Poučení z úrazu na Stubai...

Měl to být jen jednoduchý víkendový začátek sezóny s přespáním na Hildesheimer Hütte. Na Stubai jsme přijeli v pátek večer, spíme na parkovišti, přes noc napadlo dole pár cm mokrého sněhu. Protože je dole mlha a nahoře sunshine (podle webek) jedem nahoru lanovkou a chceme jít přímo k chatě, pak výlet. Tím pádem se dá do batohu přibalit ještě pár pivek na večer. Od lanovky je to k chatě co by kamenem dohodil, většina z nás už tam byla.

Na hřebínku moc sně­hu nebylo...

Podmínky ale určují, jak moc jednoduše lze využít hřebínek, vedoucí přímo k chatě. Ukázalo se, že tu moc sněhu není a nový prašan s větrem skryl kameny. Mohli jsme tedy po hřebínku jen střídavě jet, zbytek na botech. Zdržel jsem se o pár minut za klukama kvůli zacházce a už jsem je viděl dojíždět k chatě. Mě zbývala přejet taková loučka 100 m, skoro žádný sklon, cvaknul jsem se do lyží a jel.

Nové lyžáky zůstaly povolené

Boty jsem měl z předchozího popocházení trochu povolené. Až při jízdě jsem si uvědomil, jak moc volný komín je (měl jsem na sobě poprvé nové boty a u starých jsem byl zvyklý, že jsou stejně tak jako tak tuhé). Jel jsem ale ve stopách po klucích, pohoda (rychlost podle GPS byla 25km/h) A najednou kámen, pád, lyže nevypla a naopak se zasekla mezi kameny, hrozná bolest. Skončil jsem na zádech a špička lyže směřuje za záda. Shit.

Volám vrtulník

Otočil jsem se na břicho a lyže se ani nepohla, jen v noze to zaskřípalo. Paráda. Kluci jsou ode mne kousíček, ale přes hřeben mě nevidí. Nemají signál. Tak si helikoptéru volám sám, kluci přišli po chvilce. A pak už jen let, sundavání lyžařské boty na ambulanci (peklo největší), operace, několikadenní výrazná bolest a vidina lyžování příští rok snad....

Píšu to právě proto, že to byla taková prkotina a žádný nebezpečný sjezd...

Příčiny úrazu 

A teď příčiny, jak je vidim já podle důležitosti (tak se poučte z mých chyb:)):

• Nedopnuté boty (I když třeba by to pak odneslo koleno).
• Malý sněhový základ a nový lehký prašan, který skryl kameny, ale nebyl dostatečně nosný.
• Těžký batoh
• Vázání bez špičky vypinající do stran (těch je ale většina)
• První lyžování sezony.
• První jízda v nových botách

A pár zkušeností...

• Uložte si číslo 140 a volejte přímo tam (samozřejmě že jsem ho viděl všudemožně ale v tu chvíli jsem byl rád, že jsem si vzpomněl na 112). Posléze jsem se dozvěděl, že i v Rakousku funguje aplikace Záchranka. 
• V první větě jim vpalte, že potřebujete heli, že jste mimo sjezdovky a řekněte jim přesné GPS souřadnice a nadmořskou výšku. Těmahle dvěma bodama se dá ušetřit klidně 7 min a to je v tu chvíli sakra hodně.
• Doktorka z heli (ač pěkná) nevěděla, jak vypnout skialp vázání a rumplovala mi místo toho s patou. Tak ideálně ať vám lyže sundá kamarád, nebo zkusit sám.
• Samozřejmě pojištění je základ. Mám Čhs Trio přes Uniqu, což kryje skoro všechny rizikové sporty. Zajímavý, že na Uniqa Assistance o něm ale nevědí, takže mě nejdřív vystrašili s tím, že to nemám kryté. Naštěstí jen omyl.

O týden později

Na Skitour.Guru otevírám článek o Kompatibilitě bot s vázáním. Překvapivě se dozvídám, že moje boty Scarpa Maestrale nejsou kompatibilní s vázáním Plum Oazo. Tedy přesně moje kombinace. Tohle vyplývá z podkladů Scarpy, které jsem ale nikde na webu nenašel. Tato nekompatibilita mohla být jednou z příčin, proč vázání nevypnulo. Doporučuji proto, věnujte pozornost i této zdánlivé maličkosti!

Tak opatrně s těmi prvními sněhy...