Volba typu stanoviště záleží hlavně na sněhových podmínkách. Výhodou jsou nejen zkušenosti a schopnost odhadu, ale také nácvik budování sněhové kotvy v různých typech sněhu a testování její nosnosti.
V případě záchrany z trhliny je u dvoučlenného družstva nutno počítat s tím, že sněhovou kotvu musí umět zbudovat člen družstva, který zůstal na povrchu. A to i v obtížné situaci – když mu na úvazku visí kamarád. Nutné je tedy zachytit a zabrzdit pád, sundat lyže, hole i batoh, z něj odepnout cepín a hrabat, to vše s citelným závažím.
Druhy štandů
T-kotva z cepínu
T-kotva je asi nejlepší způsob jištění na fixním bodu v hutném sněhu a firnu. Nejprve vyhrabejte, kolmo ke směru zatížení, asi 10 cm širokou rýhu. Hloubka (alespoň 40 cm) se řídí kvalitou sněhu - čím měkčí sníh, tím hlouběji. Poloha cepínu je zřejmá z obrázku. Ještě než cepín zarazíte, vytvoříte si jeho hrotem „kanálek“ na vyvedení sešité ploché smyčky od cepínu. Poté zmíněnou smyčku (nejlépe sešitou, plochou, dlouhou 120 cm) navléknete na topůrko cepínu a zarazíte ho do rýhy hrotem dolů. Smyčku vyvedete kanálkem na povrch a cepín důkladně zahrabete sněhem a udusáte. Do smyčky zapnete karabinu s pojistkou zámku.
T-kotva z lyží
Pokud je sníh příliš měkký, používáme pro zřízení T-kotvy místo cepínu lyží, postup je stejný jako u kotvy z cepínu. Pouze rýhu musíte vyhrabat širší, podle délky lyží. Lyže sepnete skluznicemi k sobě a vložíte do rýhy tak, aby plocha lyží působila kolmo na směr zátěže. Na zakopání lyží je vhodné použít lopatu.
Zaražené lyže
Pokud je sněhový podklad velmi měkký, je lepší než z cepínu budovat kotvu z lyží. Osvědčilo se zarazit do sněhu patkami každou lyži zvlášť a na nich zřídit rovnovážné ukotvení prostřednictvím sešité ploché smyčky. Lyže by přitom měly směřovat skluznicemi k trhlině, aby nepoškodily napnutou smyčku ostrými hranami.
Abyste mohli lyže zarazit co možná nejhlouběji, je u rámového vázání lepší nechat zadní díl vázání otevřený. Pozor na pořezání o hrany při zarážení! Úhel, pod kterým se lyže zarážejí do sněhu, je zhruba 60 °, musíte počítat s tím, že po zatížení se tento úhel trochu rozevře. Výsledný úhel mezi skluznicemi a smyčkou by měl být nejvíce 80 °. Při větším úhlu hrozí vyklouznutí lyží ze sněhu.
Po přenesení zatížení na lyže neprodleně udusejte okolní sníh tak, aby kotva byla stoprocentní.
Pozor na twintipy, lyže se zvednutou patkou jsou téměř nezarazitelné.
Zaražený cepín a Abalakovova smyčka
Zaražený cepín (něm. Steckpickel) je běžný a oblíbený způsob jištění na sněhu a firnu. Jeho největší předností je snadné použití. Použití Abalakovovy smyčky přináší určité výhody. Díky ní působí síla těsně pod středem cepínu a při zatížení je cepín vtahován stále více do firnu. Důležitý je přitom úhel, pod kterým je cepín zaražen do firnu.
Topůrko je potřeba zarazit směrem ke svahu, poté trhnout lankem směrem dolů a úzký kanálek, který vznikne, opět zadupat.
Rovněž s Abalakovovou smyčkou na cepín pro jištění na firnu je nutno stát na cepínu propnutou nohou a jistit ho tak proti samovolnému vyklouznutí. Do koncového poutka ocelového lanka se zavěsí jištění spolulezce.
Aby lanko dobře drželo a celé jištění bylo spolehlivé, musí mít topůrko cepínu úzkou špici a na násadě by měla být zarážka (šroub, nýt), která brání tomu, aby lanko sklouzlo moc dolů. Rukojeť z gumy nebo umělé hmoty sice také lanko zarazí, ale vadí při zarážení cepínu do sněhu. Časově úsporné řešení s minimem námahy, vhodné pro jištění druholezce a spouštění.
Štand v ledu
Pokud se dostanete do situace, v níž potřebujete jisticí stanoviště vytvořit ve tvrdém ledu, použijete šroub do ledu, tzv. vývrtku. Raději dva než jeden. Když máte jeden šroub, pak jej zavrtejte a do očka provlečte plochou smyčku. Pokud použijete dva šrouby, měly by být téměř v jedné linii.
