Jak postupovat

  1. Výtah informací, specifikujících hodnotu stupně lavinového nebezpečí, nebezpečná místa v terénu a zdroje nebezpečí.
  2. Vyhledání klíčových pasáží na mapě trasy plánované túry, posouzení jejich průchodnosti, stanovení kontrolních bodů.
  3. Odhad nebezpečí v rizikových pasážích terénu, učinění rozhodnutí.

1. VÝTAH INFORMACÍ SPECIFIKUJÍCÍCH NEBEZPEČNÁ MÍSTA

Prvním nejpodstatnějším krokem je přesně zjistit, v jaké oblasti daného regionu se budeme pohybovat.

Podmínky v různých oblastech jednoho regionu se mnohdy výrazně liší, a zpráva o lavinové situaci (zkráceně ZLS) popisuje v případě potřeby podmínky v jednotlivých lokalitách zvlášť. Např. Salzburská lavinová služba uvádí různé informace pro oblast Vysokých Taur, Lungau, Hochkönigu atd.

Při studiu ZLS hledáme odpovědi na tři základní otázky:

a) JAK nebezpečný je dnes pohyb v horách?

Odpověď najdeme v udávaném místním stupni lavinového nebezpečí. Ten je vyjádřen jednou hodnotou z pětistupňové evropské škály. Ta se může měnit s nadmořskou výškou a podle denní doby.

Udávaný stupeň lavinového nebezpečí odpovídá potenciálu nebezpečí „nebezpečných míst“. V ostatních oblastech je lavinové nebezpečí zpravidla nižší.

b) KDE se dnes nacházejí nebezpečná místa?

Hledáme údaje o výškovém pásmu, expozici a tvaru terénu (strmost a tvar svahu) v nebezpečných místech. Informace o výškovém pásmu a expozici jsou zobrazeny v grafické části a důkladněji popsány v textové části „Posouzení lavinového nebezpečí“, kde nalezneme rovněž specifikaci ohroženého tvaru terénu. Ten je charakterizovaný svou strmostí (mírně strmý, strmý, velmi strmý, extrémně strmý – viz glosář pro číselné hodnoty) a tvarem (mulda, žleb, hrany v terénu, stinný svah, blízkost hřebene atd.) Expozice svahu může být také charakterizována výrazy „svahy s navátým sněhem“, „stinné svahy“, „svahy v závětří (Lee)“, „strmé svahy v blízkosti hřebene“, „silně osluněné svahy“ (nebo jen sluneční svahy, nemusí vždy odpovídat pouze jižnímu sektoru). 

Nebezpečná místa (tzv. kritické zóny) jsou především ty oblasti, které odpovídají všem třem kritériím zmíněným ve ZLS, kterými jsou výškové pásmo, expozice svahu, tvar terénu. Platný SLN shrnuje lavinové nebezpečí v těchto oblastech.

Zde se nabízí otázka, zda v místech, která nesplňují současně všechna tři kritéria, můžeme počítat s hodnotou SLN o jeden stupeň nižší. Mezi skialpinisty se pravidlo, podle kterého v oblastech mimo zmíněné „kritickézóny“ počítáme se stupněm o 1 nižším, etablovalo a v zásadě i osvědčilo. Při plánování túry jej lze použít, nenahrazuje však důkladné posouzení konkrétního svahu v terénu. Při sestavování ZLS není toto pravidlo zohledňováno, neboť při stanovování „kritických zón“ nemůže být navíc ještě posuzováno, jestli zbývající oblasti vykazují nebezpečí přesně o jeden stupeň nižší.

c) CO může být dnes nebezpečné a jaká je příčina tohoto nebezpečí?

Snažíme se vyhledat, čím můžeme být v terénu ohroženi (suché nebo mokré sněhové desky, laviny z kyprého (nespojeného) sněhu, spontánní laviny), a odhadnout velikost zatížení, které je potřebné k uvolnění laviny. Příčinami mohou být např. navátý sníh, slabá vrstva ve sněhové pokrývce, velký přírůstek nového sněhu, déšť, sluneční záření, zvýšení teploty atd. U oteplení je velmi důležité, zda se jedná o oteplení celkové (nezávislé na nadmořské výšce), oteplení závislé na nadmořské výšce nebo oteplení způsobené slunečním zářením.

