Oberaletsch je pro fajnšmekry

Stačí vystoupat po jednom z jeho přítoků – ledovcovém splazu Oberaletschglet­scher. Na skále nad ním se osaměle krčí malebná kamenná chajda, trefně pojmenovaná podle proudu ledu, který ji spojuje s civilizací.

Složitý přístup

Odlehlost Oberaletschhütte se projeví i dlouhým a orientačně složitým nástupem. Začíná na parkovišti v rázovitém Blattenu, Vesnice jako vystřižená podle walliského vzoru, tedy domy ze dřeva, stojící půl metru nad zemí na muřích nožkách. Střechu tvoří veliké placaté kameny.

Z Blattenu jezdí na jaře, po skončení místní lyžařské sezóny, lanovka jen ráno a večer. Je to jediné spojení s horní vesničkou Belalp. 

Po třech dnech nepohody slibuje předpověď počasí jarní přívětivost, dnes je však zatím mlha jako mlíko a tak se nehrneme na špici desetihlavého pelotonu.

První složité místo cestou na chatu. Jde totiž o obtížnou túru Skrýt poznámky

Den poté si prohlížíme cestu, kterou jsme šli v mlze. Skrýt poznámky

Milosrdná mlha

Po chvíli přichází první vážná zkouška. Fixní lana nás vedou při traverzu prudkým svahem, přičemž nechybí ani sesouvání po spádnici strmého hangu. Následují různě složité kroky, nicméně jdeme po úbočí podle GPS a vůbec nevíme, kde jsme. Prostě nic pro začátečníky. U velkého balvanu svačíme a po ostrém hřebínku stoupáme do sedla. Tři skupinky, včetně té naší, se zde dohadují kudy dál. Všude okolo jsou exponované, lavinézní svahy. Nakonec se usnášíme na správném směru a krátké problesky světla naštěstí naše rozhodnutí potvrzují. Krátkým prudkým sjezdem se dostáváme do bezpečné roviny kýženého ledovce Oberaletsch.

Chata v oblacích

Navigační přístroj hlásí blízkost cíle, ale po chatě ani vidu. Opět pomůže rozervaná mlha, která nám u okraje ledovce odkryje žebříky na skále. Zdá se být neuvěřitelné, že chata byla při svém zrodu v roce 1890 na úrovni ledovce. Dnes je o téměř 100 m výš a tak ukládáme lyže pod velký balvan a nefalšovanou ferátou stoupáme po skále na chatu. 

Sympatické, středně velké stavení na vyhlídkové skalní polici působí velmi pohostinným domáckým dojmem. Hosté do této útulné atmosféry zapadají. Poklidní milovnící stoupacích pásů, vesměs Švýcaři, jsou pravým opakem halasných anglosaských skupin na vyhlášených chatách Haute Route.

Klasická kamenná chajda... Skrýt poznámky

...výstup na ní je ale neobvyklý - po ferratě. Skrýt poznámky

Lyžárna je dole pod skálou. Skrýt poznámky

Račte si vybrat

Menu túr je na Oberaletschhütte obzvlášť pestré. Málokterá chata se může pochlubit tolika lyžařskými cíli ve svém okolí. Nabízí se hned šestice vrcholů a k tomu ještě dvě sedla. 

Náročný Sattelhorn

První túru směřujeme na zdánlivě nenápadný vrchol na hřebenu, na jehož druhé straně je údolí Lötschental. Po údolním ledovci jde stoupání náramně dobře, horší nás čeká od úpatí hory. Sestupujeme po ferratě od chaty, začíná se rozednívat a okolní vrcholky se postupně ukazují v záři probouzejícího se slunce.

Ráno v pět je kosa jak z nosa, ale rýsuje se krásný den. Skrýt poznámky

...což o hodinu později začíná být jasná věc. Skrýt poznámky

Jasné mrazivé ráno Skrýt poznámky

Ve stínu panuje chlad a tak jdeme zostra. Svah, jímž stoupáme je prudký a ledovec, který ho pokrývá je velmi členitý a bohatý na trhliny. Místy složitě kličkujeme mezi séraky a snažíme se lano držet co nejvíce napnuté. Když už máme trhliny za sebou, svah je pro změnu prudší. Sklon se zvyšuje do té míry, že lyže musí na batoh a po spádnici prudce stoupáme na hřeben. To už je ale sníh příjemně kašovitý a stupy jsou bezpečné i bez maček.

Mezi séraky na laně. Skrýt poznámky

Na lyžích už to nejde nahoru, ale snad to půjde dolů... Skrýt poznámky

Eva ve čtyřicetistupňovém hangu. Skrýt poznámky

Závěrečný úsek po hřebínku je hračka a tak si můžeme prohlédnout pásmo centrálních Bernských Alp a směrem k jihu walliské čtyřtisícovky až po Mont Blanc. Vrchol Sattelhornu obklopují dvě pyramidy, obrovský Aletschhorn a symetrický Bietschhorn.

