Tragédie z roku 2018 na úpatí hory Pigne d´Arolla byla v té době výjimečná tím, že k ní došlo jednak kvůli podchlazení a jednak na jedné z nejfrekvento­vanějších tras Alp, po které se pohybuje hodně skupin, které jsou často vedené horskými vůdci. Podobné neštěstí se se odehrálo 9. března 2024, když se v rámci přípravy na Patrouille Glaciers dostalo do nouze 6 skialpinistů, kteří umrzli pod sedlem Valpelline nad Zermattem.

Obě nehody se staly v době, kdy má každý k dispozici vyspělé technologie a předpovědi počasí a navigační přístroje i trasy k nahrání jsou snadno dostupné. V tomto článku se podíváme na chronologie neštěstí z Haute Route, 29. 4. 2018.

Skupina s horským vůdcem

Skupinu vesměs zkušených 8 klientů středního věku vedl profesionální horský vůdce Mario Castiglioni (59 let) z řadou zkušeností ve velehorách celého světa. Přestože by si mnozí z klientů zvládli zorganizovat přechod Haute Route sami, najali si služby agentury proto, aby se nemuseli o nic starat a naplno si užívat krásu hor.

Cabane Dix Skrýt poznámky
Cabane Vignettes Skrýt poznámky

Trasa přes Pigne Arolla

Na trase přes Verbiér je tato, téměř 4000 m vysoká, vyhlídková hora nejvyšším bodem. Tentokrát však předpověď počasí neslibovala daleké výhledy, naopak se očekával silný vítr. Ráno začalo poměrně hezkým počasím. Skupina si tedy nasadila batohy a vyrazila směrem na na Col de la Serpentine. Z vrcholu Pigne d´Arolla se obvykle sjíždí slabou hodinku k chatě Cabane des Vignettes s nádhernou polohou na hřebeni ve výšce 3160 m. Protože vyrazili v 6:30, měli na chatu přijet kolem pozdního oběda. Jenže už nikdy na Vignettes nedorazili. Původně na tuto chatu jít neměli, vůdce změnil cíl, místo na chatu Rifugio Nacamuli se rozhodl jít na Cabane Vignettes.  

Jak skupina postupovala a v jak těžké situaci byla, popisuje tehdy 50letý Ital Tommaso Piccioli, který kritickou noc přežil. Piccioli je zkušený skialpinista, skialpinismu se věnoval od 22 let a byl aktivním členem Alpského spolku v Bolzanu a absolvoval i několik výcvikových kurzů pro skialpinisty. Civilním povoláním je architekt.

Cesta na Pigne Arolla od Cabane Dix Skrýt poznámky

Počasí se zhoršilo

První tři hodiny výstupu mělo družstvo částečně zataženo, slabě foukalo. Kolem deváté ráno, když už byli dost vysoko se ale počasí prudce zhoršilo. Obloha se zatáhla, vítr zesílil. Mlha a slabé sněžení snížily viditelnost téměř na nulu. Přesto skupina pokračovala ve výstupu.

Někdy mezi 11. a 12. hodinou se skupina dostala do vrcholových partií Pigne d’Arolla. Když došli k sedlu pod vrcholem, vítr ještě víc zesílil a počasí se ještě víc zhoršilo. Byla taková zima a vichr tak prudký, že se rozhodli vynechat obědovou pauzu.

Navigace přes smartphone

Vůdce navigoval skupinu pomocí chytrého telefonu. Mobilní signál je na velké části Haute Route omezený a proto i v režimu letadlo spotřebovává mobil hodně energie. Energetickou náročnost znásobilo nepříznivé počasí - mráz doprovázený větrem. Mnohem spolehlivější je navigace přes přístroj GPS, který měl k dispozici právě Piccioli. V navigaci měl ale bohužel uloženou letní trasu, nikoli však zimní, která se mírně liší. Zatímco všechny mobily postupně přestaly fungovat, Piccioliho GPS byla v bílé tmě jediným prostředkem orientace.

