Everest ponouká mnohé. I lyžaře a snowboardisty. Po lyžařském prvosjezdu Slovince Karničara měl přijít na řadu snowboardista. Stal se jím český lékař Petr Machold. Z celá akce se stalo drama, které div, že neskončilo tragédií. Chyběly opravdu jen centimetry...

Petr Machold sepsal své dojmy z nejdramatičtějších chvil...

„Krev mi buší ve spáncích a kyslíku je zatraceně málo. Při zapínání skeletů do vázání se zadýchávám, jako bych běžel maratón. Zbývá mi druhá část sjezdu severního žebra Mount Everestu. Za sebou mám včerejší první část z C2 (7.600 m) do C1 (7.060 m). Když všechno dobře dopadne, budu už večer spát v kempu ABC (6.500 m).

Všude kolem je led. Po sněhu ani památky. Přezka konečně zaklapla, dotahuji poutko cepínu v pravé ruce, nasazuji brýle a vstávám. Kolem stojící Šerpové mi přejí good luck a čínská televize začíná točit. První úsek si dlouho prohlížím. Nechce se mi. Sklon je příliš velký a všude jen led. Jestli mi to ujede, jsem v háji. No co, zkusím to. Vyrážím.

Pomalu se rozjíždím, ale hned vzápětí nabírám slušnou rychlost. Už zase funím jako pes při aportu. Otočka. Jde to. Druhá, třetí a sakra !!!

Prkno se smeká na ledové plotně a padám. Dopad ani tolik nebolí, ale rozjíždím se po zadku ze svahu. Za chvíli se řítím rychlostí jako předtím na prkně. Ledovcová trhlina pode mnou je stále blíž a blíž. Snažím se přetočit se na břicho. Nejde to....

Trhlina pode mnou otevírá svůj chřtán. Hlavou se mi nepromítá celý můj život, jak se často říká, ale pořád se mi opakuje: jsi v prdeli, jsi v prdeli! Konečně ležím na břiše a zalehávám cepín, který se neochotně a hodně pomalu noří do ledu... Stojím! Nohy mám v luftě nad trhlinou, Chybělo půl metru...

Škrábu se ven. Nedá mi to. Zvedám se a pokračuji ve sjezdu. Objíždím trhlinu a sklon svahu se mírně narovnává. Konečně. Prkno sviští po ledu. Pomalu dělám jednu točku za druhou. Několik kolmých schodů skáču dolů. Dopady jsou tvrdé. Jak když pleskne deska o desku. Největší skok slaňuji - 10 metrů volného letu je na mě moc.

Už zbývá jen kousek. Hrany se snaží zakousnout alespoň trochu do ledového krunýře. Prkno vibruje na nerovném povrchu.

Jsem dole. Potlesk a poplácávaní ostatních horolezců mě těší. V duchu si však říkám „nikdy více!“

Česká expedice Tibet 2003 měla za cíl vystoupit na 3 osmitisícovky: Shisha Pangmu, Cho Oyu a Everest spojený s prvosjezdem. Tragický nedostatek sněhu zhatil plán Petra Macholda pustit se na snowboardu z vrcholu nejvyšší hory světa. Podařilo se mu však utvořit světový prvosjezd a sjet její severní žebro z maximální výšky 7600 m n.m. Výš je už jen skála.

Ani na jeden vrchol expedice kvůli špatnému počasí nevylezla. Od prvních dnů foukal silný vítr a byl velký mráz. Navíc se expedice stala obětí zlodějů – ano, i pod Everestem se krade! Tak přišla o většinu výškového vybavení a po zbytek času potýkala s alarmujícím nedostatkem materiálu.

 Na Petrovu počest pojmenovali jednu ze skialpovém tras na jeho domovském Bouřňáku - jmenuje se Serpentiny pro Macholda...