Na skialpech s dětmi #2. Jak na to?

V 1. díle jsou popsány základy všeobecné průpravy a získávání lyžařských dovedností. Teď se posouváme k dovednostem skialpovým…

Kdy začít na skialpech?

Přece jen děti nejsou tak odolné proti chladu a jejich tělo se hůře vyrovnává s vyšší nadmořskou výškou. Když chcete spěchat nebo svým příkladem děti strhávají mladší sourozence, je 6 let nejnižší věk, alespoň já to mám tak vyzkoušené na velmi lehkých tratích.

Nejlépe to s dětmi funguje, když se rodičům podaří vyvolat u dětí touhu po skialpování, pak nebude potřeba křečovité motivace čokoládou. Prostě když vám vám dítě řekne: “táto/mámo, já chci jít s tebou“ je to ideální stav.

Nejstarší syn začal v 8 letech. Dcera, pro kterou je starší brácha sportovním vzorem nalepila poprvé pásy v 7 letech a nejmenší Lukáš už v 6. Tady se projevuje právě ta motivace staršími dětmi. Krásně se to poslouchá, když za vámi přijde malý lyžařík a vysloví přání, že by chtěl vyrazit na pásech na kopec….

Kde začít

Zatímco pro dospělé jsou většinou české hory příliš malé, tak pro začátky s dětmi jsou ideální. Nižší nadmořská výška přináší výhodu slabšího větru a mrazu. Naše hory jsou malé a proto docela civilizované – možnost ohřát se s dětmi v chatě a objednat jim horkou čokoládu je fajn.

Typ výstupového terénu

Doporučuji mírné svahy, bez nutnosti stoupacích otoček. Sklon svahu by neměl překročit 25°. Optimální jsou svážnice v lesích v okolí lyžařského střediska. Alma mater našich dětí je Dolní Morava. Výborné sjezdovky a skvělý dětský park. Začaly tam i na skialpech. Z místních skialpových tras jsme nejvíce využívali tu po bikovém trailu ke Stezce v oblacích.

Není nikde prudká, točky v lese znamenají stálé střídání úseků a vjemů a není to nuda. Pak je motivací pohled na stezku a nedaleké občerstvení na Slamněnce. Když je krásně, proč nepokračovat po běžkařské trase k lavičkám a průsekem nahoru na Slamník. Odměnou je výhled na Praděd i na Králičák.

Někdy mají děti ambice jezdit v prašanu nebo zvládnout náročnější cíle než navrhujete. Když odhadnete, zda na to mají a jsou vhodné podmínky, proč to nezkusit… Podmínkou je dobrá znalost schopností dětí a správná intuice.

Pozor na freeride!

V našich horách je velmi málo možností pro trénink jízdy v neupraveném sněhu. Kdo bydlí na horách, vyzobe si snadno čerstvý prašan, ostatní musí v tomto ohledu spoléhat na štěstí a náhodu. Základ je jistá jízda po sjezdovce a pak je dobré postupně získávat jistotu, když padá sníh a tratě jsou rozježděné a hrbolaté a vyžadují odpovídající reakce lyžaře. Když je možnost sjet panenskou nerozježděnou pláň, děti se to rychle naučí i mimo manžestr.

Buďte kritičtí a netahejte děti do koridorů, kde by se mohly trápit – opět je tu, dříve zmiňované, riziko znechucení mimosjezdovkého lyžování, ztráta sebevědomí, nástup nadměrného strachu apod.

Sjezd po sjezdovce je u dětí do 10 let sázkou na jistotu a já to s dětmi nedělám jinak. Sjíždějte po kratších úsecích, aby děti vydržely se silami po celou délku sjezdu. Když ale narazíte na pěknou louku s panenským prašanem, hurá dolů a pokreslit to! Tady se projeví jak dobrý, tak nedostatečný základ lyžařských dovedností ze sjezdovky.

Jak vybírat túry

Při výběru trasy bych doporučoval jednoduchou zásadu. Jednou během túry do kopce a jednou dolů. Sundávat pásy a měnit mód vázání zabírá čas, děti mohou vychladnout. Tohle samozřejmě platí hlavně pro ty menší, do 12-13 let věku.

Ohledně délky a převýšení túry uplatňujte zásadu přiměřenosti. Buďte soudní v posuzování jejich kondice a dovedností, v tomto směru doporučuji raději „defenzivní optimismus“!

Další faktor je vyhnout se potenciálně lavinovému terénu, což je v našich horách snadné, v Alpách taky, pokud přizpůsobíte cíl túry dětem. S tím souvisí i používání pípáku – v lesích na Dolní Moravě ani v Jeseníkách je nepoužíváme. Děti se s nimi naučily v rámci zábavy vyhledávat, ale těžko od děcek do 15 let můžete očekávat, že vás najdou, napíchnou sondu, vyhrabou vás a ještě zavolají na horskou službu.

Zacházení s lavinovou výbavou trénujte Během slunné túry o pauze, práci s lopatou při budování bunkru atd. Postupně s věkem dětí zvyšujte obtížnost „výcviku“ tak, aby byly v 15 letech připraveny do reálného skialpového života.

