Co je dobré sdělit na úvod…

Každá lyže je na něco určená. Lyže pro skialpinismus a skitouring jsou ve svém živlu při pomalejší jízdě v neupraveném terénu. Lyže na upravenou, tvrdou sjezdovku a rychlou jízdu jsou specializované lyže pro alpské lyžování. Když si kupujete skialpové lyže, platíte za lehkost, kterou dosahují výrobci dražšími materiály a minimalistickou konstrukcí. Když si kupujete sjezdové lyže na pistu, platíte za tuhost a stabilitu na upraveném tvrdém svahu.

Když pojedu na skialpech neupraveným sněhem, budu jako mistr rallye Sebastian Loeb. Když s lehkými, subtilními lyžemi vyjedu na sjezdovku, nepojedu naplno, ale z Loeba se změním na řidiče autobusu. Když se rozjedu na sjezdařských lyžích po zmrzlé, upravené pistě, posvištím jako Niki Lauda nebo Lewis Hamilton. Na stejných lyžích mimo sjezdovku (nejsou stavěné na volný terén) ovšem pojedu zadrženě a na jistotu, opět jako řidič školního autobusu…

Co z toho vyplývá? Nejezděte na skialpových lyžích po sjezdovce sportovním, agresivním stylem, prodloužíte jejich životnost.

Jakým lyžím hrozí zlomení

Rozdělíme si „šlapací“ lyže do 4 kategorií: race – light tour – classic skitour – freeride touring. Riziko mechanického poškození lyží se týká hlavně prvních dvou kategorií, zřídka pak nejlehčích lyží pro skitouring. Jaké jsou parametry takových lyží?

  • Lyže race má šířku 60-70 mm a váží do 1500 g/pár.
  • Lyže light tour má šířku 71 – 80 mm, váhu v rozmezí 1500 – 2200 g/pár.
  • Lyže skitour classic mají šířku 81 – 96 mm, váhu v rozmezí 2200 - 2800 g/pár.

U robustnějších lyží je jejich zlomení velmi nepravděpodobné.

Vhodná volba lyže

Tělesná konstituce lyžaře a jeho jízdní styl by měly být v souladu s volbou lyží. Když sáhne 90 kg chlap po závodních úzkých lyžích a dá si na záda 10 kg batoh, má solidní předpoklady k tomu, že 160 cm dlouhým, 700 g vážícím lyžím ublíží, zvlášť budou-li náročné sněhové podmínky. Platí úměra, že čím těžší lyžař a čím agresivnější styl jízdy, tím robustnější a delší lyže by měl mít. 70 kg atleti si budou užívat i na lehoučkých a úzkých lyžích, metrákoví chlapi raději na trochu těžších, širších lyžích.

Bota – vázání – lyže

Tato triáda v souladu je prostě základní předpoklad optimální výbavy. I u skialpů platí okřídlené, že „vše souvisí se vším“. Základním kamenem setu jsou boty. Ty by měly odpovídat zvoleným prioritám skialpinisty / skitourera / freeridera. Podle vybrané boty by se mělo volit vázání. Tak třeba na lyžáky Scarpa Maestrale není moudré přiřazení vázání ATK Trofeo, které má smysl v setu s lehkými závodními nebo alespoň light tour botami. Pro Maestrale je logickou volba vázání, které je fajn pro skitouring a zvládne i freeride. Třeba Fritschi Vipec, Dynafit Rotation, G3 ION 12 nebo ATK Raider / Freerider. Pak následují lyže, které by měly mít k těmto botám šířku pod vázáním víc než 95 mm, klidně i přes 100 mm. Lehčím, užším lyžím by slušela více bota F1, popř. F1 LT, pokud zůstaneme u Scarpy.

Při nehodě někdy něco nevydrží

Stane se nějaký karambol a to je nápor pro lyžařovo tělo, lyže a vázání. V ideálním případě povolí v tomto systému vázání, které bývá většinou bezpečnostní. Rozšířeným nešvarem (pro někoho pojistkou proti ztrátě lyží) je zamknutí špičky. V tu chvíli se ztrácí bezpečnostní funkce vázání a buď povolí lyže, zcela výjimečně zamknuté vázání, vázání se i se šrouby může vytrhnout z lyží nebo utrpí lidské tělo (to s největší pravděpodobností).

