„Získali jsme nový vhled do toho, jaké procesy rozhodují o uvolnění klouzavé laviny,“ říká Amelie Fees, vědkyně v institutu SLF v Davosu. Zkoumala, jaké podmínky musí panovat v půdě a sněhu, aby k uvolnění klouzavé laviny došlo (viz infobox níže).

Malá klouzavá lavina u Frauenkirch (Foto: Stefan Margreth / SLF) Skrýt poznámky

 

Lavinová výzkumnice Amelie Fees pořizuje sněhový profil v místě utržení klouzavé laviny, mimo jiné za účelem zjištění vlhkosti spodních sněhových vrstev. (Foto: Alec van Herwijnen) Skrýt poznámky

Amelie Fees měřila tři zimy teplotu a vlhkost půdy. Poprvé tak vědci získali data přímo pod masami sněhu, které po vodním filmu kloužou do údolí. Dlouhodobým cílem je vytvořit pravidla pro včasnější a přesnější varování.

Doposud to bylo sotva možné – na rozdíl od jiných typů lavin nejsou zatím procesy vedoucí ke klouzavým lavinám dostatečně prozkoumané. Proto je jejich předvídání tak obtížné. Práce Amelie Fees přispívá ke změně.

Co jsou klouzavé laviny?

Při klouzavé lavině sjede celá sněhová pokrývka po vhodném podkladu, např. trávě nebo skalní plotně – a to vždy spontánně. Sníh na spodní vrstvě musí být mokrý. V zimě se to děje zezdola, když půda stále drží zbytkové teplo z léta. Na jaře proniká voda z tajícího sněhu a deště sněhem až k půdě.Před samotným uvolněním se ve sněhu často – ale ne vždy – tvoří trhliny zvané „rybí ústa“, které fungují jako varovný signál.

Klíčový výsledek výzkumu

Je přínosné dlouhodobě monitorovat půdu a sníh pomocí senzorů přímo na lavinových svazích, místo spoléhání se pouze na meteorologická data. „Díky tomu můžeme sestavit přesnější předpovědi,“ říká Fees a dodává: „Data musí být detailní jak v čase, tak v prostoru.“

Na hoře Seewer u Davosu nainstalovala 44 senzorů na svah, kde klouzavé laviny v zimě pravidelně padají. Každých 15 minut měřila teplotu a vlhkost půdy. Výsledky ukázaly, jak jsou tyto dva parametry rozloženy a jakých hodnot dosahují těsně před uvolněním laviny. To přináší nové poznatky o tom, kdy a kde je půda jak vlhká.

Instalace senzorů na svahu, kde v zimě dochází ke klouzavým lavinám. (Foto: Amelie Fees / SLF) Skrýt poznámky
„Rybí tlama" – trhlina ve sněhové pokrývce jako varovný signál. (Foto: Frank Techel / SLF) Skrýt poznámky

Co je to obsah tekuté vody (LWC – Liquid Water Content)?

Sníh je tvořen ledem (pevným skupenstvím vody), ale ve sněhové vrstvě může být současně přítomna i voda v kapalném stavu.
LWC udává procentuální podíl kapalné vody v celkové hmotnosti sněhu:

  • 0 % = suchý sníh
  • do 4 % = vlhký sníh
  • kolem 20 % = mokrý sníh
  • 100 % = sníh je úplně roztátý

To pomáhá při předpovědích – klouzavé laviny se totiž spouštějí právě v místě mezi půdou a sněhem, když se tam vytvoří vodní film, po kterém pak celá sněhová masa sklouzne dolů. 

Klouzavé laviny nad obcí St. Antönien (kanton Graubünden). (Foto: FotoHomberger) Skrýt poznámky
Klouzavá lavina v pohybu. (Foto: SLF) Skrýt poznámky

Jak takový vodní film vzniká?

Podle Fees existují tři hlavní mechanismy:

  1. Teplá půda – roztápí spodní vrstvu sněhu.
  2. Voda z půdy – nezmrzlá voda z půdy proniká do spodní části sněhové pokrývky.
  3. Voda shora – déšť nebo tající sníh se dostane až k půdě.

Dřívější poznatky vycházely převážně z pozorování. Už delší dobu se ví, že klouzavé laviny se objevují hlavně v časné zimě a na jaře – což odpovídá právě těmto mechanismům: „Na začátku zimy je teplota půdy vyšší než okolí, na jaře zase stoupá obsah vody v půdě,“ říká Fees.

Pro lavinové preventisty a záchranné složky jsou klouzavé laviny velkou výzvou.
Ve sněhově bohatých zimách mívají velký objem, a tedy i ničivou sílu. Navíc se mohou uvolnit kdykoliv – ve dne i v noci. Jejich čas nelze předpovědět a nelze je uměle vyvolat, například odstřelem.

Ani pokud se ve sněhu vytvoří trhliny, nemusí lavina spadnout hned – může to trvat i jeden až dva dny. To vše z nich činí nebezpečný a nevyzpytatelný jev.

„Dalším krokem výzkumu je zjistit, kolik vody a jak velká plocha je potřeba, aby se lavina opravdu uvolnila,“ uzavírá Fees.

Odkaz na studii (anglicky):

The source, quantity, and spatial distribution of interfacial water during glide-snow avalanche release: experimental evidence from field monitoring

Autor článku: Jochen Bettzieche – ekonomický a vědecký novinář s více než 25 lety praxe v oblastech udržitelnosti, klimatické změny a obnovitelných zdrojů energie.