• Pohyb sportovce představuje zátěž sněhové pokrývky. Při „šetrném“ zatěžování sněhu (rozestupy, zátěž bez rázů, jízda bez pádů atd.) se výrazně snižuje pravděpodobnost uvolnění laviny člověkem.
  • Na rozdíl od mohutných, katastrofálních lavin jsou laviny uvolněné člověkem menší a většinou vedou ke stržení jedné nebo několika osob.
  • Nezřídka je člověk na nebezpečí laviny upozorňován varovnými signály (praskání ve sněhu, spontánní laviny v okolí atd.). Záleží pak na tom, zda je vnímá a vyvodí z nich správné závěry.

Vliv zatěžování sněhu pohybem lyžaře 

  • Hloubka účinku zátěže lyžařem je při běžném zatížení 40 až 60 cm. Při větším zatížení, např. pádu může být až 1 m.
  • Čím tvrdší sníh, tím menší působení zátěže do hloubky a o to větší zátěž do šířky.
  • Nejmenší zátěž do hloubky sněhu způsobuje lyžař plynulou jízdou po obou rovnoměrně zatížených lyžích na tvrdém sněhu.
  • Největší zátěž do hloubky sněhu způsobuje lyžař při pádu, skocích nebo ve skupině více lidí, kteří se shromažďují blízko od sebe.
  • Deskovou lavinu uvolní lyžař nejčastěji v místech s nižší sněhovou pokrývkou, protože sněhová deska zde bývá tenčí a působení pohybu sportovce na kritickou vrstvu je proto intenzivnější.