Zbýval krátký sjezd

Normálně by to byl od vrcholu ke Cabane des Vignettes jen krátký sjezd. Kvůli větru, sněžení a mizivé viditelnosti, která podle Piccioliho tehdy klesla pod dva metry, se vůdce Castiglioni rozhodl, že si skupina sundá lyže, nasadí mačky a bude sestupovat pěšky.

Tommaso Piccioli přežil a popsal celé neštěstí Skrýt poznámky
Navigační přístroj nesmí ve skupině chybět. S nahranými GPX tracky Skrýt poznámky

Další skialpinisté

V okamžiku, kdy přišel whiteout, se ke skupině přidali ještě francouzští skialpinisté, kteří šli bez vůdce a taky měli problémy s orientací. Teď tedy odcházelo od Pigne d’Arolla 14 lidí.  Vpředu Piccioli, který se snažil pomocí svého GPS sledovat letní trasu, za ním Castiglioni a zbylých 12 skialpinistů. Neuvázali se na lano, avšak podle Piccioliho si vůdce uvázal lano kolem pasu a vlekl ho za sebou po sněhu, aby měli orientační „stopu“, když na něho nebylo vidět.

Kopírování letní trasy

I kdyby byly v GPS lepší mapy, v této mlze by to stejně dostatečně nevarovalo před trhlinami či prudkými srázy. Mezitím se navíc rozbouřil ještě silnější vichr. Během pomalého sestupu z vrcholu dosahovaly poryvy větru přes 80 km/h, teplota klesala a sněžení sílilo.

Zoufalý boj o přežití

Viditelnost se pohybovala jen v řádu metrů, snaha držet letní trasu vedla k častému bloudění. Namísto hodinového sjezdu se přišla bitva o přežití – i proto, že se přidaly bouřkové jevy s ještě silnějším větrem a sněžením. Po hodinách lopotného postupu, vracení se a zkoušení v hučícím větru, zimě a sněhu, bez jídla a pití, byla skupina pozdě odpoledne na pokraji sil. Přesto zoufale pokračovali v hledání chaty. Byli přesvědčeni o tom, že další pokračování je nejlepší volba.

Reprofoto: Swisstopo Skrýt poznámky

Klíčové místo

Pro sjezd k chatě Vignettes je zásadní najít úzký průchod skalami na spodní části svahu. Je označen kamenným mužíkem a má jen tři až čtyři metry na šířku, takže je těžké ho nalézt, zejména za špatné viditelnosti. Když je vidět, tak to není žádný problém.

Chata Vignettes je blízko

Chata Vignettes byla skutečně relativně blízko, což šlo vidět na displeji GPS. Jenže klienti netušili, jak záludné je to klíčové místo mezi jejich polohou a chatou. Kvůli větru, sněžení a nulové viditelnosti nenašli ani kamenného mužíka, ani ten důležitý průchod před závěrečným svahem. Místo toho se ocitli nad ním, dál se vyčerpávali a ztráceli síly. Kolem 21. hodiny se setmělo.

Záverečný hřeben k chatě Vignettes (reprofoto SRF) Skrýt poznámky
Tak málo chybělo skupině na chatu (reprofoto SRF) Skrýt poznámky
Klíčem k záchraně bylo trefit tento traverz na závěr sjezdiu z Pigne Arolla (Reprofoto SRF) Skrýt poznámky

Satelitní telefon nefungoval

Vůdce Castiglioni oznámil skupině, že musí skončit s pokusy dostat se k chatě. Pokračovat v noci by bylo příliš nebezpečné. Když vytáhl satelitní telefon, aby zavolal pomoc, měl vybité baterie. V té chvíli neměla skupina na výběr – musela se pokusit vykopat bivak ve sněhu a přečkat noc. Jenže se nacházeli na skalnatém hřebeni. Situaci ztěžoval fakt, byli na jižním svahu a vítr, který dosahoval síly vichřice, přicházel z jihu.

