Základní fakta o působení chladu

  • Na každých 100 výškových metrů, o které vystoupáme, klesne teplota v průměru o 0,65 °C.
  • Lidské tělo potřebuje stálou vnitřní teplotu 37 °C. Bez ohledu na to, jestli venku panuje +30 °C nebo -40 °C.
  • Životně důležité metabolické procesy probíhají u člověka jen v úzkém rozmezí teplot.
  • Podchlazení nastává poklesem teploty tělesného jádra pod 35°C. Platí obecné pravidlo, že tělesná teplota pod 32 °C je vždy životu nebezpečná.
  • Hlavním důvodem ztráty tepla je nízká teplota. K velkým tepelným ztrátám ale citelně přispívá ještě vítr a vlhkost. Všem známý windchill efekt může vést k podchlazení a omrzlinám i při mírných teplotách nad nulou.
  • Dalším rizikovým faktorem je suchý a studený vzduch a s ním spojená ztráta tekutin. Chladný vzduch je často suchý, a tak při dýchání v horách dochází k velkým ztrátám tekutin. Krev pak řídne, pomaleji protéká tělem, což zvyšuje riziko omrzlin i podchlazení.
  • Chlad poškozuje tělo dvěma způsoby – podchlazením a omrzlinami. Podchlazení postihuje celý organismus, omrzliny jsou lokální. Lokální omrzlina sama o sobě život neohrožuje. Proto má přednost léčba podchlazení.
Windchill efekt - závislost mazi teplotou a rychlostí větru Skrýt poznámky

Procesy v těle během podchlazení

  • Přestože každý člověk je teplokrevný savec, odolnost proti chladu se u každého jednotlivce liší.
  • Jak reaguje tělo, když je ztráta tepla větší než jeho produkce? Nejdříve se tělo snaží udržet stálou vnitřní teplotu vyšší dechovou frekvencí, aktivitou krevního oběhu a svalovým třesem. V závislosti na svalové hmotě může třes zvýšit tvorbu tepla až šestinásobně.
  • K udržení svalového třesu tělo potřebuje glukózu jako zdroj energie a tělesný tuk jako izolaci. Vytrénovaný člověk sice vyrobí teplo svalovou činností, ale tuk ještě předtím působí jako ochrana a zpomaluje ztráty tepla. Většina lidí má podkožní tukovou vrstvu silnou pět až šest milimetrů.
  • Svalový třes funguje jen do té doby, než se vyčerpají energetické zásoby těla. Klíčový je glykogen – když se vyčerpají zásoby cukru z trávení ve střevech, ze svalů a jater, třes už není možný. Nedostane-li se člověk včas do tepla, tělo začne dělat „výběrové řízení podle důležitosti“. Omezí průtok krve do okrajových částí a krevní oběh se soustředí v jádru těla. Tím si tělo co nejdéle chrání životně důležité orgány.
  • V důsledku toho se omezí zahřívání periferních částí (končetin) krví, krevní destičky a krvinky se shlukují, krev houstne, až se nakonec přestávají prokrvovat celé končetiny. Následuje to, co asi někdy v horách zažil každý - prsty na rukou a nohou jsou ledové a bolí, když se opět prohřívají.
  • Pokud se ani v takové situaci nepodaří nebo nedají provést zahřívací opatření, která jsou v této fázi už skutečně nezbytná, pokračuje tělo ve stejném principu i uvnitř. Průtok krve se dále snižuje i v tělesném jádru, dech a srdeční činnost se zpomalují, až se při pokračujícím poklesu vnitřní teploty zastaví úplně a člověk ztratí vědomí. Tento proces podchlazení sice zvyšuje riziko lokálních omrzlin, je ale i účinnou sebeobranou těla proti nedostatku kyslíku v životně důležitých orgánech.
  • Už zhruba 50 let platí v medicíně zásada: „Nikdo není mrtvý, dokud není mrtvý a zároveň zahřátý.“

Podchlazení jako zachránce života

Ano, při šťastné shodě okolností může hypotermie zachránit život. Když má zasypaný člověk pod lavinou vytvořenou před obličejem vzducho­vou kapsou, tak za několik minut upadne kvůli nedostatku kyslíku a opakovanému vdechování oxidu uhličitého do bezvědomí. Přestane se třást zimou a tělo chladne rychleji. Právě v tom je naděje - s klesající vnitřní teplotou se snižuje i spotřeba kyslíku v těle, takže šance na přežití teoreticky stoupá. Předpokladem ale je, že dýchací cesty zůstanou volné. Většinou však bohužel dojde k jejich ucpání, a proto se většina zasypaných udusí dřív, než by podchlazení „stihlo“ tělo zachránit díky „úspornému režimu fungování tělesného jádra“.

Člověk zasypaný v lavině, který je dostatečně oblečený a je obklopen sněhem, ztrácí vnitřní teplotu „jen“ o 0,1 °C za hodinu, protože sníh i oblečení celkem dobře izolují. Naopak ve vodě, která je výborným vodičem tepla, ale mizerným izolantem, můžeme o 1 °C přicházet každé dvě minuty.

Pozitivní vliv podchlazení

Kryokomory, otužování v ledové vodě je pro zdravého člověka velice pozitivní. Při ochlazení se rozmnoží receptory reagující na chlad a zablokují se receptory bolesti. Podobně jako při hypotermii se cévy smrští, a když pacient po několika minutách opustí kryokomoru nebo vyleze z vody, cévy se opět rozšíří.