V alpském terénu by děti měly nosit batoh s lopatou a sondou a mít pípák na těle. Od mala se budou učit, že na skialpy se bez batohu nechodí.

Samozřejmě jim během túry vysvětlujte co je nebezpečné a hlavně vysvětlujte PROČ.  Vysvětlení musí být s ohledem na schopnost dětí informace zpracovat (věk, dosavadní znalosti atd.). Myslím, že smysl to má od 11-12 let.

Co je nutné děti naučit ze skialpových dovedností?

• Nalepit a odlepit pásy, uložit je do transportního vaku.
• Zapnout lyžáky do vázání/adaptéru.
• Zapnout si přezky na výstup tak, aby boty nikde nedřely – skelet (spodní přezky) na pevno, komín na volno.
• Nasadit si na tělo lavinový přístroj a ovládat základní manipulaci. Optimální výstupový krok – nezvedat lyže, jen sunout. Správná délka kroku. Prostě minimalizovat spotřebu energie.
• Ulehčovat si výstup holemi = zapojení rukou.
• Umění zatočit na pásech při výstupu – zatáčka během pěti kroků.
• Sjíždět mírné svahy s nalepenými pásy.
• Ovládat manipulaci s patní opěrkou vázání.
• Naučte děti nalézt svoje vhodné tempo výstupu a udržovat ho. V duchu hesla „raději pomalu a pořád“.
• Volit přiměřenou rychlost sjezdu s ohledem na kvalitu sněhu a členitost terénu.
• Učit se číst terén, poznávat jaké nástrahy nebo požitky poskytuje ten, který sníh.
• Při sjezdu jezdit úseky po jednom a zastavovat nad skupinou.
• Večer si popovídat o túře a říct, co bylo dobré a co špatné, případně nebezpečné. Samozřejmě vlídným tónem a s patřičným vysvětlováním.

Skvělá skialpová máma s kuřátky! Skrýt poznámky

Silný společný zážitek

Nezapomeňte si nastavit hlavu tak, že jste na túře pro děti zodpovědným horským vůdcem a že jste připraveni na jejich pomalejší tempo, častější přestávky, občasnou nespokojenost s čímkoli, že jim může být zima atd.

Ano, není to pro rodiče vždy úplně jednoduché. Musí myslet na více věcí než při túře bez dětí, ale ten pocit, že společně s děckama vystoupáte třeba na Šerák je k nezaplacení. Doporučuji zažít na vlastní kůži!

Praktické rady pro skitouring s dětmi

• Dodržovat pitný režim, mít dostatek tekutin.
• Mít s sebou svačinu i rezervní pamlsek pro případ krize nebo zdržení. Energetické tyčinky a čokoláda jsou vhodnější než chleba se salámem. Nejlepší je mít oboje.
• Hlídat správné na vrstvení oblečení – ani horko, ani zima.
• Za mrazivých dnů si na svačinu obléci zateplovací bundu.
• Noste v batohu záložní vybavení. Dostatečně teplé rukavice, ideálně palčáky a čepici, případně podkolenky.
• Na odpolední túru si přibalte čelovky, tempo dětí nemusí být vždy stejně rychlé.
• Během túry jim sdělujte různé informace o sněhu, jaké nebezpečí vás může potkat, popisujte hory, které vidíte, vysvětlujte a učte pohyb na skialpech – je to výborná škola hrou a třeba rozvinete svůj pedagogický talent, o kterém jste ani nevěděli…
• Učte děti slušnému chování na horách -  nekřičet, neohazovat odpadky, zdravit pocestné apod.
• Vštěpujte dětem, co v horách znamená pokora a jak se má chovat skialpinista, který chce umřít stářím a ve spánku.
• Děti jdou často ve sjezdařských botách, které nejsou na chůzi (když používáte adaptér). V lékárničce nesmí chybět hojivé náplasti na puchýře ála Compeed.
• Nezapomeňte přibalit přilbu a lyžařské brýle na bezpečný sjezd.
• Ochrana proti slunci je moc důležitá – krém s vysokým faktorem, sluneční brýle, zakrytí krku pružným rukávem…
• Pozor na túru s rozdílnou kondicí a věkem dětí. Raději udělejte více skupinek, každá by měla mít své tempo. Jasně, že každá skupinka musí mít alespoň jednoho dospěláka. Lepší je naplánovat si rozdělení dětí dopředu a podle toho balit rezervy.
• Nikdy nezapomeňte dát do batohu sadu na opravy s patřičným obsahem.

Náročnost túry pro začátečníky i zdatnější děti

Malé dítě zvládne vystoupat 300 výškových metrů, vyšlapat 600 výškových je v pohodě pro 10 leté dítě, starší zvládne mnohem víc, záleží na kondici a správnosti provedení kroku. Zase platí pravidlo, že méně může být více. Když je na vrcholu vidina horké čokolády, půjde se dětem líp. 

Vždy si dejte časovou rezervu, do konce ledna bývá proklatě krátký den.

Janek Bednařík natáčel s dětmi v rámci svého motivačního projektu Nahoru, podívejte se na video...

V posledním díle se zaměříme na skialpové vybavení pro děti…

Za doplnění a trefné postřehy děkuji Tomášovi Vidlákovi, tátovi dvou malých skialpinistů.