Archeologické nálezy
Kdo ví, jaké starověké lidské ostatky leží ukryty v ledovcích? Rakouský ledovec odhalil v roce 1991 dobře uchovalé tělo 4000 let starého lovce z doby bronzové. Možná, že na trase Haute Route jsou další objevy, které čekají na to, až se vynoří z ledu. Je možné, že Theodul Pass přešli Římané, protože zde byly nalezeny římské mince a stejnou cestu možná přešli také obyvatelé Gressoney již ve 13. století. Od roku 1666 bylo sedlo Col d' Hérens přecházeno každý rok poutníky z Zermattu do Sionu. Proč ale museli absolovovat tuto túru přes toto vysoké zůstává záhadou. V sedle Tiefmattenjoch, mezi Dent d'Hérens a Tête de Valpelline bylo nalezeno v 17. století brnění.
Pašeráci a bandité využívali těžko dostupná sedla za účelem úkrytu ve vysokých horách, lovci a hledači krystalů přecházeli vysoko položený ledovec v naději lepších úlovků.
Staré pastevecké příbytky ve Walliských Alpách
Skrýt poznámky
Úspěšný pokus v roce 1861
Přechod z Chamonix do Zermattu ale neproslavili poutnících, pašeráci ani lovci, ale ctihodní pánové z Alpského klubu, kteří v létě 1861 přešli cestu z Chamonix přes Col Argentiére, La Fouly, Orsiéres, Bourg St. Pierre, Col du Sonadon, Col d'Oren, Praraye a Col de Valpelline do Zermattu.
Po dalších dvacet let zůstal tento letní alpský traverz oblíbenou zábavou pro členy Alpského klubu. A museli to být zdatní borci, tito angličtí gentlemani, protože v tehdejší době zde nebyly žádné horské chaty a jejich nejluxusnější ubytováním bylo v provizorních pasteveckých chýších, společně s místními zvířecími nocležníky. Další vývoj týkající se lyžování byl přehlížen. Jeden zasloužilý člen klubu se nechal slyšet, že „Když bůh stvořil hory, zamýšlel tím, aby byly zdolávány“.
Doktor Payot na haute route Chamonix - Zermatt
Skrýt poznámky
Na scéně doktor Payot
Byl to doktor Payot, kdo představil Chamonix v roce 1879 lyže, rok před prvním sjezdem Monte Rosy uskutečněným Oskarem Schiistrem a H. Moserem.
A byl to znovu pan Payot, který 16. ledna 1903 poprvé přešel z Chamonix do Zermattu na lyžích. Jeho společníci Alfred Simond, známý horský vůdce Loseph Ravanel (známý pod přezdívkou Ravanel Červený, kvůli jeho červeným vousům) a Joseph Couttet. Spolu s nimi putovali také Jean a Camille Ravanelovi, vybaveni 19 kg filmového materiálu. První den přešli sedlo z Argentiére do Col Chardonnet, přes Fenetre de Saleina a dolů k Orsieres na Le Chable.
Extrémní výkony v nevhodném období
Druhý den dorazili na chatu Chanrion, odtud pokračovali do sedla Col Eveque, odkud se museli vrátit kvůli špatnému počasí. V této době zde ještě nebyla chata Vignettes a tak sestoupili dolů údolím Bagnes, do Evoléne. O den později přešli sedlo Hérens a sjeli do Zermattu. Byl to mimořádný výkon – mnoho z dnešních skialpinistů by ohodnotilo tuto túru jako extrémně dlouhou. A to byl leden s krátkými dny!
O měsíc popzději, v únoru 1903, se pokusili doktor R. Helbing, dr. F. Reichert a P. Pellaud přejít na lyžích z chaty Panossiere na chatu Valsorey přes sedlo Meitin. Nepodařilo se jim to, a tak pokračovali v přechodu Malets de Tsessette Chaine a sestoupili na Chanrion. Během sjezdu Anatole Pellaud spadl, ztratil lyži a tak se musel do údolí vrátit sám.
Helbing a Reichert pokračovali do Arolly přes sedlo Mont Rouge, Cheilon a Riedmatten, dále přešli sedlo Col d'Herens, vystoupali na Téte de Valpelline a dorazili až dolů do Zermattu.
Počátky skialpinismu
Skrýt poznámky
V roce 1910 poprvé na lyžích
2. dubna 1910 byl poprvé uskutečněn přechod z Zermattu do Saas Fee na lyžích. Ve skupině byli A. Martin, H. Rumpelt, a průvodci Oscar Supersaxo (ze slavné průvodcovské rodiny ze Saasu) a Hermann Kronig. Přešli Adlerpass a vyšli na Strahlhorn.
Přes Plateau Couloir
V lednu 1911 (stejný rok, kdy Amundsen dosáhl jižního pólu na lyžích) přešli průkopníci skialpinismu poprvé na lyžích přesPlateau Couloir. Skupinu tvořili profesor F. Roget a Marcel Kurz (dva z největších skialpinistických pionýrů), L. Murisier, bratři Ules a Maurice Crettexovi a Louis Theytaz. Jejich cesta vedla přes Bourg St. Pierre, chatu Valsorey, Plateau Couloir, sedlo Sonadon, chatu Chanrion, sedlo Collon do Cabane Bertol. Před závěrečným sjezdem do Zermattu vyšli ještě na jako první na lyžích na vrchol Dent Blanche.
