Pojďme si rozebrat tři lavinové nehody, které se odehrály v Kartáriku v průběhu zimní sezóny na přelomu roku 2010 a 2011.

Zasypaný snowboardista

První nehoda na sebe nenechala dlouho čekat. Čtvrtý prosincový den v roku 2010 si tři snowboardisti postavili skok s dopadem rovnou do žlabu. Každý dopad snowboardistů vyvolá velké dodatečné zatížení sněhové pokrývky. Hned prvý skok a následný dopad způsobil napětí, které se šířilo, dokud nenašlo slabinu v sněhové pokrývce. Lavina se odtrhala 50 metrů nad dopadem skoku. Dvěma snowboardistům se podařilo lavině jen těsně vyhnout, třetí to štěstí neměl.

Lavina ho strhla a celou svou silou vlekla 550 metrů. Postižený skončil částečně zasypaný – nekriticky (hlava a dýchací cesty nebyly pod sněhem) na místě, kde žlab vyúsťuje do Lievikového kotle. Jeho kamarádi ihned sešli dolů žlabem a vysvobodili ho zpod nánosu sněhu.

Během své jízdy v lavině si postižený zlomil žebro a utrpěl poranění páteře. Naštěstí na sjezdovce, nacházející se poblíž žlabu, pravidelně slouží záchranáři Horské záchranné služby, kteří okamžitě přivolali vrtulník z Popradu. Po ošetření byl postižený transportován rovnou do Popradské nemocnice. Štěstí zase jednou sehrálo roli i v tomto případě. Ze skupiny snowboardistů měl kompletní lavinovou výstroj pouze zasypaný. U ostatních členů chyběla úplně. Hlavním pozitivem bylo to, že postižený byl jen částečně zasypán, a tím pádem jej bylo možné relativně rychle najít.

V případě úplného zasypání mohla celá událost skončit tragicky. I když se terén v okolí lanovek a vleků může zdát relativně bezpečný, ne vždy je tomu tak a riziko pádu laviny není možné v žádném případě podceňovat. Šance na přežití se při úplném zasypání rychle snižuje, proto nejdůležitější je rychlá a účinná kamarádská pomoc.

Chyby, které skupina udělala, jsou očividné. Snowboardisté při testování stability nezvolili správný postup a neudělali si sněhový profil, podle kterého by určili stabilitu sněhové pokrývky ve žlabu. Také špatně odhadli linii možného odtrhu laviny a nevšimli si nebezpečného polštáře z navátého sněhu, který byl nad místem, kde společným skokem testovali pokrývku.

hrubka odtrhu mala od 20 do 50 cm Skrýt poznámky
Odtrh mal šírku okolo 30 m Skrýt poznámky
Odtrh tesne na hrane žlabu Skrýt poznámky
Nanos v laviny pri vyusteni zlabu do Lievikoveho Kotla Skrýt poznámky

Stržený skialpinista

V pořadí druhá lavinová nehoda se v Kartáriku odehrála 10. ledna 2011. Skupina čtyř skialpinistů traverzovala žlab, když v okamžiku se sníh pod jejich nohama dal do pohybu. Třem skialpinistům se podařilo zachytit a vyhnout se zrychlující se mase sněhu. Čtvrtého lavina strhla. Skialpinista si v momentě uvědomil, že je zle, a ze všech sil se snažil dostat z hlavního proudu. Lavina ho brala celou svou silou, on se však nevzdával a rukama mával tak, aby se dostal na okraj laviny, kde je rychlost a síla nejnižší. Jakoby plaval kraul, jen místo klidné vody v bazénu mu byla protivníkem hučící masa sněhu. Byl to boj o život, kde každá maličkost může rozhodnout. Vypnutá lyže, hůlky na řemíncích, pohyb rukou…

Po přibližně 250 metrové jízdě se lavina zastavila. Nad údolím zavládlo ticho. Tři skialpinisté se v němém úžasu dívali na čerstvý lavinový nános, který v některých místech dosahoval výšky 5 metrů. Na něm se však rýsovala malá černá tečka. Okamžitě sjeli dolů lavinovým polem a v dolní části zjistili, že jejich kamarád leží zraněný na povrchu laviny. Naštěstí zranění nebyla vážná, jednalo se jen o poranění nohy. Okamžitě zavolali horské záchranáře, kteří po ošetření zraněného transportovali do nemocnice. Po celé události zůstal v horní části žlabu odtrh široký 30 metrů o tloušťce, místy dosahující 40 centimetrů. Kritická vrstva, kvůli které se celá masa sněhu dala do pohybu, byla tvořena pohyblivými druhy sněhu (hranatotrnitými krystalky a dutinovou jinovatkou).

