Panorama hlavní části Lygenského poloostrova. Svahy, kde jsme zanechali naše mizivé stopy.

Panorama opačné. Ze svahu směrem k našemu ubytování.

Co může být krásnějším dárkem k narozeninám? Polární záře sice není úplně nejsilnější, ale i tak nám učarovala.

Byli jsme utahaní po cestě a chtělo se nám do pelechu, ale stejně jsme na tuto nebeskou podívanou oněmněle zírali více jak hodinu.

O tomhle jsem vždy snil. Zasněžené hory až na pobřeží moře, červené norské domečky a lodě jako jediný spolehlivý dopravní prostředek mezi jednotlivými vesnicemi a osadami.

Na tomto ostrohu kolem majáku jsme zažili jeden z nejkouzelnějších západů slunce. Po vydatné sněhové přeháňce se nebe roztrhalo, s čerstvou nadílkou si na pobřeží pohrávalo rozbouřené moře a na západě to hrálo všemi barvami.

K tomu se snad nedá ani nic napsat. To byla tak kouzelná hodinka, že jsem ani nestíhal měnit objektivy. Bylo to tak úžasné, že jsem zapomněl na zimu, vlhko a čas byl úplně na vedlejší koleji.

Z kontrastů barev a živlů nám doslova spadla čelist a my měli bradu obroušenou, jak jsme hlavou kroutili nad tou nádherou, kterou nelze jen tak někde spatřit.

Jen vytáhnout surf a hurá do vln. To by byla výzva! Dopoledne na lyžích a odpoledne na surfu?!

Je to kýč. Ale krásnej.

I žluté domečky patří do Norska. Přeci jen by se tu bíle domky v mlze a vánici asi hledali dost špatně.

Tady bych snad dokázal i farmařit. Jen nevím, jestli bych vždy uprostřed práce nezdrhnul někam do hor.

Pepa. Dlouholetý profesionální člen horské služby. Nyní důchodce na „odpočinku“. Doufám, že budu schopen v 70ti letech také takto stoupat za polárním kruhem.

Pepa je prostě fešák. Sám říká, že kdyby si pokaždé řekl 5EUR za fotku, když se s ním na svahu chtějí vyfotit nějaké dámy, tak že by byl milionář. Je ale fakt, že on je na jasankách každý den.

Cepín po pradědovi mé ženy se podíval také do trochu jiných Alp, než s nimi sloužil za světové války.

Nejhezčí jsou tady ty západy, viď Radime?

Pro jasanky tohle terén určitě není, ale nádherné lezecké výzvy to jsou. 

Tady na těch pláních už to naše prkýnka zvládli. I když to bylo trochu zmrzlé.

Kdo nepadá, jezdí pod své možnosti. A Kim, ten se rozhodně nikdy nešetří. Je to až fanatický vyznavač stylu – šusem zhora až dolů. Jeho stylu říkáme Kimikadze.

Fuj civilizace a komerce. Ale je to tu červené na bílém. Pozdrav z polárního kruhu ve Finsku.

Šlajfky se prohání po hrbolatém ledě Botnického zálivu. To by výrobce před sto léty koukal, kde se mu jednou jeho výrobky budou vozit po ledu. Kolem města Lulea mají Švédové každoročně vyhrnuté mnohakilometrové bruslařské dálnice, kde ve volném čase tráví krásné chvíle většina obyvatel.

Dejte si pivo a pak jezděte kolem tohoto nápisu, aniž by vás to dohnalo