naše myšlenky při rozhodování.
Výchozí podmínky
Předpověď počasí byla ještě den před plánovaným výstupem z Fridolinshütte poměrně nadějná. Na pondělí 25.3. předpovídali zhruba do 15 hodin únosný vítr 40 km/h a polojasno bez srážek, zhoršování mělo nastat až později odpoledne.
Večer před túrou jsme si naplánovali trasu, zkonzultovali plán výstupu s chatařkami Gabi a Heidi, zkontrolovali aktuální předpověď a šli jsme spát, s nadějí na jasné ráno.
Náročnost trasy na Tödi
Tödi není snadná hora. Plnotučná obtížná ledovcová túra, časová náročnost 5-6 hodin. Podle stupnice švýcarského alpského klubu SAC je túra hodnocená S – „schwierig“, česky těžká túra, převýšení 1600 m. Z letitých zkušeností víme, že časy ve švýcarských průvodcích jsou přísné a máme vyzkoušené, že nejsme tak rychlí, abychom je dodrželi, musíme reálně počítat, s 6-8 hodinami. Kdyby napadl sníh, budeme prošlapávat i hledat stopu, takže budeme pomalejší
Krátce po začátku výstupu přichází zóna prvního ledovcového zlomu a zanedlouho druhá, tam se dokonce musí připnout lyže na batoh a kličkovat pěšky, v mačkách a s cepínem, mezi séraky. Proto je výborná viditelnost základním předpokladem bezpečnosti.
Lidský faktor
Sluší se dodat, že Gabi je chatařkou 28 let a na Tödi vystoupí zhruba 10x ročně, podobně zdatná je její parťačka Heidi. Naše trojice má průměrný věk 50 let, jsme sice pomalejší, zato vytrvalejší a zkušenosti z ledovcových túr přes 3000 m máme poměrně bohaté. Jsme výborně aklimatizovaní z předchozích dvou dnů a dobře vyspaní, najedení i odpočatí. Naše ledovcové vybavení je bezvadné a odpoledne předtím jsme si zopakovali postup při záchraně z trhliny.
Před rozedněním
Na záchod se u Fridolina musí ven z chaty a tak vidím na vlastní oči, že ještě ve čtyři ráno je úplně jasno, hvězdy svítí. Kdybychom podle počasí předchozího dne odhadovali, jak bude, byli bychom velcí optimisté, žádná předzvěst změny nepřicházela. Jeden z nás vystudoval meteorologii na matfyzu, takže nešlo o zbožná přání amatérů, ale racionální a realistické zhodnocení situace odborníkem.
Po snídani
V pět ráno jsme sbaleni na túru, ve švýcarském stylu energeticky hodnotně posnídáme, nasazujeme sedáky s ledovcovou výbavou a vycházíme z chaty. Stále za tmy a bohužel za výrazně zhoršujícího se počasí. Hvězdy se nám rychle ztrácejí za clonou oblačnosti a kamarád meteorolog odhaduje naše naděje na 25%. Na pásech sjíždíme nepříjemný traverz morény na ledovec a před čelovkou se tu a tam mihne dokonce i sněhová vločka. Nálada klesá, asi tak rychle jako mraky.
Na laně a v mlze
Posléze se co nejrychleji navazujeme na připravené lano, raději si nasazujeme i haršajsny, abychom to nemuseli dělat zanedlouho ve strmém svahu. V mžiku nás pohlcuje mlha. Po chvíli mizí, ale po minutě jsme zase v bílé tmě. Po rychlé dohodě se rozhodujeme k návratu do chaty. Naděje vkládáme do zítřku…
Dáváme si čaj a s holkama z chaty se rádi domlouváme na pomoci při odhazování sněhu od zdi. Přitom pozorujeme vývoj počasí. Zataženo střídá občasná viditelnost okolních skal, v oblasti klíčových ledovcových zlomů je ale prakticky pořád mlha. V poledne signalizují příchod studené fronty typické malé ledové krupky a pomalu začíná sněžit. To už je vidět jen na pár kroků.
