Nastoupat 100 vertikálních kilometrů za zimu není jen tak. Kolik dní za zimu jsi nalepoval pásy?

Uf, těžká otázka, protože jsem to nepočítal a nezaznamenával. Kromě 100 dní v projektu NAHORU jsme je nalepoval možná 10 dní navíc. Dejme tomu asi 110 dní.

Kolik dní jsi projektu musel věnovat?

Můj osobní cíl byl „100 za 100“, kdy jsem chtěl nastoupat 100 vertikálních km za 100 dní… v České republice.

Jaká byla největší porce kilometrů a kde jsi během dne nastoupal nejvíc?

Bylo to dost překvapivě na Bouřňáku. Jel jsme tam poprvé v životě a čekal jsem, že to bude kopec-prcek lokálního významu, navíc byla špatná předpověď s deštěm.

Jenomže se mi tam zalíbilo, protože tam je každá výstupová trasa hezká a zároveň jiná. Sjel jsem pod kopec a hned jsem chtěl jít další a málem jsem tak vystoupal všechny trasy, co tam měly. Líbilo se mi tam a bylo mi jedno, že prší. Nakonec jsem všechny nestihl, protože jsem půl dne dělal podcast, ale i tak jsem tehdy „namotal“ 2304 vertikálních metrů na 30km vzdálenosti.

Co bylo na celém projektu NAHORU nejtěžší?

Jak se říká, nejtěžší je začít a přestat. Pro mě byl největší výzvou poslední měsíc, kdy nastal nejtvrdší lockdown a nedalo se přejíždět mezi okresy. Byla to nečekaná komplikace, protože bych se za takové situace do projektu asi nepustil. Nemohl jsem objíždět krásné kopce, které v českých horách máme, a musel jsem chodit na sjezdovce za barákem, která má jen 50m převýšení. To znamenalo, že ji musím minimálně 20x za den vyšlapat a sjet. Najednou to nebyla krása, na kterou jsem byl zvyklý, ale dřina tréninkového typu.

Přemýšlel jsem, jestli raději neskončit a zkusit to za rok znovu. Nakonec jsem to pojmul jako výzvu, najít způsob, aby mě i toto bavilo.

Zafungovaly audioknihy, které jsem při „kolotoči“ na sjezdovce poslouchal, a na které jsem se každý den těšil.

Napadla Tě někdy myšlenka, že to vzdáš?

To tě napadne vždycky, ať děláš cokoli. Ale nejvíc jsem rozmýšlel ten poslední měsíc.

Kdyby Tě chtěl někdo následovat a zopakovat 100 kiláků do kopce, co bys mu poradil?

Určitě to jde, je třeba to jen dobře promyslet a nevzdat. To číslo, kolik denně nastoupáš, nakonec asi není důležité. Při nastavení jsem vycházel z toho, že jsem schopný vystoupat 3000 výškových metrů za den. Šel jsem to tempem 1000 m / 3 hodiny. No a to bylo přesně tolik, kolik jsem chtěl denně jít. No a 100km za 100 dní už se pak nabízelo samo.

Záleží taky na terénu. Vyjít 1000 metrů denně v Alpách mi přijde stejně namáhavé jako běhat 10km denně po rovině. Vyjít však 1000 metrů denně v Česku, už mi přijde jako 15 km po rovině.  No a třeba na maďarských rovinách si 1000 výškových denně ani neumím představit.

Taky jsem věděl, že budou dny, kdy určitě na lyže nepůjdu, jako na Štědrý den. A budu muset pak další dny nastoupat o to víc, abych to dohnal. Bylo nutné si proto stanovit cíl s rezervou.

Radil bych proto každému, aby si nastavil ze začátku raději menší cíl, který dokáže naplnit, než se zbytečně frustrovat neúspěchem. A když to půjde, tak si naložit víc a mít pak spíš větší radost.   

Jsi docela zaměstnaný člověk a tipuju, že před začátkem jsi netrénoval. Nebo to bylo jinak? Cítil jsi s přibývajícími dny nárůst kondice?

Jak říkáš, vůbec jsem netrénoval. Bylo by smutné, kdyby se to na kondici neprojevilo. Má to blahodárný vliv nejen na kondici, protože když se Ti něco povede, tak Tě to posune a posílí komplexně, nejen fyzicky.

Bylo časově náročnější natáčet videopodcasty nebo šlapat do kopce?

Videopodcasty jsou pro mě osobně náročnějsí. Na podcast je dobré se předem dobře připravit a nastudovat informace o tom, koho chceš zpovídat. Následuje organizace kolem termínu a místa natáčení. Samostatnou kapitolou je technika a natáčení, plus stříhání u počítače.

Máš určitě nějakou zpětnou vazbu od lidí, které jsi motivoval začít se skialpem…

Tím, že jsem potkal lidi, které to motivovalo, a začali chodit na skialpech jsem si splnil svůj cíl. Člověk má pocit, že udělal dobrou věc, a to je fajn. Taky potkávám lidi, kteří začali na skialpech sledovat nastoupanou výšku místo vzdálenosti, a to mě taky těší, protože to dává ve skialpu smysl.

Určitě jsi musel chodit i za mizerného počasí, někdy brzo ráno, jindy po setmění. Zocelilo Tě to?

Byly dny, kdy jsem potřeboval být už v 8 ráno doma. Musel jsme proto vstát už ve 3, abych to stihnul. Někdy byl silný vítr a pršelo, bylo jasné, že ten den nikoho venku nepotkám. Nemáš při tom tak ušlechtilé pocity jako když je krásný slunečný den… ale je to jak říkáš, člověka to zocelí.

Představ nám stručně vrstvy oblečení, ve kterém jsi absolvoval většinu túr?

Když se hýbeš, tak toho dnes moc nepotřebuješ. Spodní prádlo vlna merino s nízkou gramáží (kolem 130 g/m2 - ACLIMA Lightwool). Na tom zateplovací vrstva merina (s gramáží 200 g/m2, já měl geniální Hoodsweater od ACLIMA). Navrch lehká péřovka, v mém případě UNIQ od Direct Alpine. Nepostradatelná je kvalitní membránová bunda a kalhoty, kterou používáš proti větru, sněhu nebo dešti na jakoukoliv vrstvu (já jsem drtil bundu Directalpine GUIDE a kalhoty MIDI). K tomu kvalitní prstové rukavice a palčáky na krutý mráz a čepice.

Jak zvládaly nadprůměrně časté nasazení lyže, vázání, pásy a boty?

Nic jsem neriskoval, a použil vyzkoušené vybavení z předchozích let. Obstálo tak, že na tom budu chodit i letos, opotřebení je minimální.

Měl jsme vybavení Fischer. Boty Traverse TS, lyže Transalp 86 Carbon s originál pásama a vázání Fisher Tour Speed Lite 2.0 s brzdou.

Čím jsi měřil parametry túr?

Hodinky GARMIN Fénix 6X… nadupaná mašina!

Jaká byla tvoje technika pro natáčení rozhovorů s hosty?

Jsem v tomto směru amatér a vystačil jsem s GOPRO kamerou a zvukovým rekordérem od ZOOMu.

Co bys příště u podobného projektu udělal jinak?

Nechtěl bych už chodit v době COVID-ové.

Máš v hlavě nějakou další outdoorovou výzvu?

Mám, ale z pověrčivosti si to nechám pro sebe.

Děkuji za odpovědi a přeju i nadále spokojený život…