V oblasti kamarádské záchrany je většinou používána jedna jediná sonda k lokalizaci postiženého, přičemž přesná poloha těla zůstává i nadále neznámá. Na jedné straně by mělo být vykopání hlavy postiženého provedeno v co nejkratším čase, na straně druhé je pro efektivní průběžné odstraňování vykopaného sněhu nutná určitá velikost výkopu. V průběhu výkopových prací by měla být díky vhodnému rozestavení zachránců minimální šance ohrožení samotného postiženého nebo poškození jeho případné vzduchové kapsy.

Instruktážní video vykopávání lopatou

3 zachránci na 1 zasypaného - v takové situaci je velká šance na úspěšnou záchranu. Horský vůdce Ján Kořínek (Tatry Guide) vysvětluje jak postupovat. Produkce videa jde na vrub firmy Summit Trade, režie Michal Bulička, hráli také Martina Radeková a Mišo Zborovjan, natáčel Rasťo Hatiar. 

 

 Efektivita a výdrž během práce

  • Důležitým předpokladem rychlého vykopání je udržet efektivitu práce zachránců během delšího časového období na stále stejné úrovni.
  • Při aplikaci V–metody se členové záchranného týmu vyměňují na jednotlivých pozicích přibližně každé čtyři minuty ve směru hodinových ručiček. V podstatě se tedy jedná o klasickou „rotaci pracovních pozic“.

 Způsob transportu sněhu

  • Pádlovací pohyby, při kterých je využíván pohybový potenciál celého těla, a které tedy nejsou závislé pouze na síle paží, obzvláště šetří síly a vykazují nejvyšší hodnoty množství transportovaného sněhu.
  • Obzvláště neefektivní je vertikální zvedání sněhu, které, ačkoli vyžaduje přemíru vynaložené síly, nevede k účinnému transportu sněhu směrem od postiženého.
  • Čím je pohyb lopatou delší, tím více sněhu z lopaty vypadne zpět.

Postup práce při použití metody dopravního pásu tvaru "V"

  • Zachránci zaujmou postavení ve tvaru V, dva nejvíce vpředu na délku lopaty od sebe, ostatní s odstupem dvou délek lopat.
  • Jeden zachránce potřebuje pracovní prostor 80 cm výšky „véčka“. Šíře otevřené strany „véčka“ odpovídá hloubce zasypání.
  • Toto postavení, které mohou zachránci zaujmout ve velmi krátkém čase, umožňuje práci bez vzájemného překážení a zároveň využití optimální ergonomické délky transportu sněhu na osobu.
  • Primárním úkolem každého zachránce je transportovat sníh ze svého sektoru směrem dozadu.

Jak vykopávat zasypaného z laviny?

Zachránci, který se nachází na špici „véčka“, čili bezprostředně za pozitivní sondou, nepřichází zpředu žádný sníh k dalšímu transportu. Jeho úkolem je tedy vytrvale vykopávat sníh směrem do hloubky. Zachránci na druhé pozici sice již přibývá zpředu určitý objem sněhu, který musí transportovat za sebe, nicméně mu stále zbývá dostatek času ke kopání do hloubky. Čím je tedy zachránce na vzdálenější pozici od vrcholu V, tím více času mu zabírá transport sněhu, který přichází zepředu, a o to méně se může věnovat prohlubování výkopu. Tento postup automaticky zajišťuje vznik nakloněné roviny, která se svažuje směrem k postiženému, přičemž je zajištěno, že nakloněná rovina nepřesáhne 25 stupňů, takže nedojde k zpětnému sesouvání vykopaného sněhu. 

Výměna pozic

  • Výměna pozic se odehrává na příkaz zachránce nacházejícího se na špici „véčka“.
  • Cyklus výměny pozic po 4 minutách se osvědčil jako optimální kompromis mezi dobou zapracování se na nové pozici a rychlým nástupem vyčerpání.
  • Rozkaz „točíme“ je vydán nejpozději v okamžiku, kdy se začínají projevovat první příznaky vyčerpání.
  • Výkopové práce pak pokračují v tomto stylu až do okamžiku prvního vizuálního kontaktu se zasypaným.
  • Poté dojde k výměně pozic naposledy, tentokrát však zůstanou v čele „véčka“ dva zachránci. Ti nyní pracují v bezprostřední blízkosti zasypaného, postupovat je teď nutné s odpovídající opatrností.

Přizpůsobení výkopu poloze zasypaného

V centrálním transportním kanálu zatím nakopaného sněhu výrazně ubývá. Toto manko nyní kompenzuje zachránce pracující hned za kolegy v čele. Ten začne usilovně odkopávat boční stěny od špičky „véčka“ a snaží se přizpůsobit výkop poloze zasypaného. V průběhu testování docházelo v této fázi ke vzniku dutinového prostoru, který však pro další průběh záchrany není v žádném případě na škodu. Naopak je nutné vyvarovat se vytěžení přední stěny výkopu v celé jeho výšce. Důvod přerušení pravidelné výměny pozic po prvním vizuálním kontaktu s postiženým spočívá v tom, že představa o poloze postiženého v prostoru, kterou si čelní skupina vytvořila, nemůže být ve čtyřminutovém cyklu výměn dále předávána. U postižených při vědomí není také z psychologického hlediska vhodné, aby se kontaktní osoba neustále měnila. V této fázi je do čela výkopu nasazeno více zachránců. Není však již nutné pokračovat v pracích na obou stranách V, většinou je plně dostačující pracovat pouze na jedné jeho straně a nově vzniklý prostor využít jako sklad materiálu.

Prostorové požadavky organizované záchrany

Organizovaná záchrana často vyžaduje dostatek prostoru pro zajištění a přípravu k transportu pacienta. Splnění tohoto jistě oprávněného požadavku však nesmí vést k prodloužení doby potřebné k dosažení hlavy postiženého, neboť každá další minuta pod sněhem zásadně snižuje jeho šanci na přežití. Po vyhrabání postiženého ustupuje výkopová skupina o dva metry vzad a udělá tak prostor pro poskytnutí první pomoci. Následně připravuje další prostor pro záchranné práce. To však jen v případě, že nasazení jejích členů není potřebné při hledání či vykopávání dalšího zasypaného.