První tragická lavinová nehoda sezóny 2024/2025 se stala 4. 3. 2025. Dalo by se tedy říci, že v době, kdy se zima pomalu překlápí do jara, sněhové podmínky se stabilizují, slunce je výše a den je delší. Je to období, na které čeká mnoho zkušených horalů a skialpinistů. Bohužel, ne vždy se všichni vrátí bezpečně domů. Někdy si hory vyžádají tu nejvyšší daň.
Málo sněhu
Zimní sezóna 2024/2025 je statisticky extrémně suchá. Co se srážek týče, proběhla pouze tři významná sněžení. První se odehrálo na začátku ledna (4.–6. 1. 2025, přibližně +20 cm), druhé a zároveň poslední bylo 10.–11. 1., kdy místy napadlo až 50 cm sněhu. Následovalo dlouhé suché a teplé období. Lavinový stupeň č. 1 (nízké lavinové nebezpečí) trval od 21. 1. 2025 neuvěřitelných 38 dní. Povrch sněhové pokrývky ztvrdl na velmi tvrdou, místy až ledovou vrstvu. Pohyb v horském terénu byl obtížný, protože v nižších a středních polohách sníh zcela chyběl. I ve vyšších polohách byla výška sněhové pokrývky hluboce podprůměrná. Na svazích vyčnívaly skalní bloky, prahy a dojezdy žlabů často končily v kamenité suti.

Kritická vrstva hranatozrnitého sněhu
V noci ze čtvrtku na pátek (27.–28. 2. 2025) konečně přišly srážky. Na tvrdou a zledovatělou starou sněhovou pokrývku napadlo až 20 cm nového suchého sněhu. Vazba mezi těmito dvěma vrstvami nebyla dobrá, navíc se na jejich rozhraní vyskytovala vrstva nebezpečného hranatozrnitého sněhu. V pátek bylo v Nízkých a Vysokých Tatrách zaznamenáno několik lavin. V sobotu následovaly další dvě lavinové nehody, naštěstí bez vážnějších následků. Většinou se jednalo o severní nebo stinné svahy. Stupeň lavinového nebezpečí se držel na 2. stupni (mírné lavinové nebezpečí).
3. 3. 2025 Středisko lavinové prevence a vzdělávání vydalo lavinovou předpověď na úterý 4. 3. 2025 viz PDF. Pro oblast Vysokých Tater byl stanoven druhý stupeň lavinového nebezpečí. Hlavními lavinovými problémy byly trvale slabá vrstva v severním sektoru a mokrý sníh z natávání v jižním sektoru. V lavinovém bulletinu se mimo jiné psalo:

Dvojice zkušených slovenských skialpinistů se 4. 3. 2025 brzy ráno vydala na túru do Vysokých Tater.
Jejich plánem byl skialpinistický okruh Popradské pleso – Váha, Pustá lávka, Železná brána, Popradské pleso. Z Popradského plesa vystoupali do sedla Váhy, odkud sjeli na sever do Ťažké doliny a pokračovali směrem k Pusté lávce. Vzhledem k náročnému terénu se rozhodli sundat lyže, upevnit je na batoh a pokračovat pěšky. První z dvojice nešťastně uvolnil lavinu, která druhého strhla přes několik skalních prahů.
Navzdory maximální snaze přeživšího, který se co nejrychleji dostal ke strženému a zasypanému kamarádovi, ho dokázal lokalizovat (částečné kritické zasypání) a vykopat ze sněhu. Bohužel už mu nedokázal pomoci. Dráha laviny v exponovaném terénu a skalní prahy se mu staly osudnými.
ÚDAJE O LAVINĚ:
- Šířka odtrhu: 15 m (během pádu strhla další sníh)
- Nadmořská výška odtrhu: 1 980 m n. m.
- Sklon odtrhové oblasti: 36° – 40°
- Orientace: severozápad – sever
- Délka laviny: 370 m
- Nadmořská výška nánosu: 1 760 m n. m.
- Výškový rozdíl: 220 m
- Šířka nánosu: 50 m
- Velikost laviny podle EAWS: 2 (střední)
Dvojice se pohybovala v extrémně strmém terénu (kritický sklon) s expozicí na sever (v lavinovém bulletinu označená jako oblast se slabou vrstvou sněhu). Kvůli terénu se nemohli pohybovat na lyžích, ale šli pěšky, což vedlo ke zvýšenému dodatečnému zatížení sněhové vrstvy. Dráha laviny vedla přes skalní prahy. Tyto faktory bohužel zapadly dohromady a vedly k tragickému konci.
4. 3. 2025 si hory vybraly krutou daň. O život přišel milovník hor, zkušený horal, otec a přítel. Čest jeho památce.
Z této tragické nehody je možné si vzít ponaučení. Druhý stupeň lavinového nebezpečí je příčinou mnoha nehod (ve světě 30 %, na Slovensku – viz graf níže). Ani zkušený expert s množstvím dnů strávených v terénu nemusí odhalit všechna nebezpečí. I menší laviny (dokonce i při 1. stupni lavinového nebezpečí) mohou být smrtelné a efektivní kamarádská pomoc nemusí vždy stačit.
Trvale slabá vrstva
Tento lavinový problém je zrádný tím, že kritické vrstvy jsou v terénu velmi obtížně rozpoznatelné. K jejich identifikaci slouží sněhové profily, testy stability a varovné znaky – například čerstvě spadlé laviny na podobných expozicích nebo nehody v předchozích dnech. Problémem sněhových profilů je skutečnost, že situace se může o pár metrů vedle diametrálně lišit. Velmi záleží například na tloušťce desky nad slabou vrstvou. V místech, kde je deska silnější, se napětí nemusí přenést do dostatečné hloubky. Naopak v místech s tenčí deskou je její uvolnění snazší. Slabou vrstvu často tvoří hranatozrnný sníh, který je výrazně měkčí než deska nad ním, a tím pádem funguje jako ideální kluzná vrstva pro laviny.









