Prašan versus manšestr?
Milovníci sjezdovek milují sterilní ranní manžestr, skialpinisté a freerideři mají jiné božstvo – PRAŠAN. Stačí ho pár centimetrů a o extázi je postaráno.
Stoupací pásy versus lanovka?
Jasně lanovkou je to jednodušší, stačí sáhnout do portmonky a jet nahoru. Ale tam, kde lanovky končí, začínají ty nejlepší výhledy a zážitky. Pocit zaslouženého sjezdu je prostě k nezaplacení! U některých túr v blízkosti středisek, je ale lanovka k nezaplacení.
Ranní ptáče, dál doskáče!
Při skitouringu se počítá s tím, že si přivstanete. Ve vysokých horách vlastně vstáváte v noci. Nejpozději brzo ráno. Sovy skialpující to nemají jednoduché tak, jako sovy ze sjezdovek. U některých sov, ale probíhá ráno v těle jakási záhadná chemická reakce, která záhadně na pár promění sovy na skřivany.
Samota nebo plno lidí?
Málokoho dělá šťastným plno lidí v jeho okolí. Když nepřijedete do skiaresortu brzo ráno, bojujete o místo na parkovišti, v hospodě a v někdy bohužel i ve frontě na lanovku nebo při jízdě na sjezdovce.
Klid versus hluk?
Komorní střediska jsou výjimkami. Jasně, nějaký zapadlý kout velkého střediska může být stranou ruchu, ale často vás pronásleduje hlasitá hudba během dne a po lyžování duc,duc, duc… v okolí stanů s ápres ski.
Na chatě je největší frmol na terase, odpoledne po túře a během bohaté večeře. Hlaholící skialpinisti si sdělují svoje zážitky z túr.
Horská chata versus hotelový komplex?
Největší horské chaty ubytují kolem 200 lidí, hotelové komplexy tisíce. Láska a respekt k horám, dobrodružný duch, prostě na chatu se vyškrábají lidé, kteří jsou podobné "krevní skupiny". Megahotely, snobové, konzum jsou v protikladu. Co je vám sympatičtější?
Není výhled jako výhled!
I když vyjedete první lanovkou na nejvyšší bod areálu, propásnete o nějakou tu hodinu černo-červeno-oranžovo-žlutou hru barev na začátku dne. Večer stejně tak. Ve čtyři vás vypakují ze sjezdovky a hotelu v údolí není takový výhled jako nahoře z chaty. Nejlepší výhledy jsou z vrcholů o tom není sporu. Až se na ně vyškrábete, budete koukat, jak velký ten rozdíl je. Musí se to vyzkoušet, bo kdo nezažil, neuvěří.
Nebezpečí lavin versus bezpečí sjezdovek…
Na sjezdovce nemusíte řešit nebezpečí lavin, ale často svůdně láká prašan nedaleko urolbovaného pruhu. Někdy může být i lavina vedle sjezdovky osudná. Ve volném terénu je to samozřejmě jiné. Jdete, do toho s tím, že laviynhrozí, víte kde a proč a když jste rozumní, zvolíte takovou strategii, že snížíte riziko na minimum. Ale nikdy ho nevynulujete!
Zážitek s kamarády versus splynutí s davem
Když vystoupáte na vrchol, podáte si ruku, obejmete se, jsou v tom prostě emoce. Když sjedete černou sjezdovku, je to tak nějak normální a radost se najevo obvykle nadává….
S batohem versus nalehko
Na skialpovou túru se betz batohu nechodí. Nikdy, lopatu a sondu potřebujete vždy s sebou a nějaké to pití a svačinu taky. Krátká túra jednoduchým terénem se dá zvládnout s 15litrovým minibatohem, týdenní haute route si říká o 40 litrovou těžkou krysu. To na sjezdovce jezdíte většinou nalehko a tak je závist na místě…ale, ten nárůst kondice!
Na sjezdovce nuda, volný terén má hodně výzev
Každý lyžař stárne, v mládí se většinou naučil lyžovat na hranici svých možností. Kloubní rozsah se zmenšuje, stejně jako odvaha k experimentování. Prostě časem už se není kam zlepšovat a na sjezdovce může přijít nuda…
Volný terén vás nenechá ustrnout. Pestrá škála sněhové kvality stále nutí k adaptaci a taková jízda krustou…kdo z vás to dává bez problémů?
Na skialpech neztloustnete…
Po dvou hodinách na sjezdovce kávička s dortíkem, pak obídek, pivínkem zapít. Vše je zasloužené, samozřejmě…Skialpinista se brzo ráno nasnídá. Někdy ve čtyři, jindy v sedm a pak celý den srká čaj a uzobává müsli tyčinku nebo chleba se salámem…Co na tom, že večer spořádá večeři o čtyřech chodech? Jasně, že je zasloužená, protože několik hodin výstupu spotřebuje násobně víc kalorií než pouhé sjíždění! K tomu správná životospráva - dostatek spánku i pohybu.
Stárnout zdravě nebo při hoblování sjezdovek?
Skitouring je sport na celý život. Lyžování taky, ale zdraví prospěšnější je protáhnout tělo při výstupu. Pán na obrázku má hodně přes sedmdesát. Ve Švýcarsku vedl part „mladíků“ v důchodovém věku horský vůdce Pauli, měl za sebou 81 zim.