#10 Povolené šroubky
To má docela jednoduché řešení, stačí vzít šroubovák a utáhnout. Jenže klasický křížák nosí málokdo, Naopak příslušný bit (vyměnitelná koncovka šroubováku) je v každém dobrém servisním balíčku a často má sadu bitů ve sklepě i chatař. Pozor na přílišnou sílu – hrozí stržení závitu.
Křížák a Torx. S rozvojem vázání se se kromě křížáku začaly na hlavách vrutů objevovat i jiné profily, nejčastěji hvězdičky typu Torx, obvykle velikosti T15 nebo T20. Protože se často objevují torxy i na botách je dobré nosit s sebou bity T10, 15 a 20.
Další věc je dostat se nástrojem ke šroubu. Nástrčka na bit musí být dostatečně dlouhá, aby prošla tělesem patky a špičky a zároveň nesmí být moc masivní, aby prolezla montážním otvorem, vedoucím k šroubu. To si doma vyzkoušejte.
Někdy budete nuceni posunout polohu patky, abyste se dostali k hlavě šroubu.
#11 Výměna šroubu
Správná délka. Vyviklaný šroub můžete v krajním případě i ztratit a jedinou pomocí je mít náhradní. Stoupání závitu i průměr bývají podobné, délka šroubů naopak různá. Je potřeba zohlednit tloušťku podložky i vázání. Délky vrutů pro patku bývají delší než u špičky. V sadě náhradních dílů byste měli mít 3-4 délky vrutů. Důležité je nevytlačit na skluznici hrbol (příliš dlouhý vrut) nebo dokonce neudělat díru ve skluznici.
Tvar hlavy šroubu – to stejná písnička. Někdy potřebujete šroub s hranatou hlavou, jindy zase s kuželovou. Je potřeba mít od každého něco.
#12 Stržený závit
Vložkování sirkovým dřevem. Utahovat šrouby při montáži vázání se má ručně, nikoli aku-šroubovákem. Ke stržení závitu je to krůček, naopak v ruce má člověk cit. Při opravě hodně záleží na vlhkosti, která se dostala do díry. Klasická oprava spočívá v použití najemno nalámané sirky, rozštípnuté nožem v podélné ose. Sirkovým dřevem vyvložkujete díru a za stálého modlení pomalu a s citem utahujete. Kouření a KPZ už vychází z módy a tak může být problém sehnat sirku.
Lepidlo. Herkules v tubě asi nikdo nenosí, snad kdyby bylo nějaké disperzní lepidlo k mání na chatě.
Hmoždinka. Kdo má v sadě na opravy miniaturní hmoždinku akleště, ten si vyrobí vložku díry z kousku plastové hmoždinky.
Prevence pro případy #10-12 je jednoduchá – čas od času zkontrolujte utažení šroubů, vždy před začátkem zimy, kdo skialpuje často, tak i v průběhu sezóny. Kolem uvolněného šroubku může plíživě vniknout voda a dřevěné jádro lyže oslabovat hnilobou. Takže kontrolujte a utahujte!
#13 Poloha patky - vázání nastavené na jinou velikost skeletu
Většina vázání, kromě těch závodních, má nastavitelnou polohu patky, obvykle v intervalu 20-30 mm. Když si jeden vezmu botu A, a druhý den botu B, jejíž skelet je třeba o 6 mm delší, může mě čekat nemilé překvapení, když vystoupám na kopec, nastavím vázání na sjezd a nemůžu zapnout patu. Při výstupu na patních opěrkách si nevšimnu toho, že jsem vázání neupravil na botu B. Pokud nemám v batohu nástroj, jsem bez šance, odsouzen k jízdě v telemarku s volnou patou nebo jakkékoli jiné formě sestupu.
Když mám šroubovák, je obvykle vyhráno, ale pozor na sněhem zanesené nebo omrzlé drážky. Šroubovák nebo násada bitu musí být dostatečně dlouhé, aby drážky bitu dostatečně držely ve štelovacím šroubu – bit musí co nejvíc kopírovat osu šroubu, platí čím delší násada tím lepší montáž. Navíc některé patky posunete jen s pomocí nástrčného klíče.