Odtrh Skrýt poznámky
Vrchná časť Kartárika, kde sa sklon blíži k 40 stupňom Skrýt poznámky

Maďarská čtveřice na laně

Naneštěstí ne všechny lavinové události mívají šťastný konec. Další, v pořadí třetí nehoda se odehrála začátkem února. V osudný den bylo počasí pod psa. V podhůří pršelo, na horách sněžilo a foukal prudký vítr.

Čtveřice maďarských horolezců vystoupila přes Lomnické sedlo na Lomnický štít. Navázaní na jednom laně, začali odpoledne sestupovat. Mlha jim ztěžovala orientaci v již tak dost komplikovaném terénu. Během sestupu ztratili správný směr a dostali se na strmé sněhové svahy, postupně se svažující směrem do Kartáriku. Právě v těchto místech bylo naváté velké množství nestabilního sněhu. Horolezci bezradně bloudili strmým svahem, když se najednou ozval dutý zvuk. Sněhová deska se pod nimi propadla a ve vteřině se dala do pohybu dolů svahem. Z lavinového sevření už nebylo úniku. Lano, na které byli horolezci společně navázáni, nyní sloužilo jako řetěz táhnoucí je všechny dolů s lavinou. Lavina je vlekla přes strmé skalní prahy. Veškerý pohyb se zastavil až po 750 metrech. Jeden z horolezců se po pádu dokázal odvázat a utíkal po pomoc. Po příjezdu našli záchranáři 2 těžce zraněné. Jeden z horolezců bohužel na místě podlehl mechanickým zraněním. V tento osudný den bylo pro Vysoké Tatry vyhlášené mírné lavinové nebezpečí, tj. 2. stupeň z 5dílné mezinárodní stupnice. Lavinová informace upozorňovala na vznik nebezpečných polštářů a desek z navátého sněhu a také na možnost uvolnění lavin při dodatečném zatížení sněhové pokrývky. Na sestup si horolezci zvolili nesprávnou trasu a při samotném sestupu nedodržovali rozestupy. Účelem rozestupů je minimalizovat zatížení sněhové pokrývky. Strmý svah, na kterém došlo k odtrhu laviny, má východní orientaci a severozápadní a západní vítr, který foukal v předchozích 48 hodinách, tam navál nový sníh a vytvořil nebezpečná místa – měkké desky a polštáře. Velkým dodatečným zatížením nebezpečného místa došlo k uvolnění laviny pod sestupujícími horolezci. Život horolezci už nikdo nezachrání, zbývá nám už jen vzít si z nehody poučení, tak aby takovýchto nehod bylo v budoucnu co nejméně.

Kartarik je strmy a uzky, jazda v lavine rychla Skrýt poznámky
Hrubka odtrhu makkej doskovej laviny bola 20 az 40 cm Skrýt poznámky
Test stability sneh.pokryvky hned prvy den po nehode Skrýt poznámky
Vetrom ubitá vrchná vrstva snehu Skrýt poznámky
Vrtsva pohyblivého, nebezpečného snehu Skrýt poznámky
Málo stabilný - pohyblivý sneh Skrýt poznámky

DALŠÍ ZAZNAMENANÉ LAVINOVÉ NEHODY V KARTÁRIKU

15. ledna 1985 – Polský horolezec nad Kartárikovým žlabem při túře na Lomnický štít uvolnil lavinu, která ho strhla až na dno Lievikového kotle. Záchranáři pomocí psa už našli jen mrtvé tělo s rozsáhlým poraněním hlavy.

30. prosince 2009 – Při sestupu si horolezec sám odtrhnul nad Kartárikem lavinu, která ho strhla až na dno kotle. V lavině aktivně bojoval – pokoušel se plavat, udržet na povrchu a chránil si dýchací cesty. Po zastavení měl volné obě ruce. Svépomocí se z laviny dostal a i přes zranění došel na Skalnatou chatu. Na chatě přenocoval a na druhý den zašel na ošetření do nemocnice. O své nehodě informoval Středisko lavinové prevence o pár dní později mailem.