Haute Route Chamonix-Zermatt z dálky. Skrýt poznámky

Adrenalinový sjezd

Sjezd není vůbec jednoduchý. Místy musí prvojezdec odříznout povrchovou lavinku měkkého, těžkého firnu. Z bezpečnostních důvodů jedeme úseky po jednom. Uvolňování laviny, byť jen povrchové a malé, se přece jenom neprovádí na každé túře. Silný zážitek, především pro toho prvního.

Druhá půlka sjezdu je už v lepším sněhu, ale kvůli trhlinám zastavujeme v pětimetrových rozestupech. Nejlepší firn na nás čeká v závěrečném dojezdu do údolí. Před Aletschhornem to byla důstojná „rozcvička“.

Ve sjezdařské euforii. Skrýt poznámky

Hotovo, posekáno... Skrýt poznámky

Královský Aletschhorn

Aletschhorn přitahuje lyžaře jako magnet. Je totiž jediným vrcholem v okolí, který převyšuje magickou alpskou hranici 4000 m. Navíc vyčnívá nad okolní kopce průměrně o 400 m. Klasická kombinovaná alpská túra na jeho vrchol patří mezi těžké. Převýšení 1700 m a na závěr 500 výškových metrů s cepínem a v mačkách v exponovaném terénu. Čerstvý, zatím nezpevněný sníh, není moc jistou oporou. Skupina, která se pokusila o vrchol včera, ztroskotala na příliš sypkém, nestabilním sněhu v závěrečném výšvihu. Mimochodem přesně to jim předpovídal chatař.

Závěr lyžařského výstupu... Skrýt poznámky

...který vystřídal výstup bez lyží. Skrýt poznámky

Jeho prognóza na dnešek je optimističtější, a proto volíme podobně, jako dvacet dalších útok na velký kopec. Ráno je citelný mráz a bez haršajsen by to rozhodně nešlo. Stále ještě v mrazivém stínu navázáni na laně prokličkujeme pásmem séraků a pak nás konečně pohladí paprsky aprílového slunce. Díky němu nám výstup zpříjemňovalo „kino Nesthorn“. Velkolepá východní stěna tohoto masivu se časem zbarvila od oranžové do zářivě bílé. Po oparu ani památky a tak jsou i docela vzdálené Walliské Alpy dokonale ostré. Počasí je prostě etalonem ideálu.

Kuk na Walliské Alpy, na druhém břehu řeky Rhony... Skrýt poznámky

Příjemně prohřátí dorazíme na plošinku, kde necháváme lyže. Cepín máme zatím stále na batohu a jdeme prošlapanou cestičkou po hřebenu na vrchol. Během pohodlného výstupu se občas otáčíme a obdivujeme horskou krásu Wallisu. Po dvou stech vystoupaných metrech necháváme hole vedle stopy a do akce vstupují mačky a cepín. Jedinou nepříjemností je míjení sestupujících a lezoucích vzhůru. Znamená drobné zdržení. Přesto jsme před polednem na vrcholu.

Nejlepší panorama švýcarských velehor

Grosser Aletschhorn je prostě vyhlídková hora. Směrem na sever jsou jako na dlani nejvyšší vrcholky Bernských Alp (Jungfrau, Mönch, Finsteraarhorn) a k tomu navíc mohutné ledovce, které se na svém soutoku – Konkordiaplatzu „vlévají“ do největšího alpského ledovce, Aletschgletscheru.

Nejvyšší část Bernských Alp Skrýt poznámky

My máme možnost tohle všechno vidět jako z letadla, přičemž se nemusíme tlačit u malého okénka. Dosyta nabaženi Matterhornem, Domem, Strahlhornem, Monte Rosou sestupujeme k lyžím, abychom krásný výstup túru korunovali dlouhým sjezdem. Sluníčko roztavuje vrstvu firnu na těžkou kaši. Rozkrajovat ji lyžemi je bohužel drobátko komplikovanější než kvedlat vařečkou na plotně kaši krupicovou. I proto dotváří atmosféru sjezdu úsměvné pády doprovázené roztomilým klením lyžařů. Přesto si užíváme euforické vlnění až dolů. Závěrečný západní svah s pevnějším sněhem je na závěr pověstnou třešničkou na dortu. 

Walliské Alpy nad inverzí. Skrýt poznámky

 Charakter túr: Náročný ledovcový terén. Většinou těžké dlouhé túry ve výškách nad 3000 m, téměř stále po ledovcích, často s mnoha trhlinami. Túry jen pro dobré počasí. Velmi náročný je nástup k chatě, zejména za špatné viditelnosti. Předpokladem jsou určité zkušenosti  z vysokohorských túr a bezvadná orientace.

Vše potřebné k chatě a túrám - informace o podmínkách, webkamery, užitečné odkazy, metodiku a knowhow, mapy, průvodce, další fotky najdete na skitourguru.com­...Oberaletschhütte, Sattelhorn, Grosses Aletschhorn.