Čím lehčí lyže, tím větší nebezpečí poruchy

Zkuste si vzít do ruky skialpové lyže a lyže na sjezdovku. Zatímco ty skialpové by uneslo i čtyřleté dítě, se sjezdovými se někdy zapotí i dospělý. Rozdíl ve váze i robustnosti je obrovský, zato rozdíl v nárocích na lyže se až tak zásadně neliší. Totéž platí i pro vázání - ultralehké miniatury by měly vydržet to samé jako mohutní vázání na sjezdovku. Dá se to přirovnat k autům. Výdrží třeba terénní Land Rover totéž co náklaďák Tatra?

Každá lyže má nějakou životnost

Lehké lyže mají většinou dřevěné jádro a nějakou vrstvu laminátu nebo karbonu. Lehká dřeva, typicky nejrozšířenější paulownia, případně balza, karuba atd., nemají takovou pevnost jako těžký buk nebo jasan. Jsou proto náchylné na zlomení.

Lyže mají záruku 2 roky, jako jiné spotřební zboží. Někdo na nich vyrazí za zimu jen několikrát, profesionální horský vůdce na nich během sezóny prolyžuje třeba 2 měsíce. Záleží na podmínkách, ale když je tvrdý povrch, schytávají lyže spoustu ran, které se sčítají a na stavu lyží se neblaze podepisují. Šachista asi nebude mít opotřebované klouby na nohou, na rozdíl od ligového fotbalisty po konci kariéry. Nebo když budete služebně jezdit autem každý den, projeví se opotřebení dříve, než při svátečním ježdění na občasné víkendové výlety.

Hmotnost a výška postavy

To je velmi důležité hledisko pro výběr lyží. Každý lyžař, vážící přes 70 kg, by měl svou váhu při výběru lyží a vázání zohledňovat. Samozřejmě, že s rostoucí váhou roste tento aspekt na významu. Navíc na zádech je vždy batoh. Menší freeridový může mít i s airbagem do 5 kg, na haute route přes ledovce se můžete dostat na 15 kilo. Tady se vraťte k odstavci o souladu systému boty - vázání – lyže.

Styl jízdy lyžaře

Někdo lyžuje ve skialpovém terénu podobně agresivně jako na sjezdovce, jiný má cit pro sníh a v jeho jízdě dominuje technika nad silou. Čím preciznější technika jízdy, tím menší rázovité zatížení pro lyže a tím menší riziko jejich poškození.

Silové poměry

Tady hraje roli šířka lyže pod vázáním. Když jedete po tvrdém sněhu na lyžích šířky 90 mm nebo užších, nemá šířka takový vliv. Ale od 95 – 100 mm pod vázáním už roste na významu. Lehké lyžáky s ne zrovna masivně vypolstrovanou vnitřní botičkou na lyžích 100+ mm už v oblasti vnitřního kotníku a nad ním při jízdě na tvrdém povrchu neblaze pocítíte. Páková síla s každým milimetrem šířky lyží roste a když nemáte na nohou šířce lyží odpovídající lyžáky, tak roste úměrně i diskomfort. U širokých lyží se prostě projeví nevyváženost vlastností dvojice lyže-boty otlačenými kotníky a bolavými měkkými tkáněmi v oblasti vnitřní strany holení a lýtek.

Prošlápnutí lyží

Tenhle neblaze proslulý fenomén je tu s námi pořád a čeká na svou příležitost. K prošlápnutí potřebujeme především „terénní past“ která podrží špičku a patku lyží na vyvýšeném terénu a nechá působit plnou váhu lyžaře s batohem na střed lyže. Zkuste si představit lyže jako most nad propastí. Kraje lyže jsou na pevných základech a vaše lyžáky jsou uprostřed mostu. Když se povede zatížit střed lyže nejen statickou vahou, ale přidá se k tomu dynamický impuls, zatížení lyže je enormní a ne vždy ho vydrží.

