Krkonošská expedice – Muchu Chhish 2024

Hora Muču Kiš představovala v posledních desetiletích pro horolezecký svět zásadní výzvu. O vylezení na vrchol panenské hory usilovalo v posledních letech přes dvacet expedic se silným obsazením. Avšak Muču Kiš úspěšně odolávala. Horu činila nedostupnou kombinace vysoké nadmořské výšky, nevlídného počasí a strmých ledových stěn, umocněná obrovskou vzdáleností mezi basecampem a vrcholem.

Na první pohled není její převýšení nad okolím žádný extrém, vrchol ční jen 263 metrů nad nejbližším sedlem. Jeden z nejtěžších horolezeckých oříšků planety z ní dělá nejen technická náročnost, ale především úplná odlehlost této hory. Není divu, že Muču Kiš byla z uvedených důvodů nejvyšší hora na Zemi, na kterou nikdo nevylezl, kromě vrcholů, které byly horolezcům zapovězeny kvůli náboženským nebo politickým zákazům. 

Muchu Chhish Skrýt poznámky

Muchu Chhish Skrýt poznámky

Muchu Chhish Skrýt poznámky

Expedice Muchu Chhish 2024 Skrýt poznámky

Banán, nenápadná klidná síla... Skrýt poznámky

Radar v bundě Direct Alpine Cyclone Skrýt poznámky

Háček popisuje, jaká byla cesta na vrchol... Skrýt poznámky

S průběhem expedice nás seznámí ambasador Direct Alpine, výrobce českého outdoorového oblečení Zdeněk „Háček“ Hák:

Letošní expedice do pohoří Hindúkuš v Afghánistánu nevyšla, a tak jsme jako alternativu zvolili Karákóram v Pákistánu. Radar navrhl, abychom se pokusili dokončit dlouholetý projekt Pavla Kořínka na dosud nezdolaném vrcholu Muchu Chhish (7 453 m) v oblasti Batura Muztagh. Po rozhovoru s Pavlem bylo rozhodnuto.

Čtyřčlenná parta z Krkonoš a Galas

Dne 6. června jsme ve složení já, Radoslav „Radar“ Groh a Jaroslav „Banán“ Bánský – opustili Českou republiku a přes Islámábád jsme dorazili do Aliabadu v oblasti Hunza. Připojil se k nám sociální a kulturní antropolog Libor Dušek. Pátým členem týmu byl kameraman Tomáš Galásek, jehož cílem bylo zachytit nejen život v horách a náš pokus o prvovýstup, ale i největší místní událost – „Festival oběti“. Dokument má propojit naši expedici s výpravou Krkonošského horolezeckého oddílu na Manaslu v roce 1979, protože naši předchůdci tehdy původně plánovali zkoumat i oblast Batura.

Počáteční potíže

Na počátku expedice jsme se potýkali s řadou komplikací - zpožděným zavazadlem, zdravotními potížemi i nedostatečnou aklimatizací. Po příchodu do základního tábora na moréně ledovce nebyla optimální situace. Na svazích se nashromáždilo velké množství sněhu a tím pádem možností lavin. K tomu nám prognóza počasí slibovala jen krátké časové okno pro výstup.

Aklimatizace a základní tábor

Plánovali jsme aklimatizaci na šestitisícovce, ale kvůli mé nemoci jsme tento záměr museli opustit. Po krátké pauze jsme se přesunuli přes ledovec Muchu a postavili základní tábor pod Muchu Chhish. Rozhodli jsme se aklimatizovat přímo zde a naplánovali čtyřdenní výstup s bivaky ve výškách 4 600 m, 5 400 m a 6 100 m. Trasa kopírovala naši zamýšlenou cestu na vrchol po jižním hřebeni, vedoucím k hlavnímu hřebeni Batura ve výšce 7 300 m.

Aklimatizace proběhla víceméně podle plánu. Ze základního tábora jsme vyrazili 25. června, strávili tři noci na hoře a 28. června se vrátili zpět. Nebylo to ideální, ale neměli jsme více času. Počasí vypadalo stabilně zhruba na týden. 1. července jsme zahájili závěrečný výstup.

Vrcholový výstup den po dni

1. den: Vystoupali jsme skalním kuloárem na ledovec ve 4800 m a pokračovali do 5350 m, kde jsme po 1400 m převýšení postavili první bivak. Ve stanu jsme strávili zbytek dne, protože už v 10:30 dopoledne bylo venku nesnesitelné vedro.