Skitour.Guru tip - obzvláště nebezpečnou kombinací je tzv. „smrtelná trojice“:

3. stupeň lavinového nebezpečí + svah severní expozice + extrémně strmý svah (40° a více)

2. VYHLEDÁNÍ KLÍČOVÝCH PASÁŽÍ NA TRASE PLÁNOVANÉ TÚRY, POSOUZENÍ JEJICH PRŮCHODNOSTI, STANOVENÍ KONTROLNÍCH BODŮ

Dalším krokem je vyhledání klíčových pasáží túry a srovnání jejich parametrů se ZLS. Zaměříme se na srovnání našich klíčových pasáží s parametry „kritických zón“ uvedených ve ZLS. Posouzením lavinotvorných faktorů (podmínky, terén, člověk) učiníme rozhodnutí ANO/NE na úrovni plánování. Naše rozhodnutí ANO prověříme pomocí rozhodovací strategie, kterou preferujeme. V bezpečné vzdálenosti, avšak dost blízko na to, abychom mohli posoudit reálnou situaci v klíčových pasážích, naplánujeme kontrolní body.

Se znalostí nejdůležitějších informací ze ZLS budeme následně i v terénu citlivější na potenciálně nebezpečná místa. Budeme lépe schopni průběžně posuzovat svahy před námi, rozpoznáme potenciálně nebezpečné pasáže a ty porovnáme s naším CO? a KDE?, vyčteným ze ZLS.

3. ODHAD NEBEZPEČÍ RIZIKOVÝCH PASÁŽÍ V TERÉNU, UČINĚNÍ SPRÁVNÉHO ROZHODNUTÍ

Nyní stojíme před svahem, který jsme při plánování posoudili jako potenciálně nebezpečný. Jeho parametry se překrývají s modelem „kritických zón“ ze ZLS. V úrovni „zonální“ (metoda 3x3) nyní zvážíme lavinotvorné faktory, rozhodnutí ANO/NE prověříme rozhodovací strategií.

Zpráva o lavinové situaci jako zdroj informací pro využití rozhodovacích strategií

Rozhodovací strategie jsou užitečnými pomocníky při posuzování možnosti průstupu terénem ve třech úrovních. Na úrovni plánování (regionální filtr) se jedná o rozhodnutí TÚRA – ANO/NE, na úrovni lokální TRASA – ANO/NE a zonální JEDNOTLIVÝ SVAH – ANO/NE.

Rozhodovací strategie nenahrazuje klasické posouzení lavinotvorných faktorů na třech úrovních (regionální, lokální, zonální) podle metody 3x3.

Elementární, neboli grafická redukční metoda (dále jen ERM)

Jedná se o rozhodovací strategii postavenou na dlouhodobém a podrobném statistickém zkoumání nehod. Jejím použitím snížíme pravděpodobnost smrtelné nehody o polovinu. Dává do vztahu SLN a sklon svahu. Ze ZLS je nejdůležitějším údajem právě SLN. Pokud vezmeme v úvahu, že SLN platí pro tzv. „kritické zóny“, můžeme (podle autora) na všech ostatních místech počítat se SLN o jeden stupeň nižším. Tím se výrazně zvýší akční prostor. Chceme-li toto pravidlo uplatnit, je nutné ze ZLS zjistit parametry „kritických zón“.

Profesionální redukční metoda (dále jen PRM)

Je propracovanější a při použití náročnější nadstavbou ERM. Nejdůležitějším údajem ze ZLS je stupeň lavinového nebezpečí. Při použití nejsilnějšího RF II. tř. č. 6 s hodnotou 4 využíváme rovněž specifikaci expozice a nadmořské výšky nebezpečných svahů.

Pozor: při použití PRM není možné předem snížit SLN, a tím i hodnotu potenciálu nebezpečí s tím, že se vyhneme „kritickým zónám“. Tento možný bonus je již zapracován do vlastní metody (RF II. tř. č. 6)

Dvojitý bonus není možný!

Pozor na nebezpečná místa!

Ve ZLS je klíčovým pojmem „nebezpečná místa“, německy „Gefahrenstellen“. Objevuje se ve spojení nebezpečná místa se nacházejí…, nebezpečná místa vznikají…, nebezpečná místa převažují... 

Tento pojem je třeba chápat jako místa, se zvýšeným nebezpečím oproti jiným místům, která jsou pravděpodobně méně, ale stále potenciálně nebezpečná.

Doporučené související články

Výhodné versus nevýhodné podmínky

Grafická redukční metoda

Redukční metoda

3 PŘÍKLADY GRAFICKÉHO ZNÁZORNĚNÍ NEJDŮLEŽITĚJŠÍCH INFORMACÍ A JEJICH UPŘESNĚNÍ - VÝŇATKY Z TEXTOVÉ ČÁSTI ZLS

Teorii máte za sebou, pokračujte na praktický příklad posuzování lavinového nebezpečí na jednotlivých svazích během lyžařské túry na Weisseck. S detailním rozborem klíčových míst a použitím rozhodovacích strategií!