#14 Povolené vypínací síly na minimum
Na jaře jste povolili pružiny u vázání, aby si „odpočinuly“ a měly stejné vlastnosti, jako nové. Po půlroce jste lyže naložili do auta, u parkoviště zapnuli vázání na výstup, vystoupali na kopec a během přípravy na sjezd zjistili, že vázání je úplně povolené. Že si toho všimnete při našlápnutí, které neklade odpor je ten lepší případ. Když vás upozorní vázání formou nechtěného, neočekávaného vypnutí, je to ta horší verze. Utáhnout vázání je banalita, pokud máte nástroj. Šroubovák na kapesním noži to většinou nezvládne.
Nastavené vypínací síly. Pozor abyste je po letním uvolnění před první túrou opět správně nastavili.
Skrýt poznámky
#15 Opěrky neposlouchají
Snadná ovladatelnost stoupacích opěrek na patce je alfa a omega pohody při výstupu, nějaké chyby jsou opravdu protivné a nadávky jen srší. Typickou komplikací je nalepování boty k opěrce, čímž dojde k jejímu nadzvednutí a následným krokem k zacvaknutí patky bot do pinů a člověk je náhle v režimu sjezd. Prevence – udržovat botu i opěrku bez sněhu – poproste kamaráda o vyčístění.
Totéž hrozí vázání s rotující patkou při nejvyšší opěrce. Mírně vyosený došlap (typicky v traverzu) má za následek otočení patky a zase jako v předchozím případě zašlápnutí do sjezdového módu. Obranou je jedině precizní došlap.
#16 Aretace brzdy se uvolní
V tomto problému má opět prsty lepivý sníh, který se dostane a přimrzá tam, kam nemá. Typický trabl je samovolné uvolnění pedálu brzdy při výstupu. Když nepomůže přidupnutí je nutné sundat lyži a co nejlépe očistit od sněhu a zmrazků.
Aretace brzdy funguje bezchybně u očištěného vázání
Skrýt poznámky
#17 Choulostivá kluzná podložka u vázání
Řada vázání má na pedálu brzdy kluznou podložku, která podporuje správnou vypínací funkci do stran. Často jde o choulostivý kousek plastu s jemnými pružinkami, které nemusí vydržet hrubé zacházení, Když se vám toto porouchá, bez náhradního dílu nebo demontáže brzdy se neobejdete.
#18 Poškozený slot na haršajsny
Stoupací hřebeny na lyže, běžně zvané haršajsny jsou část výzbroje, které obvykle dlouho čeká na své nasazení, ale když už jsou nasazeny, jsou neocenitelným pomocníkem a mnohdy i významnou podporou bezpečného výstupu, zejména na zledovatělém firnu. Slot, nebo-li drážka pro nasazení haršajsen bývá obvykle součástí špičky vázání. U některých modelů, které se prodávají jako stavebnice, je dobré si tento slot pořídit a přimontovat. Kdo zaváhá a bude si haršajsny pořizovat až po první protrpěné zkušenosti na zledovatělém hangu poradí každému, ať na nic nečeká.
Co je choulostivější? Patka nebo špička?
Skrýt poznámky
Špička Fritschi Swiss Vipec
Skrýt poznámky
#19 Zamrznutá čelist špičky a její aretace
Krásný firnový sjezd, slunce pálí, pěna na pivu se chystá rychle opadnout. Lyže do lyžárny a jít si užívat na terasu chaty. Idylický scénář, kterému chybí jeden krok – pečlivé očištění špičky vázání, hlavně čelisti a mechanismu aretace špičky. Proč? Jakmile zajde slunce, nastoupí mráz a firnová kaše obalující vázání ztuhne na kost. Ranní čištěná s nožem v ruce je otravné a zdržuje. Zdaleka ne každá chata má vytápěnou lyžárnu, někdy lyže „přespávají“ venku, opřené o zeď.
Jarní firn zmrzne přes noc na kost...
Skrýt poznámky
Shrnutí
Vázání je poměrně složité a choulostivé, většinou subtilní zařízení, které je výrazně namáháno při každém metru na túře. Proto se vyplatí jemné zacházení, pečlivé očišťování, občasná vizuální kontrola stavu a hlavně rchle mrknout, zda je vázání nastavené na požadovanou velikost bot a má nastavené správné vypínací síly.