Nedostatek sněhu pro vybudování nouzového úkrytu

Piccioli vyhrabal za balvanem malou jeskyni. Ale pro pořádný nouzový úkryt tam nebylo dost sněhu,“ vzpomíná. Vítr byl tak silný, že všechen sníh odfoukl. Všichni sice měli v batozích záchranné alu folie, ale v tom větru byly k ničemu.

Situace se každou hodinou zhoršovala. Teplota dál klesala, fyzické i psychické došly. Všichni se snažli ukrýt do maličkých úkrytů, které se jim podařilo vykopat.   

Zůstat v pohybu a neusnout

Piccioli nejprve zkoušel stát, aby neusnul a zůstával v pohybu. Nakonec ale raději seděl opřený o balvan, s co nejmenším kontaktem se sněhem. Věděl, že musí zůstat vzhůru a hýbat se, aby přežil. Snažil se dělat alespoň drobné pohyby, aby udržel v činnosti srdce. Pohyb zároveň bránil usnutí. Protože když usnete, přijde podchlazení a je konec. Piccioli si proto přikázal, že následujících osm až deset hodin nesmí usnout.

Oběti podchlazení

Uprostřed noci šel Piccioli zkontrolovat tři ženy v onom nevelkém úkrytu a zjistil, že jsou na tom bídně. Na začátku té hrozné noci měl pocit, že jedna z žen je tom velmi špatně a nedá se vyloučit, že zemře. Piccioli si ale nemyslel, že by měl zemřít někdo další.

Když Piccioli o chvíli později mluvil s horským vůdcem Castiglionim, ten mu sdělil, že mu sněhová bouře vypálila zrak, že je slepý. O pár hodin později ho Piccioli zahlédl, jak sedí s batohem na zádech. Když dorazila ráno záchrana, našla jeho tělo na úpatí svahu pod skalním ostrohem, kde skupina nocovala.

Na následky podchlazení zahynulo 7 skialpinistů (reprofoto SRF) Skrýt poznámky

Silná vůle přežít

Piccioli se vrátil do svého úkrytu a soustředil se na to, aby přežil. Teplota klesla hluboko pod nulu, vítr se blížil rychlosti 100 km/h, sníh jej bičoval. Věděl, že už mu nezbývají téměř žádné síly a i přemýšlení je obtížné. Jediná šance na přežití spočívala v neustálém pohybování se. Dvakrát nebo třikrát ho napadlo, že to vzdá. Proč to neudělal?

Piccioli na kritické chvíle vzpomíná takto: „V tom stavu o sobě tak úplně neuvažujete. Je to divné, ale když dojde úplně na konec, myslíte na ostatní. Já myslel na svou ženu, na matku, a říkal si, že tohle jim přece nemůžu udělat, chce se mi, ale nemůžu. A to mě zachránilo.“

Konečně svítá

Za svítání konečně vítr a sněhová bouře ustaly. Piccioli měl oči zavřené, aby je chránil před větrem. Když je teď otevřel, obloha byla zatažená, ale viditelnost už byla ucházející. Vstal a podíval se po svých kamarádech ze skupiny. Jedna Němka seděla poblíž, ještě žila. Někteří byli v bezvědomí. Leželi na břiše, zapadaní sněhem.

Chata na dohled

Tommaso Piccioli  se rozhlédl po údolí a spatřil chatu Vignettes. Brzy mu došlo, že zas tak blízko není a že tam nebude snadné dojet na lyžích. V nejistotě, co dělat dál, vytáhl termosku a podělil se o čaj s německou účastnicí výpravy. Během uplynulých 24 hodin nic nejedli a nepili, byli na dně. Najednou pod nimi zahlédla Němka skialpinisty. Piccioli křičel o pomoc. Úspěsně, lidé se zastavili se, shlukli se a bylo jasné, že ho slyšeli. O patnáct minut později přiletěl vrtulník.

Pro většinu členů skupiny to bohužel bylo pozdě. Jeden ze skialpinistů už byl mrtvý a dalších šest zraněných zemřelo v následujících dvou dnech na podchlazení a omrzliny. Mezi oběťmi byli i horský vůdce skupiny a jeho manželka.