30. března 2009 – Snowboardista strhnutý lavinou si svou jízdu nasnímal kamerou na helmě. Jedná se o snowboardistu, který byl v tomtéž žlabu strhnutý i vsezóně na přelomu roku 2010 a 2011. Bude mít i do třetice štěstí?

Komentář Skitour.Guru

Michal Bulička - Tourenführer OEAV, rakouská státní zkouška v oboru skialpinistické, ledovcové a vysokohorské túry.

Sklon svahu je větší než 40°, což jeho sjíždění předurčuje do období stabilních podmínek, spíše na jaře březen, duben. Všechny popsané nehody se odehrály od začátku prosince do začátku dubna.

Lavinová předpověď výslovně upozorňuje na možnost uvolnění laviny na svazích prudších než 40°, což platí také pro Kartárik.

Navátý sníh je nejnebezpečnější druh sněhu, který se velmi snadno uvolní ve formě deskové laviny. Deskové laviny ohrožují sportovce na svazích prudších než 30°. Především při nehodě 10. 1. bylo vysloveně upozorněno na nebezpečí navátého sněhu.

Posouzení bezpečnosti svahu. Sjízdnost jednotlivého svahu (Kartáriku) může být posuzována tzv. redukční metodou, vycházející ze strategie 3x3, podle Wernera Muntera. Kdyby panovalo nebezpečí 3. stupně (značné), pak by podle pravidel redukční metody nebylo možné použít tzv. redukční faktor I. třídy (sklon svahu). Za stupně č. 3 a č. 4 je Kartárik podle redukční metody vždy nesjízdný.

Zatížení sněhu při pádu je přibližně 10x větší než při výstupu. Proto může být pád impulsem ke spuštění laviny. Postavit si na takovém svahu umělý skok a vyvolat tak ještě větší zátěž sněhu je vrchol ignorance lavinového nebezpečí. Zůstat na povrchu znamená přežít. Pokud tedy stržený lavinou neutrpí smrtelné zranění během pohybu v lavině. Zůstat hlavou nad povrchem sněhu je vždy obrovské štěstí, o to větší, když stržený nebo zachránci nemají povinné nouzové vybavení (vyhledávač, lopata, sonda). Velmi účinnou pomůckou k udržení těla nad lavinou je lavinový batoh.

Nestržení neměli nouzové vybavení. Tato informace je bohužel evergreenem všech zpráv o lavinových nehodách v českých i slovenských horách.

Odlehčovací rozestupy jsou standardním opatřením, které se má praktikovat při stoupání svahem prudším než 30°. Dosáhne se tak menšího zatížení sněhové vrstvy.

Čím blíže k okraji laviny, tím lépe. Ve středu lavinové dráhy je síla proudícího sněhu největší a směrem k okraji se snižuje. Proto by mělo být snahou strženého dostat se ke kraji. Zbavit se holí a lyží a „plavat kraula“ může přinést úspěch, stejně jako v popsaném případě.

Úzké žleby jsou nebezpečné v tom, že uvolněný sníh se hromadí právě jen v terénem vymezeném koridoru. Proto uvedený odtrh desky o mocnosti 40 cm může na dně žlebu vytvořit nános sněhu, hluboký až 5 m. Vzhledem k časové náročnosti vyhrabávání bývá při hloubce zasypání přes 2 m výrazně nižší šance na záchranu.

Navázání na lano má smysl pouze na ledovci, kde je jeho smyslem zabránit pádu do trhliny. Když se navázaná skupina ocitne v lavině, výrazně se tím komplikuje její situace, omezuje se pohyblivost jednotlivce a je pravděpodobné, že zasypaných pod sněhem bude víc než těch, kteří je budou moci vyhledat a zachránit.

Dobrá viditelnost je základním předpokladem bezpečné túry. Mělo by platit, že skialpinismus je sportem do hezkého počasí. Pokud dobře nevidíte, nemůžete rozpoznat nebezpečí, ani odhadnout sklon svahu.

Článok vznikol vďaka ochote Horskej záchrannej služby – Strediska lavínovej prevencie, najmä Marka Biskupiča a magazínu o lyžování SNOW. SkitourGuru.com jim velice děkuje!