Nízké Tatry v Rakousku
Nockberge jsou ve srovnání s většinou Alp trochu atypické hory. Zaoblené kopce, sem tam skalnatý hřeben a v nižších patrech krásné lesy, vyšperkované nízkými borovicemi. Do určité míry připomínají Nockberge střední část Nízkých Tater.
Nejbližší a nejvýchodnější haute route Alp
Vysokohorská cesta nevede jen mezi Chamonix a Zermattem, v Alpách je jich ke třicítce. Nockberge Trail je trasa vytyčená před několika lety a jedná se o nejvýchodnější haute route Alp. Koncept přechodu je ale jiný než od chaty k chatě. Trasa vede od střediska ke středisku a proto je možné využívat ubytování v hotelech se všemi benefity, jako je třeba wellness. Ne náhodou má Nockberge Trail podtitul „Wildnis & Wellnes Skidurchquerung“. Kdo má radši pohodlí hotelu, je to putování pro něj!
Tuhle túru není radno podceňovat, etapy jsou poctivé celodenní, vyžadují alespoň průměrnou kondici a dobrou orientaci v horách. Na první pohled to působí jako romantický skitouring. Ano, je to krásná panoramatická trasa, ale není úplně zadarmo. Kdo si na samostatnou výpravu nevěří, může si objednat kompletní servis včetně horského vůdce.
Náročnost Nockberge Trail
Čtyři etapy Nockberge Trailu považuji za středně náročné, přičemž první dvě jsou dlouhé a orientačně docela zapeklité, zvlášť když vám komplikuje život a zpomaluje postup absence sněhu. Tentokrát jsme nebyli „powder hunters“, vděční jsme byli za každý úsek pokrytý sněhem. Na začátku února vládly ve Východních Alpách ryze jarní podmínky a tomu odpovídala i firnovitá struktura sněhu. Proto stačilo ke spokojenosti jen pár centimetrů hutného firnu. Výhodou firnu byla absolutní stabilita svahů a prakticky nulové lavinové nebezpečí.
1. etapa východoalpské haute route s názvem Nockberge Trail na krátkém videu:
Orientace? Bez GPS ani ránu!
Trasa Nockberge Trail se klikatí údolími po plochých hřebenech a ani za výborné viditelnosti není vůbec jasné, kudy vede správná trasa. Pečlivá příprava s vizualizací ve 3D mapě je důležitá, stejně jako nahraná trasa v GPSce nebo v mobilu. Nám k tomu přibylo ještě trochu improvizace při alternativách kvůli nedostatku sněhu.
V duchu hesla jde to, ale dře to…
Některé fotky vypadají, že to byla šílená akce, ale kromě 2. dne bylo minimum míst, kdy jsme museli jít s lyžemi na batohu. Příčinou nedostatku sněhu není tuto zimu nízký srážkový úhrn, ale častý silný vítr, který sníh ze svahů odfoukne dřív, než stačí sesednout a zabránit přesunu. Návětrné svahy jsou skoro zelené, závětrné naštěstí bílé. Nockberge jsou prý v zimě dost větrné a po zkušenosti musím ocenit, správnou volbu navrhovatelů tras, kteří využili dlouhodobě vypozorovaného sněhového potenciálu a vybírali trasu tak, aby se vyhnuli svahům s vysokým lavinovým potenciálem.
Začínáme na Katschbergu. Na Aineck po svých!
Pomoc lanovek představuje významnou úsporu času a sil. Zejména první den z Katschergu na Aineck a třetí z Turracher Höhe pod vrchol Kornnock. Na začátku přechodu nás vítr přinutil nalepit pásy a místo sedačkové lanovky jsme šlapali po kraji sjezdovky - přísný začátek vyčíslený na 580 výškových metrů.
Vítr, led a pak firn
Na liduprázdném Ainecku (2210 m) začínáme sjíždět po svazích směrem k Bonner Hütte. Sníh je zničený větrem, tvrdý, firn střídá krustu, prostě chce to koncentraci, aby si člověk neublížil hned na začátku. Náhle se zázračně povrch uhlazuje a než se lyže začínají bořit, je to parádních několik desítek oblouků. Na almu lepíme pásy a máme před sebou panoramatický výstup s výhledem na sjezdovky Ainecku a Vysoké Taury v pozadí. Lesní cestou se prokloužeme k chatě Lausnitzer Alm s pramenitou vodou (nemrzne) a výhledům dominují Nízké Taury.
Náhorní planinou jako cestou na pól
Obcházíme kotel nad jezerem a ocitáme se na rozlehlých plošinách. Tady by se člověk bez gpsky v mlze ztratil cobydup. Chvíli jdeme – bílý horizont a nad ním modrá obloha. Teď mám pocit polárníka, ale naštěstí nás čeká večer za pecí. Pak nám terén dopřeje pár obloučků, za odměnu po překonání travnaté pláně u mohyly na vrcholku Schwarzenwand (2214 m). Před námi jsou další horizonty s nejvyšší vyvýšeninou Gaipahöhe (2192 m) a hezkou vyhlídkou, dokonce je v dáli i jižní stěna Dachsteinu.
Pohostinná chata Dr.-Josef-Mehrl Hütte
Protože chceme dojet na lyžích k chatě Dr. Josefa Mehrla, musíme ještě na další horizont. Sluníčko rychle klesá a tak spěcháme. Krásné světlo, hřebeny se barví do červena a romantická duše plesá. Naposled nalepit pásy, vyškrábat se pár desítek metrů do kopce a dojet na konec vleku. Protože sníh má bídnou kvalitu, je pro nás požehnáním upravený svah, po kterém se sklouzneme k chatě. Tam nás maximální pohostinnost horské chaty OEAV jménem Dr. Josef Mehrl Hütte, o které si přečtěte v samostatném článku.
O zbytku přechodu se dozvíte v příští povídačce o Nockberge Trailu. Zanedlouho bude v článku doplněné video a infoservis s GPX trasou ke stažení do navigace.
Užitečné odkazy
Na Skitour.Guru najdete jako obvykle kompletní informave k 1. etapě z Katschbergu do Innerkremsu i další túry v pohoří Nockberge. Nechybí ani GPX trasy s možností stažení a nahrání do navigace.
Všechny informace k trase, včetně možnosti objednání full servisu (ubytování + transfery + horský vůdce) najdete na webu Nockberge Trail. Start túry ze střediska Katschberg - Aineck a potřebné info hledejte na stránkách katschberg.at. Web střediska Innerkrems, kam dorazíte po 1. etapě je Innerkrems.info. Sposta informací o slunných Korutanech a možnostech ubytování je česky na webu korutany.com.
Poznámka pod čarou...
Haute Route je univerzální název pro vícedenní vysokohorský skialpový přechod a pochází z francouzštiny, v překladu znamená "vysoká cesta". Trasa vede po horských hřebenech a přes vrcholy mezi údolími nebo horskými sedly. Nocuje se většinou na horských chatách. Nockberge Trail je atypický a v Alpách ojedinělý tím, že spojuje lyžařská střediska s širokými ubytovacími možnostmi a pohodlím hotelů (gastronomie, wellness, apod.). První a dodnes nejvěhlasnější je Haute route Chamonix - Zermatt.