Nárazy

Do něčeho narazit, to bývá častá příčina nehody, která může mít důsledky jak pro tělo lyžaře, tak pro lyži samotnou. Typické je to na jaře, kdy je málo sněhu. Těsně pod povrchem sněhu jsou kameny, které lyžař nevidí. Mohou být pokryté třeba jen milimetr slabou vrstvou sněhu. Když na takto maskovaný kámen najedete zatíženou lyží, která je právě v zahajovací části oblouku, může se o kámen zastavit. Lyže dostane ránu, lyžař spadne a pak se uvidí, co se stalo. Rýha ve skluznici, poškozená hrana nebo prasklá lyže, která pak může mít za následek třeba rozlepování vrstev lyže.

Sněhové podmínky

Zima 21-22 je v Alpách ve znamení větru a tak jsou na svazích velmi často tvrdé formace sněhu s členitým povrchem, typické sastrugi. Náraz do nich lyžemi je podobný, jako náraz do kamene nebo do stromu.

Stejně neblaze jako jarem obnažené kameny mohou mít tvrdé kusy sněhu a ledu ve sněhové pokrývce. Stačí hrouda zmrzlého sněhu velikosti jablka a když ji člověk nešťastně trefí, může být po lyži… Právě tvrdé částice na sněhu i pod ním jsou často otázkou štěstí nebo neštěstí při volbě lyžařovy stopy.

Terénní nerovnosti

Jde hlavně o rýhy a zářezy nebo koryta potoků. Především taková, která protínají spádnici a jejich přejezd může vyvolat krátkodobou extrémní zátěž lyží, podobnou jako při popisovaném prošlápnutí. Čím víc se průsečík jízdní dráhy s prohlubní blíží pravému úhlu, tím hůř.

Šetrné zacházení

Týká se hlavně jemné manipulace s vázáním. Častým nešvarem je neopatrné zarážení lyží patkou do sněhu, zvlášť tvrdého. Odchlípnutí svrchní vrstvičky u patky nebo narušení povrchové fólie znamená možnost pronikání škodící vlhkosti do jádra lyže.

Rozteč montážních bodů vázání

Strukturu lyží narušují otvory pro šrouby, kterými je přišroubované vázání. Čím větší rozteč šroubů tím lépe. Naopak, když jsou osy šroubů blízko sebe, nejsou místa s oslabeným profilem rovnoměrně rozložena profilem lyže. To samozřejmě platí hlavně pro širší lyže – čím širší, tím víc.

Co na to titanalové pláty?

Titanalový plát je oblíbený zpevňovací prvek lyží, který kladou výrobci lyží jako svrchní vrstvu v oblasti tzv. pedálu lyže, což je tam, kde je vázání. K tomu kousek před špičkou i za patou. Titanal dobře poslouží jako pevná, stabilní vrstva pro vruty, kterými drží vázání na lyži. Řekl bych taková kotva vrutů. Krom toho zvyšuje tuhost lyže v torzi a celkovou odolnost lyží.

Ale pozor, obě rozhraní mezi dřevem a Titanalem jsou slabá místa. Lyži skoro vždy prošlápnete před špičkou vázání a právě tady končí tvrdý kovový plát titanalu. Totéž platí po doskoku do záklonu na patky, i tady může mít Titanal nežádoucí efekt.

Dynamický posuv patky

Při mezním zatížení, kdy se rozhoduje o poškození lyží, vázání nebo těla může pomoci funkcionalita vázání, která umožňuje patce předozadní posuv a dovolí vázání vypnout i při extrémně prohnuté lyži. Právě posun patky může být faktor, který zabrání destrukci materiálu i těla.