Stará mapa haute route classic
Skrýt poznámky
Haute Route Classic
Tato trasa (bez zdolání vrcholku Dent Blanche) se stala známou jako klasická Haute Route. Vzhledem k tomu, že prof. Rogetovi bylo v tu dobu padesát let, byl to úžasný výkon. Nebyl zopakován až do roku 1927. Trasa z Verbier nebyla zdolána do roku 1926, kdy Marcel Kurz přešel z chaty Mont Fort přes Rosa Blanche do chaty Dix.
Nebezpečí ledovcových trhlin
Zajímavým momentem všech těchto raných lyžařských přechodů, s výjimkou Oscarova Supersaxova přechodu Adlerpassu, bylo jejich uskutečnění v lednu a únoru.
Tehdejší představitelé lyžařství v Alpách používali lyže pro přechody hor v zimě proto, aby mohli zdolávat vrcholy a přecházet průsmyky. Užívali tyto slunečné dny, nízké teploty, nezpevněný sníh a nebezpečné trhliny a přežili tyto podmínky kvůli dvěma nedorozuměním. Zaprvé věřili tomu, že trhliny, na kterých je mnoho sněhu, jsou bezpečnější uprostřed zimy, než na jaře. Neuvědomovali si, že nesesednutý čerstvý sníh zakrývá nebezpečné trhliny a tyto sněžné mosty nejsou dostatečně mocné a pevné jako ty ze zpevněného sněhu v dubnu.
Jedna z prvních fatálních nehod – pád do trhliny se stala Louisovi Theytazovi na klasické trase Haute Route. Navázán na laně sjížděl z Pigne d'Arolla, když náhle spadl do trhliny přes kterou všichni jeho společníci bezpečně přešli. Lano se naneštěstí přetrhlo.
GRand Combin a okolí
Skrýt poznámky
Neznalost účinků teplého větru – föhnu
Druhá mýlka spočívala v neporozumění funkce teplého větru – fénu. Föhnové proudění přináší srážky na návětrné straně a oteplení a tání na straně za hřebenem. Díky teplému proudění, které vane do údolí, by se mohlo zdát, že svah na druhé straně taktéž prochází regelačními cykly (tání/tuhnutí) a tedy zpevněním. Opak je ale pravdou a na návětrné straně hory dochází k ochlazování, silnému větru a ve spojení s vydatnými srážkami i k destabilizaci sněhové pokrývky.
A tak všechny tyto rané výlety byly provedeny na nezpevněném sněhu – prašanu a větrných deskách.
Jde to i rychle
Lyžařští instruktoři z Chamonix Bastien Fleury a Olivier Meynet vyrazili v dubnu 2016 od kostela v centru Chamonix v 00:20 a 108 km dlouhou trasu s převýšením 7 850 m dokončili v Zermattu za pouhých 16 hodin a 35 minut. Předchozí rekord 18 hodin 35 minut vytvořil v roce 2013 Lionel Claudpierre, horský vůdce z Bourg Saint Maurice.
Historie skialpinistických přechodů
1894 První výstup na lyžích na třítisícovku - Sonnblick 3.016 m.
Členové Spolku přátel sněžnic z Mnichova podnikli poprvé přechod Ötztálských Alp.
1897 V lednu podnikl Wilhelm Paulke se čtyřmi kolegy první přechod Bernských Alp z Grimselpassu přes Oberaarjoch a Belalp do údolí Rhôny.
1898 Lyžařský výstup na vrchol Dufourspitze v masivu Monte Rosa (první lyžařský výstup na čtyřtisícovku).
1903 Helbling, Pellaud a Reichert přešli celé Walliské Alpy ze západu na východ.
Francouzští vojáci přešli na lyžích Dauphinské Alpy (Francie).
1906 Schucan a Marcuard zvládli traverz pohoří Silvretta.
1910 Marcel Kurz s pěti přáteli překonali jako první lyžaři masiv Berniny (Graubünden, východní Švýcarsko).
1911 První přechod Haute Route na lyžích – Marcel Kurz s pěti přáteli.
První lyžařský přechod masivu Ortler Švýcary Miescherem, Staubem a Steinerem.
1913 Marcel Kurz s jedním společníkem přecházejí severní část Tessinských Alp od Simplonpassu ke Gotthardpassu.
1928 Möhn se dvěma kolegy podniká během šesti měsíců cestu ze Schneebergu nedaleko Vídně až do Švýcarských Alp.
1934 Brunnhuber a Huber překonávají Alpy od Vídně až k Mont Blancu. Vystartovali 28.12. a do Chamonix dorazili 23.5. Některé úseky překonávali po silnici.
1971 První přechod Alp z Vídně do Nizzy od 21.3. do 29.4. Podnikli jej Rakušané Robert Kittl, Hansjörg Farmacher, Klaus Hoi a Hans Marascher. Během 40 dnů ušli za 415 hodin 2000 km a při výstupech překonali úctyhodných 81.000 výškových metrů.
1981 První přechod Silvretty z východu na západ (Heidelberger Hütte – Tübinger Hütte) během jediného dne. Walter a Uhl překonali vzdálenost 60 km a nastoupali 4.600 m.