Více sněhu, než jsme doufali
Během odpoledne sněžení houstne a vítr sílí. Podle předpovědi mělo napadnout 5-10 cm. To říká i aktualizovaná předpověď. V osm večer začínáme tušit, že sněhu napadne víc, i když naše pozorování komplikuje silný vítr – někde nepřibyl žádný sníh, jinde je ho půl metru. V noci už se musí na záchod s lopatou a ve vysokých botách.
Ráno nedává naději
Od čtyř hodin sledujeme oblohu. Mraky stále vládnou. V 7.30 musíme udělat konečné rozhodnutí. Když chceme stihnout túru až na vrchol a mít nějakou rezervu, měli bychom v 8 hodin vyrazit. V půl osmé je ale stále zataženo. Díváme se na webkameru na chatě Planura (2947 m) a vidíme, že je hnusně a větrno. Kousek od chaty Fridolinshütte měříme kolik připadlo sněhu. 25 – 30 cm je docela dost, odbornou terminologií jde o „kritické množství“. Rozhodujeme se, že na Tödi nevyrazíme. V 9.15 opuštíme Fridolinshütte a podle GPS navigace míříme v mlze na Ochsenrat a dále na chatu Planurahütte.
Faktor strach
Doma na nás čeká devět dětí. Žít bez vrcholu Tödi je pro každého z nás přijatelná volba. Kličkovat mezi séraky v mlze se nám jeví nebezpečné. Máme strach i z ohrožení lavinou v prudkém kopci hned na začátku ledovce a také kousek od chaty nás čeká nepříjemný traverz morénou. Pokud překonáme komplikovanou první polovinu výstupu přes ledovcový zlom s trhlinami, může se stát, že prudký svah těsně před vrcholem nám vystaví stopku kvůli navátému, tedy lavinovému sněhu.
Poslední proti je i silné ochlazení a síla větru kolem 50 km/h. Nahoře to bude asi velká nepohoda a pravděpodobně i akutní nebezpečí polštářů navátého sněhu, protože půjdeme po závětrném svahu, kde se hromadí sníh, tvořící smrtonosné sněhové desky.
Vývoj počasí
Kolem 10. hodiny dopoledne se začíná vyjasňovat. Jsme asi 200 výškových na chatou. Nad problematickými ledovci je stále mlhavo, nahoře modro. Podle pohybu mraků na vrcholovém hřebenu, který celý den sledujeme, je jasné, že vítr je fakt silný. Uklidnění pozorujeme až kolem 15. hodiny, ale už o hodinu později vítr zase zesiluje.
Pocity po rozhodnutí…
Jasně, cítil jsem nějaké zklamání, že jsme to nezkusili, to když jsem na sluníčku svačil a koukal na kopec. Ale vidina hledání stopy v nebezpečném ledovci a vzdorování větru nebyla lákavá. K tomu jsme měli z hory respekt a rozhodně i strach, proč si to nepřiznat…
Přišli jsme o něco?
Myslím, že ne. Protože jsme měli krásný den v závětří s parádními pohledy na čerstvě zasněžené hory. Vystoupali jsme hebkým prašanem ve velkolepých skalních kulisách na Planurahütte. 200 výškových metrů slezdu jsme si smlsli v epesním prašanu. Vychutnali si v bezpečí horskou krásu a při tom všem neustále viděli, že nahoře je nevlídno. K tomu sledování západu i východu slunce z unikátní rozhledny, kterou je chata Planura. Tu bysme v případě túry na Tödi museli vynechat. Tedy krásný den, i když bez věhlasného vrcholu.
Osobně mě mrzelo asi hodinku, že jsme napodruhé Tödi ani nezkusili, s odstupem jsem za naše rozhodnutí rád a už teď se těším na další pokus o vrchol hory, kterou ve středověku považovali za nejvyšší na světě!
PS. Nahoře, v teple útulné Planurahütte, se dozvídáme, že ráno byl zvýšen stupeň lavinového nebezpečí z původní "dvojky" na 3. stupeň, tedy na podstatné nebezpečí...