Torzní síly

Torze, neboli kroucení lyží vlivem zatížení lyžaře, je pro systém vázání - lyže také podstatná zátěž. Ta narůstá s rychlostí jízdy, šířkou lyže (širší lyže = větší páka) a hmotností lyžaře. Podle výrobe lyží Forest Skis, Viktora Devečky se přenáší až 90% torzních sil působících na lyže do špičky vázání. To platí u čistě techových vázání s piny na špičce i na patce. Rovnoměrnější rozložení zatížení mezi špičku a patku zajistí tzv. hybridní vázání, které má koncepci patky podobnou jako běžné, sjezdové vázání. Tady je přehled hybridních vázání.

Štěstí nebo smůla… hranice je tenká

Někdy trefíš kámen nebo zmrazek a lyže dostane pořádnou šlupku. Jindy kámen mineš o centimetr. Ano, štěštíčku jdeš naproti, tím, že o lyže pečuješ, zkontroluješ občas, zda jsou utažené šrouby vázání i správně nastavené vypínací síly. Ale jestli se ti při jízdě něco nepřiplete do cesty? Jasně, občas můžeš jet pomaleji a máš pak o zlomek vteřiny víc na vyhnutí se překážce, ale to je tak všechno, co se dá dělat. Prostě bez štěstíčka to nejde.

Výrobní vady

Koupíš si auto, hezky se o něj staráš, bydlí v garáži a přesto se může stát že má nějaká součást motoru poruchu – třeba palivové čerpadlo. Ano, dnes vyrábí skoro všechno stroje, poskládané do automatické linky, ale vždy je tam lidský faktor - obsluha strojů, která ovládá chod linky nebo přidává do systému různé komponenty ke zpracování. A protože chybovat je lidské, všude, kde působí člověk, mohou nastat chyby… I při výrobě lyží.

Statistické zákony a reklamace

Více prodaných lyží přináší více reklamací a poruch a platí to i naopak. Populární značky prostě mají v tomto ohledu těžší život. Každá z firem může k reklamacím přistupovat jinak. Od přísně věcného pojetí až po mimořádnou vstřícnost. Až na Lusti, Egoé, Sporten, Kästle a Forest Skis jde o zahraniční výrobu. Zásadní vliv v přístupu k reklamacím má u zahraniční výroby jejich distributor. Některé firmy mají skialpové lyže jen jako doplněk, jiné naopak jako zásadní sortiment a v souladu s tím se snaží reklamace vyřizovat rychle i ve prospěch uživatelů.

A co na Facebook a Instagram?

Živnou půdou pro diskuse na internetu jsou problémy. Negace převládá nad chválou a s tím je potřeba přistupovat ke zveřejněným postům a diskusím. To, že má někdo lyže, na kterým se mu výborně jezdí i šlapce do kopců se moc nesděluje, to se považuje za samozřejmost. Jakmile někdo zničí čelist u špičky vázání nebo zlomí lyže, strhne se kolem toho bouřlivá diskuse. Spousta samozvaných odborníků, často s malými znalostmi o produktech, má potřebu se vyjádřit. Když je jejich názor označen ostatními za irelevantní, začnou reagovat o to usilovněji. A tak pořád dokola.

Co z toho plyne? Post se zlomenou lyží může signalizovat, že tahle značka je v kurzu a občas se něco s lyžemi stane. To, že je lyže zlomená, nevypovídá nic o tom, zda je to vadou lyže nebo nekvalitním materiálem nebo chybou lyžaře, který do něčeho napálil. Ať už kvůli vlastní chybě nebo měl prostě smůlu. Nedočtete se ani, jakým stylem na nich lyžař jezdil a jak se k lyžím choval…

Málokterá značka zveřejní počet prodaných lyží za rok a související počet reklamací. Tohle prostě zůstává ve firmách pod pokličkou.

Vždy je něco za něco…

Kdo si zkusí potěžkat třeba 15 let staré lyže a porovná to s těmi současnými, obvykle zjistí, že jsou lehčí. Je v nich méně materiálu, popř. lehčího a méně pevného materiálu s nižší hustotou. Opět tady platí něco za něco. Lehké lyže usnadní výstup, ale trochu se zhorší jízdní vlastnosti a nebezpečí zlomení a jiných poruch je vyšší…

Takže nakonec zpráva pro gramisty – každá mince má dvě strany!