2. den: Čekal nás mix lezení v ledu a skále (M4), následovaný nekonečným ledovým lezením. Stoupali jsme diagonálně do 6300 m pod výrazný sérak, kde vznikl druhý tábor.

3. den: Extrémně náročný den. Strmé ledy a svahy se sklonem až 70°. Sníh byl často hluboký a nesoudržný, proto jsme využili speciální sněžnice Auftriib, které se vkládají mezi botu a mačku. Radar poznamenal, že podmínky byly horší než loni a bez těchto pomůcek bychom to měli o moc těžší. Bivak jsme postavili v 6750 m.

Háček a Radar se na téhle expedici spoléhali na svrchní ultralehké oblečení Cyclone od Direct Alpine.

Bunda Cyclone a kalhoty Cyclone Pants tvoří balíček „400g hardshellového štěstí“, které vás ochrání před náročnými podmínkami jako je déšť, sníh nebo vítr. Jeden z nejlehčích a zároveň nejprodyšnějších třívrstvých membránových materiálů Gelanots Ultra Light Shell zajistí nepromokavost, vynikající větruodolnost a prodyšnost. Přes nízkou hmotnost se bunda i kalhoty pyšní propracovanými funkčními detaily.

bunda Direct Alpine Cyclone Skrýt poznámky

kalhoty Direct Alpine Cyclone Pants Skrýt poznámky

bunda Direct Alpine Cyclone Skrýt poznámky

bunda Direct Alpine Cyclone Skrýt poznámky

bunda Direct Alpine Cyclone Skrýt poznámky

bunda Direct Alpine Cyclone Skrýt poznámky

kalhoty Direct Alpine Cyclone Pants Skrýt poznámky

kalhoty Direct Alpine Cyclone Pants Skrýt poznámky

kalhoty Direct Alpine Cyclone Pants Skrýt poznámky

kalhoty Direct Alpine Cyclone Pants Skrýt poznámky

Vrcholový den

5. července se počasí ráno vyjasnilo a my vyrazili nalehko, bivakovací vybavení jsme nechali na místě. Nejprve jsme sestoupili asi 150 výškových metrů, než se terén znovu začal zvedat. Po překonání několika ledových pasáží jsme dorazili pod vrcholovou stěnu k velké skalní věži, odkud zbývalo 150 m na vrchol. Banán znovu prošlapával stopu, a v 10:20 místního času jsme stáli na vrcholu. Nebylo kam dál stoupat! Do sněhu jsem zarazil kotvu s našimi podpisy a nápisem „Muchu Chhish – Krkonošská expedice“. Na vrcholu jsme strávili přibližně půl hodiny.

Výstup na Muchu Kiš nebyl žádný choďák Skrýt poznámky

Zleva Radek Groh, Zdeněk Hák a Jarda Bánský na vrcholu Muchu Chhish Skrýt poznámky

Háček Skrýt poznámky

Sestup do Aliabadu

Sestup zkomplikovala mizerná viditelnost a silný vítr. Často jsme museli znovu stoupat vzhůru, síly docházely. Navigace zpět k našemu bivaku vyžadovala maximální soustředění. Jakmile jsme dorazili, sbalili jsme se a pokračovali níž, protože předpověď slibovala zhoršení počasí.

Sestup ledovcem byl náročný, orientaci jsem řídil podle paměti. Pod 7000 m se viditelnost zlepšila a bez problémů jsme se dostali k třetímu bivaku (6750 m).

Další den jsme brzy ráno zahájili sestup o 1 500 výškových metrů. Slanili jsme pouze 100 m, ale tvrdý led vyžadoval maximální koncentraci. Banánův výrok „Už se nedokážu soustředit, jsem přeostřený“ mi utkvěl v hlavě.

K poledni dosahovalo vedro extrémních hodnot. Malé laviny a nestabilní ledovec situaci komplikovaly, ale díky jištění jsme se bezpečně dostali dolů. Trvalo to déle, než jsme plánovali, do základního tábora jsme dorazili až pozdě odpoledne.

Počasí se překvapivě v noci drželo. Ráno už bylo šedivé a deštivé. S jeho pokračujícím zhoršováním jsme se vydali za neustálého deště přes ledovec Muchu zpět do Aliabadu.