Všude sníh, velkou škodu jsme nenadělali, ale… no, zakázaný to bylo. Snad už je to promlčený. Určitě nás práskl chatař z chaty na začátku doliny, kde jsme si před startem dali čaj.

Koprovský štít je příjemný sjezd přes Mengusovskou dolinu na Popradské pleso. Další den byl dlouhý, přes čtyři sedla na Zelené pleso.

Z Popradského na Zelené pleso…

Po noci na Popradském jsme brzo ráno vylezli Zlomiskovou dolinou do Železné brány, přezuli se do lyžáků, sjeli opatrně žlabem po ještě zmrzlém ostrém sněhu do horního patra Kačí doliny, přezuli se do pohorek, vyšlapali do Prielomu, přezuli se do lyžáků, sjeli do Velké Studené doliny, poblíž Zbojnické chaty natraverzovali pod Priečne sedlo, přezuli, to už jsme byli v trenkách, bylo krásně teplo, vyšlapali do Priečneho sedla, přezuli, sjeli do Malé Studené doliny (tudy se v létě chodí po řetězech, kousek to bylo dost strmý), přezuli, minuli Téryho chatu, vyšlapali do Baraního sedla, přezuli, sjeli horním žlabem na velké plateau a parádním, strmým spodním žlabem k Zelenému plesu (další řetězy v létě), u Brnčalovy chaty (dnes se jmenuje Chata při Zelenom plese) se naposledy přezuli a pospíchali na odpolední vlak.

Cestou do Prielomu Skrýt poznámky

Cesta osmi přezouvání

Čas přechodu už nevím, šli jsme v takové rychlé pohodě, ne na krev, ale docela jsme švihali, to soudím i z toho, že dva další postupně odpadli a sjeli nejbližší dolinou pryč, jeden přes Sliezsky dom, druhý přes Zbojnickou chatu. Jediné zastávky byly to osmero přezouvání. Důležité bylo jet sjezdy bez dlouhého váhání, nepostávat při nich - na strmém svahu má nejistý člověk přirozenou tendenci často zastavovat, psychicky si ulevit před dalším přeskokem. Taky jsme měli kliku na sníh, všechno bylo vysněžené. Z pěti jsme do cíle došli tři – Franta Vrabel, Pedro Bednařík a já. Na Zeleném plese jsme byli něco po poledni, pak ještě docela kus pěšky dolinou Bielej vody dolů do Lomnice na električku, ve tři už to jelo z Popradu.

Pod Baraním sedlem Skrýt poznámky

Na tehdejší výbavu docela výkon

Pěšky by to byl docela výkon, ty sjezdy pomáhaly. Byly strmé, ale v Tatrách si člověk nevybírá… a nakonec právě o to šlo. Kromě brzké ranní Železné brány jsme všechny výstupy a některé sjezdy absolvovali v trenkách… Na Brňáky, tedy „ne-Tatrance“, na tu dávnou dobu a na to přezouvání dobrý. Tu kondičku dneska mít…

Jindy jsme pěšky vyšli na Skalnaté pleso (asi nejela lanovka…J), vystoupali na Velkou Svišťovku a sjeli jejím severním srázem (v létě řetězy, v zimě pěkný svah) na Zelené pleso. Tam jsme spali a brzo ráno vyrazili na Baranie sedlo a sjeli zpátky, tady vznikly dvě parádní fotky, ještě je mám obě doma na poličce. Ta první je z odpočinku na plató pod sedlem, museli jsme vstávat asi dost brzo, slunko ještě není moc vysoko. Vyšlápli jsme ze sedla ještě kousek po hřebeni na Baranie rohy, ale tam byly samé šutry, lyže jsme nasadili až zpátky v sedle. Ta druhá je začátek sjezdu ze sedla.

Baranie sedlo Skrýt poznámky