Metoda měření
Přehled poloh patních opěrek není žádné laboratorní sofistikované měření a jeho jedinou ambicí je vzájemné porovnání poloh opěrek. Na první pohled to vypadá, že jsou všechna vázání skoro stejná, ale skutečnost je velmi rozmanitá. Co jsem měřil? Nejprve polohu přední části tvarované podešve vůči povrchu lyže. Tato rovina byla vždy brána jako výchozí jak u špičky, tak od patky. U patky jsem měřil polohu opěrky nad úrovní lyže. Ze změřených výšek jsem vypočítal úhly mezi povrchem lyže a podrážkou. K výpočtu úhlu jsem používal goniometrické funkce, takže žádná věda. K měření jsem používal posuvné měřítko – šupleru a po výpočtu jsem zaokrouhloval na poloviny stupně.
Jednotná délka skeletu
Pro výpočet jsem použil jednotnou délku skeletu 300 mm, což odpovídá nohám 41-42, což jsou nejčastější velikosti. Kdo má delší lyžáky, musí počítat s menším úhlem, u kratších skeletů to bude naopak. Platí, že čím kratší boty máte, tím výrazněji pocítíte rozdíl v opěrkách.
Pokud tedy uvádějí výrobci úhel, který je mezi rovinou a opěrkou, pak nikdy neuvádějí, pro jak dlouhé boty to platí. Na Skitour.Guru je to sjednocené.
Tvarovaná podešev (podrážka)
Všechna vázání jsem měřil stejnou metodou na jediné botě, která měla typickou touringovou tvarovanou podešev. Měřil jsem vždy vzdálenost mezi lyží a nejnižším bodem podešve v přední části bot – viz obrázek.
Sklon stélky vůči podešvi
Velkou neznámou je ovšem poloha paty vůči prstům uvnitř botičky. Tuto hodnotu uvádí jedině Scarpa, většinou je úhel mezi prsty a patou v rozmezí 3,5° - 5°. Běžci vědí, že u běžeckých bot se udává drop, což je „převýšení“ v milimetrech mezi špičkou a patkou boty. Až budeme znát drop u skialpových bot, budeme moci přičítat…
Předozadní pohyblivost kloubu komínu
Je další zásadní faktor, který ovlivňuje komfort pří výstupu. Současným standardem je pohyblivost komínu v rozsahu 60°. Ale jsou i boty, které poskytují interval až 80° (Fischer Travers). Lyžáky, vhodnější pro freeride mají větší volnost směrem dozadu, třeba 45°/ 15° (dozadu/dopředu). Boty stavěné na skitouring mají poměr vyrovnanější, např. 35°/ 25° (dozadu/dopředu). Jednoduše komín je vždy více vyklonitelný dozadu, náklek vpřed limituje zejména jazyk. Právě pohyblivost komínu ovlivňuje pocit při chůzi. Zjednodušeně platí úměra, že čím pohyblivější je komín boty, tím menší vliv má poloha patní opěrky.
Charakter běžné chůze
Dalším faktorem ovlivňujícím výdej sil při výstupu je poloha těžiště těla. Někdo chodí víc po patách, jiný více v předklonu. Vliv má i tíha batohu. Podle konzistence sněhu je někdy důležité umět pořádně zatížit patní opěrku, aby pás nepodklouzl. Pro praxi je to důležité z hlediska volby optimální opěrky pro daný sklon a kvalitu sněhu.
Není rovina jako rovina
Rovina, neboli nulový úhel, bývá u většiny touringových vázání. Někdy je dokonce došlap patky nepatrně pod úrovní špičky, jindy je naopak pedál patky drobně nad úrovní špičky. Vázání kategorie race pro závodní skialpinismus téměř vždy rovinu nemá a jedinou opěrku pro výstup zajišťuje překrytí pinů opěrkou. Podobný systém mají i některá touringová vázání, především ta nejlehčí.
Jakou opěrku na výstup?
Typický počet patních opěrek jsou 3. #1 je nejnižší doraz, #2 bývá zlatý střed , optimální pro výstup a #3 dobře poslouží ve strmé stopě. Z hlediska namáhavosti výstupu je dobré prošlapávat stopu tak, aby to bylo pohodlné v poloze patní opěrky 6-8°. Při volbě prudší stopy sice rychleji nabíráte výšku, ale ještě rychleji vám ubývají síly. Ekonomika pohybu říká, že je lepší udělat při výstupu několik otoček navíc a pošetřit síly než se drát prudce vzhůru. Na druhou stranu, komu by se chtělo prošlapávat novou stopu když je nějaká k dispozici, byť strmější, než by si člověk přál. Pak je tu u většiny vázání nejvyšší poloha opěrky, která pomůže.
Ovládání opěrek
Dá se rozdělit na tři způsoby:
a) Holemi. Ten nejjednodušší, nejsnazší a pro svou jednoduchost nejoblíbenější spočívá v ovládání opěrek sněhovým talířem na lyžařské hůlce. Typický příklad je vázání G3 ION.
b) Rotací patky.U prvních pinových vázání Dynafit bylo nutné pro změny mezi polohami patky provádět rotaci celého tělesa patky. Dnes je otáčení patky pro změnu opěrky typické pro vázání Plum.
c) Obojí. Do některé pozice přemístíte opěrku holí, ale do jiné zase pootočením patky. Typickým příkladem je třeba vázání Marker Alpinist. Pokud je těleso patky v poloze, kdy piny míří ke špičce, má opěrka úhel 5°, při otočení patky o 180° má tatáž opěrka úhel 9°. Dá se ovládat holí, ale pro změnu opěrky musíme ručně otočit celou patku, což je nepohodlné. Ohebným mladíkům a jogínům to jistě potíže dělat nebude.
Co si vybrat?
Zvyknout se dá na všechno, ale... Jak bylo napsáno vliv na komfort výstupu má kromě opěrky i poloha stélky (vložky) v botě a pohyblivost komínu. K tomu styl chůze a váha batohu. Významnou roli při výběru hraje i ovládání polohy opěrky.
Větší rozsah opěrek je podle mě výhodou pro ty, kdo stále hledají svůj styl výstupového kroku a větší variabilita je tak pro ně výhodná. Naopak zkušenější skialpinista, který má navíc jasno ve výběru skialpových bot si vybere to, co mu z předchozích zkušeností vyhovuje. K porovnání mu pomůže i tahle infografika. Při úvahách o změně vázání stačí kouknout na čem právě chodím a vybrat buď něco podobného nebo naopak udělat změnu.
Vysvětlivky k infografice
- Jednotlivé stupně jsou barevně oddělené, pořadí opěrky označuje číslovka, např. #2
- #1 až #5 uvádí pořadí opěrek odspoda. Když nenajdete u barevného rozhraní číslo, je to proto, že ho nebylo kam napsat.
- V barevném sloupci je uveden úhel, pod kterým drží opěrka boty s délkou skeletu 300 mm a zároveň výška opěrky nad povrchem lyže v milimetrech.
- U vázání je uveden název modelové řady, která může být v několika variantách, ale opěrky má vždy stejné.
- Pokud si všimnete, že u stejné výšky opěrky je uveden jiný úhel, není to chyba výpočtu. Příčinou je rozdílná poloha špičky boty, protože piny na přední čelisti nejsou vždy ve stejné výšce.
Pohodlný výstup všem přeje Skitour.Guru!
PS. Za možnost měření vázání děkuji firmě Madeja Sport, která nabízí velký výběr skialpových vázání.