Byl to v Alpách opravdu tragický víkend. Během této bouře zemřelo na různých místech dohromady 16 lidí, z toho 7 nedaleko chaty Vignettes.

Uprostřed vichřice a sněžení Skrýt poznámky

Předpověď túru nedoporučovala

Osudná bouře nebyla náhlá ani neočekávaná. Horský vůdce, který šel s klienty tutéž trasu jen 24 hodin před Castiglionim popsal, že ráno 29. dubna bylo na chatě Cabane Vignettes silné föhnové proudění - typický jižní vítr přes hlavní hřeben Alp. Od Pigne d’Arolla směrem k Zermattu bývá většinou obzvlášť silný.

Počasí bylo dokonce horší, než meteorologové předpovídali. Silný vítr a mizerná viditelnost přinutilo několik skupin pod vedením horských vůdců k ústupu do údolní Arolly. Ostatně do Arolly vede také úniková trasa z chaty Dix…

Nedostatečné plánování túry mezi chatami Cabane Dix a Cabane Vignettes

Když začal smutný příběh postižené skupiny u chaty Dix, na cílové chatě Vignettes se už čerti ženili. Vůdci museli klientům individuálně pomáhat na krátkém úseku od chaty k závětrné straně hřebene, kde se teprve dalo připnout lyže. Ve stejném čase Castiglioniho skupina teprve odcházela z chaty Dix. Chaty jsou propojené telefonem a jediný krátký hovor před odchodem z Dix by stačil k tomu, aby se Castiglioni dozvěděl, jaká vichřice na cílové chatě panuje už ráno.

Stačil jeden telefonát

Původním cílem skupiny byla chata Rifugio Nacamuli al Col Collon. Kvůli předpovědi počasí se vůdce rozhodl o kratší variantě na chatu Vignettes. Dalo by se očekávat, že si vůdce při změně plánu zavolá do příští chaty, aby se ujistil, že je tam dost místa. Speciálně u téhle chaty, která je velmi často plně obsazená.

Rozhodování ve skupině

Horský vůdce logicky rozhodoval za celou skupinu, je však nezodpovězenou otázkou, proč se tak zkušená skupina ostřílených skialpinistů nechala vmanipulovat do prekérní situaci, když předpověď počasí nebyla optimistická. Případně proč se nerozhodli pro návrat v okamžiku, kdy byla ještě reálná cesta zpět.

7 obětí nedaleko chaty Vignettes (reprofoto SRF) Skrýt poznámky

Nedostatečná komunikace

Podle svědectví Piccioliho byl jedním z důvodů, proč skupina nerozporovala jeho rozhodnutí, fakt, že lidé ve skupině neměli tušení, jaký plán se chystá a kudy se půjde. Žádná porada s vůdcem neproběhla a Piccioli prohlásil, že kdyby věděl o úzkém průchodu k chatě, nechtěl by jít dál.

Dokumentární videa o tragédii

Hned v roce 2018 vznikla 2 dokumentární videa. V roce 2024 uvedla švýcarská televize SRF dlouhý dokument 1:30 hod. Všechna viz níže!

Haute Route – Das Drama, německy, 2018, 16 minut

 

Todesfalle Haute Route – Rekonstruktion eines Dramas, německy, 2024, 1:30 hod

 

The HORRIBLE Haute Route DISASTER 2018, anglicky, 15 minut

 

 

 

Témata k diskusi ve vaší skialpové komunitě

  • Pečlivé plánování túry v předvečer?
  • Každý člen skupiny by měl být v obraze – kam, kdy, proč…
  • Mít plán B, popř. plán C – otočení, únik do údolí, návrat na chatu.
  • Sběr informací – chatař, horští vůdci, ostatní skialpinisté na chatě?
  • Předpověď počasí?
  • GPS navigační přístroj nebo hodinky nebo mobil? GPS přístroj ve skupině!
  • Nahrané trasy by měli mít všichni členové skupiny ve svých zařízeních nahrané!
  • Komunikace při plánování i během túry!