Počasí moc nespolupracovalo, ale kdo hledá...

Najít v Alpách průsečík hezkého počasí a dostatečné nadmořské výšky, to byla na konci dubna těžká písemka. Výsledná tajenka zněla: Okolí masivu Cevedale. Objednáváme ubytko na chatách Martellerhütte a Rifugio Pizzini a náš plán má dva hlavní cíle.

Vysoko nad údolím Martell

Na konci silničky divokým údolím Martelltal / Val Martello se kolem přehrady Zuftritt domotáme ostrými serpentinami až na parkoviště ve výšce 2050 m. Nehrneme se hned k hlavnímu hřebenu a jako aklimatizační túru vybíráme Plattenspitze

Plattenspitze – Punta delle Laste 3422 m

Na zvolený vrchol to máme skoro 1400 výškových po svazích bezpečného sklonu. Máme štěstí, vsadili jsme na správnou kartu. Z výšky sledujeme, jak jsou okolní vyšší hory v mracích a my máme privilegium výhledů od kamenné mohyly na vrcholu.

Nejprve to byla kličkovaná v lese, pak stopa vedla kolem potoka a závěrečná pláň jednoznačně korespondovala s názvem Plattenspitze. Sníh, který napadl v posledních dnech ve spolupráci s větrem a sluncem nám namíchal ne zrovna chutný sněhový koktejl, na vršku byla poleva ve formě krusty. Jak ubývala výška, tím lépe se nám jelo a víc než půlka sjezdu byla parádní.

Zufallhütte nebo Marteller Hütte

Na parkoviště se po sjezdu nabalíme na další 3 dny, v batohu nechybí ledovcová výbava. Na bližší chatu Zufallhütte (používá se i název Rifugio Nino Corsi) to je kousek, pro nás je ale výhodnější vystoupat o 400 metrů výš, na chatu Marteller Hütte 2611 m, která patří AVS (Alpenverein Südtirol). Celkově s túrou na vrchol nám to dnes výškoměr spočítal na 1900 m, což trošku cítíme v nohách. Večeře na Marteller o čtyřech chodech je vynikající a pivo Forst nám taky šmakuje. Takže regenerace začala výborně.

Bloudění v mlze – směrem na Pizzinihütte

Předpověď počasí na další den se zhoršila a naše plány zužujeme na jediný cíl – bezpečně se dostat na chatu Rifugio Pizzini – Frattola. Oproti ránu je stále hůř. Vítr postupně sílí a viditelnost slábne. K tomu sněží. Naštěstí jsme připraveni. V navigaci máme nahrané trasy, které kopírujeme. V difúzní mlze se na ledovci navazujeme na lano. Na první pozici se se mnou hýbe zem a motám se jak hluchá sviňa. Dvakrát dokonce ztrácím stabilitu a skácím se do sněhu. Když se dostaneme do sedla Passo Cevedale, bičuje nás vichr, který může mít klidně 100 km/h. V závětří dřevěné boudy odlepujeme pásy a naštěstí beze ztrát odfouknutím zahajujeme sjezd. Vidíme tak 5 metrů a kvůli mlze se s námi točí svět. Co chvíli kontrolujeme naši pozici na GPS a pomaloučku se prokousáváme dolů. Náhle se oblaka rozevírají a vidíme chatu Pizzini. Objíždíme prudší svah a konečně jsme na bezpečném sklonu. I když jasně vidíme náš cíl, oblouky jsou kvůli optickým klamům vyloučeny. U chaty si můžeme oddychnout, nebyla to procházka růžovou zahradou, zato zážitek hodně silný.

Gran Zebrü nebo Cevedale?

Těžko se nám odhaduje, jaké podmínky na nás čekají na prudkých svazích velké zebry. Protože se nám logisticky hodí vystoupit na Cevedale cestou k autu, volíme na pondělí Gran Zebrü, navíc je trošku lepší předpověď… Na chatě se potkáváme s horským vůdcem Honzánym a jeho klienty a tak je to společensky hned zábavnější.

Královská Königspitze

Když opouštíme moderně zrenovovanou chatu Pizzini – Frattola, je krásně, dojem kazí jen větřík. Místní rychlíci, kteří zaplnili chatu, vyráží vzhůru jako o závod. Více lidí jde na Cevedale, na Gran Zebrü míří zhruba 20 lidí. Po pláních to jde snadno k úpatí hory a díky novému sněhu se dá na lyžích vystoupat až na vrchol koridoru mezi skalami, který se s výškou zužuje. V závěru je už výhodnější stoupat v mačkách. Nutno dodat, že posledních 600 výškových metrů jde o prudký svah, jehož sklon se pohybuje konstantně mezi 40-45 stupni. Z toho je jasné, že musí být tutově bezpečná lavinová situace. Tomu naštěstí přispívá expozice svahů. Prvních 200 výškových metrů vede po jižním svahu, zbývajících 400 m se stoupá po svahu východním. To znamená, že během dlouhých dnů jarního období je trasa výstupu, která je shodná se sjezdovou, za jasných dnů dostatečně vystavena působení slunce, což má na stabilizaci sněhu blahodárný účinek.

V mačkách nahoru, na lyžích dolů

Jít prudkým svahem na pásech vyžaduje jednak vhodný sníh a jednak výstupovou dovednost – zejména správné zatěžování pásů. Výstup v mačkách po spádnici po skidepot je asi optimální metoda výstupu. Pozor na exponovaný závěr po hřebínku ke kříži.

Sjezd vyžaduje jízdu na jistotu, v případě pádu na tvrdý firn hrozí v případě zmrzlého firnu problémy se zabrzděním - jak těla, tak lyží. Za úzkým skalním sedýlkem se sjezd po široké plání mění na úzký koridor, který se většinou sesouvá na lyžích protože na oblouky není moc místa a většinou je to oraniště. Terén na parádní lyžovačku přichází po vyjetí na široký svah pod žlabem a když se povede firn, tak jako nám, je to na pláních čirá radost z jízdy až k chatě.

Monte Cevedale

Na další výraznou horu míří skialpinisté hned ze tří směrů. Od jihu od hotelu Forni a chaty Rifugio Branca. Od severu z chat Zufallhütte a Merteller Hütte a od západu z chaty Pizzini. Cevedale poskytuje parádní výhledy na všechny významné vrcholy pohoří, dlouhé a zajímavé sjezdy. Při výstupu od chaty Pizzini a Branca se jde kolem monumentálních séraků a použití haršajsen výrazně usnadní výstup. Ze čtyř výstupů na Cevedale se mi letos poprvé povedlo, vyjít na lyžích až k vrcholovému kříži. Naneštěstí jsme poslední záblesk slunce spatřili u vrcholového kříže, ale na rozdíl od většiny lidí za námi si můžeme říct "aspoň něco". V lze prokličkujeme prudkým svahem do zóny viditelna a naposledy a stále s obdivem hledíme na Gran Zebrü.

Sjezd na severní stranu nám notnou dobu komplikovala krusta, druhá část sjezdu už byla fajn. Na lyžích jsme zvládli 1800 m dolů a s počínajícím deštěm zamířili domů. Krásné a nezapomenutelné 4 dny se třemi vrcholy a jedním dobrodružstvím v mlze a vichru jsou u konce. Už teď se těším na další výlet s vámi, kluci!